čeština > Aktuální > Article

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zjevení Páně

Datum:   2019-01-06
Autor:   BKP

 

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zjevení Páně

 

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

 

Co je to pokání? Neznamená to roztrhnout svůj oděv nebo posypat se popelem, jak to navenek projevovali lidé Starého Zákona. Pokání nespočívá v zevnějších skutcích, v nichž se nakonec může realizovat i naše pýcha. To však neznamená, že je nemáme dělat. Podstata pokání je v tom, že člověk roztrhne před Bohem své srdce, že ztratí pro Ježíše svou duši. V nás totiž působí síla dědičného hříchu neboli starý člověk, což je vtělený egoismus, s kterým nikdo nemůže vejít do Božího království.

Boží nepřítel se nás snaží skrze naše žádosti udržet ve svém temném království. Ale my tam nemůžeme zůstávat. Musíme z něho vyjít, protože je to „krajina stínů smrti“. Zůstaneme-li tam, hrozí nám věčné zavržení.

Boží slovo říká: „…lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.“ (Mt 4,16) Tady je řečeno, že světlo vzejde v krajině stínů smrti. Ale vzejde jenom pro ty, kteří chodí v pravdě a jsou ochotni činit pokání.

 

Představme si naši duši jako místnost s trůnem uprostřed. Na něm hrdě sedí naše „ego“. Ježíš stojí u dveří jako služebník, kterému dáváme jenom rozkazy a nutíme Ho plnit naše svévolná přání. Základem pokání je, aby naše ego sešlo z trůnu a aby se tam posadil Ježíš a vzal do svých rukou veškerou vládu nad naším životem. Bez toho všechno ostatní, co budeme dělat (třeba i pro Boha), nemá smysl. Ježíš musí být na prvním místě, protože jinak naše logika, rozum, pocity… budou překážkou Božímu království.

Ježíš to vyjádřil v podobenství: „Jeden člověk přichystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘“ (Lk 14,16-20)

 

Tedy každý šel za tím „svým“. Jeden měl pole, druhý voly a třetí rodinu, a to postavili na první místo ve svém životě. A Ježíš říká, že takoví lidé jsou nezpůsobilí pro Boží království. Šlo jim o věci, které nejsou samy o sobě zlé, spíš indiferentní. Člověk potřebuje rodinu, potřebuje hmotné zabezpečení, ale když je postaví na první místo před Boha, tak, opakuji, není způsobilý pro Boží království.

Máme hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní nám Bůh přidá, jak to přislíbil (srov. Mt 6,33). Je potřebné, abychom si to stále uvědomovali a realizovali. Vyžaduje to, abychom neustále zapírali sama sebe, své pocity, chtění, nechtění, přání, která nejsou ve shodě s vůlí Boží, svou zvědavost… Můžeme být zvědaví, ale na věci, na které máme být zvědaví, např. na to, co říká Boží slovo. Ale věci, po kterých nám nic není, které nepatří do oblasti našich povinností, nás potom vedou k marnosti a roztržitosti. Jestli se jim budeme otevírat, dostaneme se do pasti a naše ego opět zasedne na trůnu.

Proto pro každého z nás platí Ježíšovo slovo: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání!“ (Mk 1,15) Kdy se máme kát? Každý den. Máme se postavit do světla, tedy do Boží přítomnosti, a nazývat hříchy pravými jmény: „Pane, byla to žárlivost, závist, hněv, sebelítost, egoismus… Odpusť mi.“ Pokání také znamená oddělit se od toho: „Dávám to pryč. Toto nebudu živit! Je to lež. Ať oheň Ducha svatého spálí ve mně všechny ty hříšné pocity!“

 

Člověk se lehce otevře a sjednotí s různými myšlenkami, marnými plány a nesmysly. My se však máme otvírat Božímu slovu, Duchu Pravdy. Proto je potřebné číst si Písmo svaté. Máme milovat Ježíše celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a usilovat o spásu své duše a také o spásu svých bližních, hledat Boží království. To je náš úkol. Neustále se potřebujeme vracet na cestu Pravdy, pokání. Ježíš je ta Cesta, Pravda a Život (srov. Jn 14,6). Do Božího království jiná cesta nevede.

Pamatujme na Ježíšova slova: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Činit pokání znamená také oddělit se od herezí, které dnes ničí církev, a od zákonů prosazujících morální deviace, které chystají sebevraždu národa. Je to také přiznat si před sebou i před Bohem, že jsem byl oklamán masmédii nebo církevními lídry, kteří jsou instrumentem jiného ducha. Farizeové nepřijali křest Janův, nekáli se a odmítli plán, který s nimi Bůh měl. Bohužel dnes mnoho zástupců církve odmítá pravdivé pokání, odmítají Krista a Jeho evangelium, protože schvalují sodomii. Kéž nám Bůh otevře oči, abychom viděli lži Božího nepřítele, které prosazuje skrze církevní osoby s heretickým myšlením a také skrze západní globalisty, kteří naplánovali vyhlazení obyvatelů planety na tzv. zlatou miliardu. Přinášejí smrt časnou i věčnou.

 

Svatý Petr v den Letnic volá: „Čiňte pokání a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38) Když se kajeme, Duch Boží nám zjevuje Krista a otvírá naše duchovní oči, abychom Ho přijali jako svého Spasitele.

Ježíš, ač sám neměl hříchu, nám svým křtem pokání u Jordánu ukázal nutnost pravdivého pokání. Skrze to chce zachránit jednotlivce i celý národ před sebezničením.

 

V tento velký svátek Zjevení Páně je sloužena ve východním obřadu liturgie sv. Basila Velikého, kde jsou velmi pěkné modlitby, které nás uvádějí do hlavních pravd týkajících se naši spásy. A potom, když každý z vás přistoupí k myrování (pozn. kněz žehná věřící na čelo svatým olejem), uvědomte si, že skrze biskupa nebo kněze vám dává své požehnání samotný Kristus. Podmínkou, aby mohla působit ve vás Jeho milost, je vaše víra. Je-li někdo z vás nemocný, ať s vírou prosí: „Pane, prosím Tě, uzdrav mě!“ Kdo je v otroctví nějakého hříchu, ať už je to alkohol, kouření… nebo něco jiného, ať řekne: „Ježíši, dotkni se mě svou milostí!“ Jistě, to můžeme a máme dělat při každé liturgii, v každé modlitbě, ale především při myrování, když vám kněz či biskup udělá na čelo znamení kříže svatým olejem. Přistupte tedy s takovou vírou, aby vám to pomazání přineslo skutečný užitek a také dalo sílu k pravdivému pokání, tak, jak nás k tomu vybízí samotný Ježíš.

 

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zjevení Páně (2019)