Ve Střední Americe je Ježíšova matka obzvlášť uctívána. František proto manipulačně vybral pro setkání s mládeží v Panamě motto Lk 1,38.

Co se týče úcty k Panně Marii, sv. Ludvik M. Grignion z Montfortu říká: Je pravá a nepravá úcta k Panně Marii. Ta pravá úcta se pozná po ovoci, a tím je pokání, které vede ke Kristu. Nepravá úcta se vyhýbá pokání, odvádí od Krista a je od ďábla.

Klademe otázku: Jakou úctu k Panně Marii má František, který se prezentuje jako její velký ctitel? Nedávno František pronesl herezi proti Panně Marii, kterou popřel dogma o Jejím Neposkvrněném početí. Podle něho Panna Maria nebyla uchráněna dědičného hříchu a narodila se jako hříšnice! František je heretik a má k Panně Marii hrubou neúctu!

Panna Maria při každém svém zjevení (La Salette, Lurdy, Fatima) vybízela k pokání. František sám pokání nekoná, i když o něm vzletně mluví, ale hlavně pokání nedovoluje, a tím blokuje obrodný proces v církvi. Propaguje a kryje homosexualitu, popírá existenci objektivně platných morálních norem, hlásá a kryje hereze i homosexuální síť na nejvyšších místech v církvi, líbá nohy transsexuálům,... Františkovo antipokání je veřejné a provokující!

Jaká je pravá úcta k Panně Marii, kterou František nemá, i když o ní mluví?

Panna Maria o sobě řekla, že je otrokyně Pána: „hé dúlé Kyriú“ (Lk 1,38.48). Je rozdíl mezi služebnicí a otrokyní. Služebnice může kdykoliv ze služby odejít, otrokyně ne. V evangeliu a v listech je několikrát použit termín „otrok – otroctví“.

„Kdo hřeší, je otrokem hříchu!“ (J 8,34)

„Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se otroky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.“ (Ř 6,22)

Buď jsme otroky hříchu, anebo se cele dáme Bohu a staneme se otroky Božími – v tom je pravá svoboda od hříchu, jiná není. Ježíšova Matka je nám největším vzorem, protože své otroctví Bohu nejen slovem vyjádřila, ale ho i životem realizovala.

Ježíš nejen Janovi, ale každému učedníkovi, který duchovně stojí pod křížem, dává svoji matku. O každém Kristově učedníku, který opustil všechno (Lk 14) a ztratil i svou duši pro Krista a evangelium (Mk 8,34), platí, že je otrok otrokyně Pána (srov. Ž 86, Ž 116).

Skrze naši pramatku Evu dědíme hřích a smrt. Eva nebyla v „nepřátelství“ s ďáblem. Maria je druhá Eva a je vůči pekelnému hadu v nepřátelství. Její Syn Ježíš mu rozdrtil hlavu (Gen 3).

Než Maria počala z Ducha svatého, pronesla: „Jsem otrokyně Pána“. Platí biblická rovnice:

Duch svatý + Maria = živý Ježíš

Alžběta ji pak přivítala: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, co ti bylo řečeno od Pána“. Maria odpověděla: „Velebí má duše Pána ... že shlédl na ponížení své otrokyně. Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48) Archanděl nazval Marii plnou milosti (kecharitomene). Maria je nám vzorem víry. Bible nám sice dává za vzor poslušnosti víry Abraháma, ale ten v neposlušnosti zplodil Izmaela. Podobně zklamal i Mojžíš a nemohl vejít do zaslíbené země. Na rozdíl od nich se Ježíšova Matka neprohřešila neposlušností a v poslušnosti víry stála i pod křížem. Ježíš byl poslušný až k smrti, a to k smrti kříže. Jeho nejdokonalejším následovníkem a příkladem pro Ježíšovy učedníky je Jeho matka.

Když v hodině smrti Ježíš pronesl svůj testament, který má hluboký duchovní význam: „Hle, tvá matka“, učedník ji přijal „eis ta idia“ (v sebe). A tak ji má přijmout i každý Kristův učedník. Jde zároveň o duchovní transplantaci nového srdce, jak předpověděl prorok Ezechiel 36,26.

Tolik stručně o biblickém učení, týkající se našeho vztahu, jako Kristových učedníků, k Ježíšově Matce.

Stáhnout: František má falešnou úctu k Ježíšově Matce (24.1.2019)