V duchovním životě člověk často po obrácení prožívá nadšení, období horlivosti, první lásku. I citově vnímá Boží blízkost a útěchu. Je doslova jakoby nesen Bohem. Pak však přijde období suchopáru – poušť. Například sv. Terezie Veliká říká, že byla 17 let v totálním suchopáru. Nebyla schopna vnímat Boží přítomnost a v řeholním životě jela jenom jako „stroj“ – bez citů, bez nadšení; ale ve víře. A to je cesta pouště.

Podobně Izraelité, když vyšli z Egypta, který je vlastně takovým obrazem světa, přišli na poušť. Izraelci viděli i zázraky, ale stejně reptali: „A proč je to tak?! A jak to bude s tou vodou?! Nač jste nás vůbec vyvedli na poušť? Jen abyste nás umořili hladem!“ I Mojžíš potom zhřešil, když dvakrát udeřil do skály, z níž mu Hospodin řekl, že vyvede vodu. Nesměl proto vejít do zaslíbené země. A to byl Mojžíš nejpokornější ze všech!

Toto je pokušení pouště. Tam projít a zůstat věrný – to je skutečně hrdinství.

Máme příklady tisíců svatých, kteří zůstali věrni a nikdy cestu za Ježíšem neopustili.

Stáhnout: Cesta pouště