Církev má byt živým společenstvím. Sv. Basil Velký vnímal, že podstata křesťanství je žít tak jako první křesťané, kteří měli jedno srdce a jednu duši a nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní. Všechno měli společné. To neznamená, že člověk by neměl mít věci, ale nesmí na nich lpět. Musí si být vědom, že ty věci i mé zdraví patří Bohu. Já jsem jenom nájemník, správce. Nemáme mít postoj: „ To je moje, moje“ – moje ego. Vždyť to je k smíchu. Přijde smrt, hrob a zůstane z nás kupka prachu. Život je krátká zkouška. Naším úkolem je spasit svou duši a zachránit co nejvíce duší. Alespoň jednu duši máme zachránit. Po celou věčnost budeme pak mít za to slávu a odměnu. Nejprve však samozřejmě máme zachránit svou duši. Ale pak se máme snažit dělat misii. Když nemůžeme slovem, tak modlitbou či utrpením. Modlit se a trpět můžeme. A v dnešní době jsou takoví misionáři potřební.

Stáhnout: Co je naším úkolem?