čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad Ř 7,18-20

Datum:   2019-08-10
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad Ř 7,18-20

 

"Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá."

 

Boží slovo ukazuje, že ve mně přebývá zlo, které přemáhá dobro, které chci, a manipuluje mě k tomu, že nakonec konám zlo, které nechci. Zlo je ovocem dědičného hříchu, duchovní otravy, která přinesla disharmonii a smrt. Působí v nás, a pokud se zlu oddáme, připraví nám to nejhorší, a to smrt věčnou. Je to určitá nespravedlnost, forma znásilňování, manipulace a otroctví, i když si to nechceme přiznat. Vidíme, že ovocem tohoto zla jsou všechny zločiny, vraždy, zvrácenosti, války i genocidy národů. Zlo a hřích v nás je skutečně mystériem, které rozumem plně nechápeme, jen Boží světlo nám může odkrýt toto tajemství nepravosti. Naším úkolem ale není, abychom se vrtali v hříchu, je třeba, abychom se ho varovali! Nejdůležitější je, abychom věděli, co s ním máme dělat, v tom je pravá moudrost. Své hříchy máme dávat do Božího světla pod kříž, a kořen zla neboli starý člověk byl s Kristem ukřižován, a tato pravda má být vírou znovu a znovu aktualizována. Verš 24. říká: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Vysvobození je v Kristu Ježíši! Zbývá už jen Bohu děkovat.

 

To, jak působí hřích, je nespravedlnost, ale je zde i jiná nespravedlnost, která je pro nás záchranou: Ježíš zemřel za nás na kříži a vysvobodil nás z hříchu. Podle spravedlnosti nemáme na spásu nárok. Je to ten největší dar. A právě proto, abychom více a více poznávali Krista, je třeba, abychom Mu více a více dávali své hříchy, nenechávali si je a nedovolili, aby se rozbujely. Máme vždy hned konat pokání i po malém hříchu, kterého se dopustíme myšlenkou, slovem či skutkem. Máme se hned zastavit a vzbudit lítost. Je třeba si uvědomit: „Co kdybych v tuto chvíli zemřel? Kde by byla má duše?“ Proto máme být stále připraveni, protože nevíme den ani hodinu. Náš život je bitevní pole, bojujeme za spásu své duše a spásu druhých. Důležité je vědět, že vlastními silami hřích nepřemůžeme, potřebujeme už předem prosit: „Neuveď nás do pokušení, ale zbav nás od zlého,“ jak nás sám Pán naučil v modlitbě „Otče náš“.

 

 

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 7,18-20