čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad Ř 7,24-25

Datum:   2019-09-07
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad Ř 7,24-25

 

« Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu. »
 

Na závěr 7. kapitoly apoštol volá: Já nešťastný člověk!“ To volá v Božím světle, kde si uvědomuje zákon hříchu, který v nás působí, i lidskou bezmocnost, když chceme vlastní silou konat dobro. Zároveň s tímto zvoláním klade otázku: „Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?“ A hned dává odpověď: „Bohu buď dík, (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“

 

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? volal apoštol Pavel. Není lahodnější hudby pro Boží sluch než toto volání. Tento výkřik je ten nejduchovnější, kterého může člověk užít. Každý tak naříká jen tehdy, když ví, že na nic nestačí a vzdává se dalšího úsilí. Než k tomu ale dospěl, po každém pádu učinil nové předsevzetí a znovu a znovu zdvojnásoboval své úsilí. Konečně objevil, že jeho úsilí nestačí a plný zoufalství volá: „Já nešťastný člověk!“ Člověk, který se náhle probudí v hořícím domě, volá o pomoc, a stejně tak volá, když si zoufá sám nad sebou. Zoufal sis už sám nad sebou, nebo dosud doufáš, že se svými silami změníš a staneš se lepším křesťanem? Naštěstí bídný člověk neprojevuje jen svou bídu, ale zároveň klade i správnou otázku: „Kdo mě vysvobodí?“ Kdo? Dosud to čekal sám od sebe, nyní jeho naděje spočívá jedině v Něm! Dosud hledal v sobě samém řešení svých těžkostí, nyní hledá Spasitele! Nestaví už do popředí své vlastní úsilí, veškeré jeho očekávání je zaměřeno na Krista.

 

Výkřik: „Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí?“ se mění v píseň chvály. Vždyť nalezl odpověď na svou otázku: „Bohu buď dík, (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“ (Ř 7,25)

 

Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest!“ On dokonal na kříži všechno pro naše odpuštění a udělá všechno i pro naše osvobození. V obojím případě je On vykonavatelem. „Bůh jest, jenž pracuje ve vás“, „Bohu buď dík“!

 

Základní charakteristický znak starého já v nás je stále vyřazovat Boha. De facto člověk Boha v běžném životě automaticky ignoruje, a navíc podvědomě chce, aby Bůh posloužil na jeho čest a slávu, aby už byl dokonalý a mohl být spokojen sám se sebou. Staré já zůstane na trůnu a chce po Bohu, aby mu žehnal k jeho úspěšnosti. Navíc je člověk často tak slepý, že si myslí, že to je činnost pro Boha. Přitom úplně zapomíná, že Bůh dal svého Syna, abychom žili skrze Něho a denně s vírou a vděčností přijímali to, co On pro nás udělal. Stále platí: „On – Ježíš musí růst a já se umenšovat.“ (J 3,30) Základ osvobození a vítězství je ztráta duše pro Krista a Jeho evangelium (Mk 8,35). To je podstata čisté lásky k Bohu a také podmínka, aby Bůh v nás i v našem životě mohl působit svou mocí. Jinak Mu to pro záplavu své vlastní činnosti nedovolujeme.

 

V první etapě naší víry a uvěření v Boha platí: „Člověče, přičiň se a Pán Bůh ti pomůže.“ Pak následuje etapa obrácení a sebepoznávání, a tím i cesta pokání a očisty. Právě tam poznáme podstatu 7. kapitoly listu Římanům, která je vyjádřena slovy: „Konám zlo, které nechci“ a „Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Má-li být opravdu Ježíš naším Pánem a Králem našeho srdce, musí v nás vládnout! Starý člověk Mu ale stále konkuruje, nedává Mu 1. místo a nedovoluje vládnout. Má své plány a své akce „pro Pána“.

 

Jak je to s tzv. spoluprácí s Bohem? Je spolupráce, kterou možno vyjádřit heslem: „Dělej všechno tak, jako by to záleželo jen na tobě a ne na Bohu a zároveň dělej všechno tak, jako by to záleželo jen na Bohu a ne na tobě.“ Jde o maximální nasazení a o maximální důvěru, což je náročné. Většinou pak Pán Bůh ukáže na další etapu: „Plň vůli Boží, ale Božím způsobem, ne pouze svým!“ To už je spojeno se zřeknutím se svého já a chozením v Duchu.

 

Mohlo by se zdát, jako by nás tato 7. kapitola vedla k totální nečinnosti či dokonce lenosti. Vnucuje se falešný závěr: „Vše, co konám, je prolezlé hříchem, tak nic dělat nebudu! Stejně, ať dělám, co dělám, stále hřeším.“ Naopak, my máme v nové situaci s ještě větší horlivostí hledat Boží tvář, učit se ze svých chyb a důvěřovat Bohu. Pak budeme vědět, co máme dělat, a dostaneme k tomu i sílu či spíše Bůh sám bude v nás a skrze nás konat. Bůh nechce naši zevnější činnost, On chce nás samotné.

 

Jsou životní situace, kde jsou dvě či více variant a člověk se musí rozhodnout. Ať se ale rozhodne tak či onak, vždy je to spojeno s nějakým problémem či zlem. Ve světě, kde žijeme, není absolutně čisté prostředí, vše je prosáklé zlem a naše duše je tím rovněž zasažena. Člověk ale musí nakonec nějakou variantu zvolit a zpětně konat pokání: „Pane, přestože jsem v dané situaci volil podle svého svědomí a přesvědčení, že to byla Tvá vůle a to nejlepší řešení, i tak vidím, že to nebylo úplně čisté.“

 

Chození v Duchu svatém znamená sjednotit se nejprve s Kristem, s Jeho bezmocností na kříži a pak upřímně hledat vůli Boží v dané situaci. Pokud je třeba hledat vůli Boží ve vážné věci a udělat zodpovědné rozhodnutí, vyžaduje to delší modlitbu. Někdy je to bolestné hledání a je potřebné se radit s lidmi majícími zkušenost života s Bohem. Mnohdy je problém, že člověk chce upřímně plnit vůli Boží, ale dlouho neví, co vlastně Boží vůle je. I tuto temnotu Bůh dopouští k naší očistě. I když ale poznáme vůli Boží a splníme ji, musíme počítat s tím, že kromě požehnání přijde i menší či větší kříž. Proč? To se dozvíme později anebo až bude uzavřena kniha našeho života a my vstoupíme do věčnosti.

 

 

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 7,24-25