čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad Ř 8,7-8

Datum:   2019-11-16
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad Ř 8,7-8

 

Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.

 

V předcházejícím verši, je řečeno: „Myšlení těla je smrt, a myšlení Ducha život a pokoj.“

Duch Boží nám skrze apoštola znovu opakuje a kategoricky zdůrazňuje základní protiklady, a to myšlení těla a myšlení Ducha. Je třeba si uvědomit, že v myšlení se odráží náš život. Pokud žijeme podle těla, myslíme na to, co je tělesné. A pokud žijeme podle Ducha, myslíme na to, co je duchovní.

 

Co znamená žít podle těla? Vůbec s Bohem ve svém osobním životě nepočítat a svůj rozum inspirovat pouze hmotnými zájmy, nerespektováním Božích přikázání a nehledáním Boží pravdy, bez myšlenky na Boží soud a věčnost.

Co znamená žít podle Ducha? Znamená to vnímat duchovní reality, mít upřený pohled vzhůru, jak se i v liturgii připomíná slovy: „Vzhůru srdce! Máme je u Pána.“ Život podle Ducha je spojen s modlitbou, kterou se obracíme na Boha a svůj život se snažíme podřizovat Božím přikázáním.

 

Pro myšlení těla je synonymum myšlení starého člověka. Ten vtěluje spojení tělesného myšlení s duševním životem, který ale zasahuje pouze horizontálu. Filosofuje a mudruje čistě o lidských hodnotách a věcech, ale s Božími pravdami a s Božími přikázáními vážně nepočítá, anebo je přímo odmítá. Myšlení starého člověka, tedy těla, se točí jen kolem svých vlastních, falešných zájmů, ale ten nejhlavnější zájem, kterým je spása duše, notoricky bojkotuje. Myšlení těla je soustředěno na svou, lidskou pýchu, kariéru, sebezbožšťování a praktickou nezávislost na Bohu. I kdyby se jednalo o tzv. duchovní osoby, nedá se tvrdit, že jsou duchovní, často se duchovními pouze nazývají, ale jsou materialisté, kariéristé a egoisté, protože nežijí podle Ducha Božího, ale podle těla.

 

V minulosti lidé mysleli, že centrem všeho je naše Země a kolem ní se všechno točí, tedy zastávali geocentrismus. Zjistilo se ale, že je to falešný názor, a přešlo se na tvrzení, že centrem je Slunce a kolem něho se všechno točí, tedy heliocentrismus. Pak se ale rovněž zjistilo, že je to falešný názor. Přejdeme-li do duchovní oblasti, mnozí lidé pokládají za centrum celého vesmíru své ego, to je egocentrismus. Pokud pravdivě nežijeme z víry v Trojjediného Boha, pak egocentrismus je hlavním programem a náplní našeho života a jdeme po falešné cestě. Pravdivý pohled je theocentrismus; centrem celého vesmíru i našeho života je Theos, to je Bůh.

Aby Bůh byl středem života křesťana, je třeba se postavit proti vládě svého ega s jeho myšlením, tedy proti egocentrismu, který je myšlením těla. O něm je řečeno: „... mysl těla je nepřítelkyně Bohu, neboť zákonu Božímu není poddána, ani být nemůže.“

 

Konverze je přijetí Krista za svého Spasitele, ale i za svého Pána, a následování Krista znamená, že v tomto směru a na této cestě pokračujeme, tedy následujeme Krista, jdeme za Ním, jak nás vybízí slovy: „Zapři sám sebe... Pojď za mnou!“ Máme zapřít myšlení těla, a to je pro nás určitý kříž. Tento kříž máme trpělivě nést a jít za Ježíšem. Pak nás čeká Golgota, vysvlečení starého člověka, ale potom také vstup do věčné slávy v nebi. To je program pro každého křesťana, ať je mužem či ženou, mnichem či knězem.

 

Je falešným postojem rodičů nutit dospívajícího chlapce či děvče, aby se zapíralo a stavělo proti duchu světa, ale podmínky k obrácení mu nezabezpečit. Bez pravdivého obrácení je sebezápor neúnosným břemenem, které chce co nejdříve odhodit. Pokud se ale obrátí, změní myšlení – a to mu dá Duch Boží – nastane další etapa boje, aby se nevrátil zpět do světa. Potřebuje proto živé společenství a povzbuzování na cestě následování Krista.

 

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,7-8