"Jestliže je Kristus ve vás, tedy ač je tělo umrtveno pro hřích, duch je však živ pro spravedlnost."

V tomto verši se opakuje a zdůrazňuje, co je podstatou našeho vítězství nad hříchem. V minulém verši je uvedena podmínka: „Jestli Duch Boží žije ve vás,“ a tato podmínka je na konci verše potvrzena slovy: „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Tedy pokud v nás Duch Boží žije, patříme Kristu, protože máme Jeho Ducha. Písmo říká: „To smýšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši“ a dále: „Copak nevíte, že Duch Boží ve vás přebývá? Jste chrámem Božím, chrámem Ducha svatého.“ A jinde je řečeno: „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Tedy Duch Boží v nás realizuje přítomnost Ježíšovu i Otcovu. Přebývá v nás celá Nejsvětější Trojice, jak říká samotný Ježíš. A 10. verš, který si budeme opakovat dva týdny, zdůrazňuje: „Jestliže je Kristus ve vás, tedy ač je tělo umrtveno pro hřích, duch je však živ pro spravedlnost.“  

V 16. verši je řečeno, že ten samý Duch, tedy Duch Boží, svědčí našemu duchu, že jsme Boží děti a také dědici Božího království. Toto svědectví nám může teoreticky podat litera Písma, různé teologie či katechismy, ale aby se stalo aktuálním, to musí učinit Duch Boží. On nám musí dát světlo a Jeho síla v nás musí působit skrze naši poslušnost víry a jednotu s Ním. Hlavní problém je, že naše tělo není mrtvé pro hřích, ale je mimořádně živé. To je znakem, že naše jednota s Kristem je povrchní a Duch Boží nemá prostor z důvodu naší slabé víry. Nestojíme pevně ve světle Božího slova a nejsme ještě skrze různé zkoušky, utrpení a zříkání se sama sebe naučeni sjednocovat se s Kristem. To není důvod k zoufalství, ale k tomu, abychom znovu začali v modlitbě realizovat to nejpodstatnější – osobní vztah k Bohu. Jemu máme dávat i své malé problémy, zkoušky a pokušení, vždyť i v modlitbě, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus, se modlíme: „Neuveď nás do pokušení, ale zbav nás od zlého.“ Prosíme, abychom nebyli uvedeni do pokušení, která jsou nad naše síly, a abychom byli zbaveni od zlého ducha, který působí na naše city, rozum i vůli, a to přímo anebo skrze svět a lidi, jednající v duchu světa. My máme chodit v Duchu svatém, to znamená – máme spolupracovat s Duchem Božím, uvědomovat si základní pravdy o nebezpečí hříchu, o realitě smrti a věčnosti i o tom, za jak velkou cenu nám byly odpuštěny hříchy a byli jsme vysvobozeni z otroctví hříchu. Cesta očistná se pak prolíná s cestou osvětnou a spojnou. Bez pokání a realizování Božího slova není duchovní život, ale pouze stagnace, protože Duchu Božímu nedovolujeme, aby v nás žil. Tím ale zároveň nedovolujeme ani Ježíši Kristu, aby v nás a skrze nás působil. Celé tajemství vítězného života je spojeno ne pouze s přijetím neboli křtem Duchem svatým – to je jen začátek, ale je nutně spojeno s chozením v Duchu, v Duchu pravdy, který nás skrze kříž sjednocuje s Ježíšem. Pak v nás Ježíš může žít i trpět za spásu duší, především z našeho nejbližšího okolí, abychom se tak stali skutečně živými smírnými oběťmi. Ježíš nám dal příklad na kříži i před svou smrtí, v utrpení, které předcházelo, počínaje Getsemany, bičováním, trním korunováním, křížovou cestou, až nakonec ukřižováním.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,10