Pro vyslyšení modlitby je hlavní naše víra. A s čím je otázka víry spojena? Závisí na naší očištěnosti. Pokud jsme očištěni, pak dostáváme světlo, milost i víru – Boží víru, která hory přenáší.

V 15. kapitole Janova evangelia Ježíš mluví podobenství o kmeni a ratolestech. Říká: „Já jsem vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ Tedy: Bůh nás čistí. Koho Bůh miluje, toho křížem daruje. Je pro nás velkým dobrodiním, když po obrácení, po přijetí Ducha svatého, přichází očista, pronásledování, různé nezdary… Ale je třeba, abychom je dokázali s vírou přijímat. A když je s vírou přijímáme, Bůh nám zjeví proč to tak je, anebo ukáže užitek toho všeho. Máme proto s vírou za všechno děkovat. Nejenom ústy, ale i vnitřně, celým srdcem. Ježíš dále říká: „Vy jste čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně…“ (J 15,3-4) Zde si všimněme toho slova: „Zůstaňte ve mně.“ Tu mluví Ježíš o naší jednotě s Ním; nejen že člověk vejde do jednoty s Ježíšem, On říká: „Zůstaňte ve mně.“ Tedy máme aktivně i pasivně zůstávat v Kristu. „Zůstaňte ve mně.“ A Ježíš? On odpovídá: „A já zůstanu ve vás.“ A pak dále říká: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“ Kolik teologů vymýšlí všelijaké teorie, ale bez Ježíše, bez vnitřního spojení s Ním. Skrze takové teology nepůsobí Duch svatý. Ale žel všichni jsou vedeni k tomu, aby měli vědeckou úroveň, učenost, aby používali různé „vysoké“ teologické formulace, každý kněz, aby uměl skoro pět jazyků, to je prý pak „vzdělaný kněz“… Ale Ježíš si vybral za své apoštoly prosté rybáře. Nevybral si vzdělané farizeje, zákoníky a saduceje. Tedy nejcennější ze všeho je mít hluboký osobní vztah ke Kristu.

Ježíš říká: „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese ovoce hojné. Neboť beze mne nemůžete nic činit.“ Můžeme činit, ale zlo a hřích. Ne však hodnoty, které působí v moci na duše, vedou ke spáse, mají věčnou cenu a jsou našimi poklady v nebi. Ty bez Ježíše činit nemůžeme… Sami ze svého infikovaného duchovního centra, kterým je ložisko zla, starý člověk, můžeme konat snad jen zmatky a zlo. To můžeme. V marnostech a ve zlu jsme mimořádně aktivní, až hyperaktivní. Člověk chce konat sám, bez Ježíše. Chce se realizovat. Jak se to zpívá ve známé písničce: „A já sám, vždycky sám, své koníčky osedlám.“ Ale kam s těmi koníčky pojedeš? Do pekla! Jak říká Boží slovo: „Kdo nezůstává ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne. A seberou je, hodí do ohně a spálí.“ (J 15,6)

Ježíš nám dává zaslíbení: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“

Ale podmínka je: „Zůstanou-li má slova ve vás.“ Boží slova z nás unikají, jsou udušena duchem světa a pak v nás zůstávají všelijaké profánní písně, profánní žerty… Toho je starý člověk plný, to z něj přímo jiskří, v tom je jako doma, v tom zůstává… Ale aby v něm zůstávalo Boží slovo, to ne. Proto Ježíš říká: „Zapři sám sebe!“ Když se ti připomene nějaká světská melodie, začni si zpívat píseň o Ježíši, duchovní píseň. Ale musíš se zapřít. Přecházet z toho světského a zlého myšlení na Boží slovo. A to vyžaduje určitý sebezápor v myšlenkách. Musíme přepnout na jinou dimenzi. Realizovat to slovo: „Zapři se!“ Bez toho to nejde. Jinak člověk zůstává ve světské rovině. Musíme se dostat do nové roviny, znovu a znovu tam přecházet a tam potom zůstávat v Božím slově. Pak přijde požehnání.

Samozřejmě, to nejde dělat zase nějak na sílu. Člověk do toho musí dorůst. Jinak to bude podobné, jako bychom chtěli květině pomoci rozvinout se. Skončí to špatně. Nebo kdybychom chtěli natahovat nějaký proutek, aby z něho byl už strom. To nejde. To chce čas a trpělivost. To vyžaduje chození v Duchu. Člověk musí postupně růst, dozrávat. Jak řekl Jan Křtitel: „On musí ve mně růst a já se musím umenšovat.“ Ano, Ježíš musí ve mně růst a já se musím umenšovat. Mé ego se musí umenšovat. I když to ego musím dál s sebou nést. Nemůžu ho prostě vyhodit. Musím ho nést až do chvíle své fyzické smrti. Kéž bych ho nenesl dál na věčnost. Kéž bych ho mohl už potom odložit a můj duch mohl jít k Pánu, abych nemusel jít do očistce. Kéž bych ten očistec mohl prožít už v tomto životě.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše o vyslyšené modlitbě /II. část/