čeština > Aktuální > Article

Rozjímání nad Ř 8,11

Datum:   2019-12-28
Autor:   BKP

 

Rozjímání nad Ř 8,11

 

Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista,

obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás.

 

V tomto 11. verši i v předcházejících si všimněme souvislosti s tajemstvím Nejsvětější Trojice. Zde je napsáno: „Duch Toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše.“ Z jiných citátů z Písma víme, že na Kristově vzkříšení má účast celá Nejsvětější Trojice, Otec, Syn i Duch svatý. Ježíš byl jako člověk vzkříšen Bohem, Boží mocí a silou, ale z jiného pohledu On jako pravý Bůh vstal z mrtvých vlastní mocí. Ježíš je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, jak vyznáváme v Krédu.

V tomto 11. verši je zdůrazněno, že Duch Toho – tedy Otce – vzkřísil z mrtvých Ježíše. Ale také je řečeno, že tento Duch, Duch Otce, žije v nás, a On, Duch Otce, který vzkřísil Krista, oživí i naše smrtelná těla. Znovu je zdůrazněno: „Duchem svým, který žije v nás.“ Čili uvědomme si, že Duch Boží, který žije v Otci, žije i skrze spasitelnou víru v nás. A co učiní tento Duch? Oživí naše smrtelná těla. Tento Duch Pána Ježíše vzkřísil, když byl fyzicky mrtvý, ale nás stejnou mocí, kterou vzkřísil Krista, tento Duch Boží nevzkřísí teď fyzicky, protože jsme ještě v těle, ale už nyní nás oživí. Co to znamená, že nás oživí? To je klíčová otázka. Už nebudeme mít hlavní zaměření, nasměrování, na ducha tohoto světa, na své egoistické zájmy a na službu systému a duchu temnoty, který zotročuje hříchem a vede do záhuby. Oživí nás, abychom už v tomto těle a v tomto čase životní zkoušky, kterou zde žijeme, žili už ne svůj život, ale abychom žili Božím programem, tedy jiným životem, životem pro Boha a pro spásu své duše i duší našich bližních. Toto je Boží oživení a to působí Boží Duch.

 

Snažme se učinit aspoň první krok, abychom, když se naučíme verš zpaměti a budeme si ho třikrát při každém zastavení během dne opakovat, abychom Boží slovo neopakovali pouze mechanicky, ale uvědomovali si hlubokou pravdu, která je za ním a která se nás hluboce dotýká. Je to přebývání Ducha Božího v nás i otázka našeho oživení.

Člověk dělá stále nějaké skutky v těle, bez Boha, ale ty nemají cenu pro věčnost, jsou to mrtvé skutky. Pokud ale skutky konáme ze vztahu k Bohu a s úmyslem zaměřeným na Něho, pak jsou to skutky, které v nás iniciuje Duch svatý, a ty jsou projevem duchovního oživení, tedy nového života v nás. Tyto skutky mají hodnotu pro věčnost, tedy věčné trvání. Ani zloději, ani rez, ani mol nás o ně nepřipraví (srov. Mt 6,20). Celý problém je, jestli člověk skutečně prožil ve svém životě obrácení i přijetí Ducha svatého v plnosti a pak jestli zůstává na cestě pokání a následování Krista. Jestliže se pak snaží konat své skutky v závislosti na Bohu a hledá ve svém životě vůli Boží, shromažďuje si poklady v nebi. Jestliže člověk sejde z cesty obrácení a pokání a dělá své skutky v závislosti na svém egu, to znamená, že jimi v pýše a duchovní slepotě sleduje své marné a egoistické zájmy, pak dělá pouze mrtvé skutky, které nejsou pro věčnost k jeho dobru ale k jeho škodě.

 

Termínu „oživění“ si všimněme i u proroka Ezechiela. V 37. kapitole je řečeno: „Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem,“ které symbolizují starozákonní církev, lid Boží: „Hle, já uvedu do vás Ducha a oživnete“ (Ez 37,5). Není řečeno pouze „oživnete“, ale: „uvedu do vás Ducha,“ to je podmínkou oživení. Zde vidíme souvislost s listem k Římanům. A my už v Novém zákoně víme, jaký je to Duch, a co tento Duch Boží působil o Letnicích a po Letnicích jak s apoštoly, tak i s těmi, kteří uvěřili a přijali Ježíše. On působil nejen v prorocích, ale i v mučednících a v těch, kteří zvěstovali evangelium v síle Ducha.

Prorok Ezechiel pak popisuje proces oživení. Jsou jmenovány šlachy (modlitba), svaly (apoštolské učení) a ochranná kůže (bratrské společenství) – srov. Sk 2,42, model oživené církve. Pak znovu verš 6b zdůrazňuje: „vložím do vás Ducha a oživnete“. Ve verši 9. je řečeno, že prorok se má obrátit přímo na Ducha Božího a v autoritě Boží pronáší: „Toto praví Panovník Hospodin“ (Ko Amar Adonai Jahve Elohim) a pokračuje: „Přijď Duchu od čtyř větrů a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“ Znovu je zde zdůrazněno slovo „ožijí“. Slovo „ožijí“, řecky „zóopoiézei“, se skládá ze dvou slov, ze slova „život“ „zóoé“ a „poiézei“„činit, dělat“.

 

Podmínkou, aby Ten, který vzkřísil Krista z mrtvých, oživil i mě už v mém smrtelném těle, je, „abychom nežili podle těla, ale podle Ducha“, jak je uvedeno v předcházejících verších. Tedy máme dát skrze poslušnost víry Duchu Božímu možnost, aby v nás žil. Je-li Duch Kristův v nás, je v nás i samotný Kristus (v. 10) a tělo je mrtvé pro hřích a duch žije pro spravedlnost, tedy pro Boha. Duch Boží v nás žije, jestliže máme skrze víru vztah ke Kristu a jestliže také ve víře přemáháme zlo, které je v nás a kolem nás, a snažíme se plnit Ježíšova přikázání. Ta jsou jednoduše podána v horském kázání (Mt 5-7 kapitola).

Snažme se během těchto dvou týdnů alespoň jeden skutek denně udělat v závislosti na Bohu, bude to živý skutek – v moci Ducha, i kdyby si ho nikdo z lidí nevšiml.

 

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,11