Ad B) Citace a odpovědi na Müllerovy výroky v knize „Katolická dogmatika“

Kardinál Müller, který se dnes prezentuje jako silně konzervativní, v době, kdy ještě nebyl biskupem, napsal učebnici dogmatiky, která rozhodně konzervativní není. Kniha vyšla r. 1995 pod názvem Katholische Dogmatik: Für Studium und Praxis der Theologie. Potom vyšla ještě v mnoha vydáních a překladech a dodnes je užívána pro studium teologie. Zde v 5. kapitole, 3. oddílu Müller mluví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista, a to tak, že je zcela odmítá a popírá. Ze svých bludů kard. Müller nikdy pokání nečinil.

Citace: „Vzhledem k tomu, že synoptici nemohou a nechtějí zaznamenat velikonoční událost v jasném scénáři na způsob notářských zápisů, ale spíše svědčí o události zjevení, která je přístupná pouze skrze víru...“

Odpověď: Tvrdit, že událost Kristova zjevení po Jeho zmrtvýchvstání byla přístupná jen skrze víru, je lež. Apoštolé nevěřili ani ženám, ba dokonce ani když se jim ukázal sám Kristus. Proto před nimi jedl a vyzval je, aby se Ho dotkli. Tomáš nevěřil apoštolům celý týden, dokud sám nevložil svůj prst do Kristových ran. Tvrdit tedy, že událost Kristova zjevení byla přístupná jen skrze víru, zcela protiřečí realitě. Naopak, nevěřící apoštolé se setkali s realitou Krista vzkříšeného a jako svědci pak tuto pravdu naší spásy šířili do celého světa.

Pokud Müller tvrdí, že evangelisté nemohou zaznamenat Kristovo vzkříšení jasně, pak tím také tvrdí, že se v evangeliích nejedná o skutečná fakta, ale jen o jejich vymyšlené úvahy. Tím popírá pravdivost evangelií. Pokud, jak dále uvádí, ani nechtějí zaznamenat fakta, pak za co Müller pokládá evangelia? Za snůšku lží a mýtů?

Müller tímto tvrdí, že apoštolé nejsou svědky reálné skutečnosti, to znamená, že se se vzkříšeným Pánem reálně nesetkali. Degraduje je na jakési vizionáře. To je ale Müllerova hrubá manipulace a podvod. Jde tu o blud relativizmu a modernizmu. Müller nevěří, že Kristus vstal v těle. Křesťanská víra v jeho podání ztratila smysl, protože ji představuje tak, že nemá nic společného s fakty. Podle jeho heretického pojetí je víra pouze vnitřní subjektivní prožitek, nezávislý na realitě.

Citace: „Je třeba vzít v úvahu literární charakter synoptických velikonočních evangelií. Nechtějí být protokolárním záznamem externě nepostřehnutelné události prostřednictvím zúčastněných svědků.“

Odpověď: To, že výpovědi jednotlivých svědků, evangelistů,  nejsou protokolárními záznamy, nic nemění na realitě vzkříšení. Z jejich výpovědí si protokolární záznam můžeme vytvořit stejnou metodou, jako to dělají vyšetřující soudci. Ze zjištěných faktů a svědeckých výpovědí sestavíme spolehlivý obraz, co a jak se stalo v souvislosti s Kristovým vzkříšením. Poctiví teologové to tak také skutečně dělají.

Müller používá termín „externě nepostřehnutelná událost“ a znovu tím dokazuje, že reálnou přítomnost vzkříšeného Ježíše mezi apoštoly pokládá pouze za soukromé zjevení, které je externě nepostřehnutelné. To je blud. Evangelisté naopak svědčí o jasných faktech.

Citace: „Místo toho (apoštolé) chtějí svědčit o Božím spasitelném díle v Ježíši pomocí literárních prostředků známých již ze Starého zákona (jako např. ‚schéma zjevení‘) sloužících k reprodukci Božího zjevení slovem a skutkem.“

Odpověď: To je rouhání a popření Božího zjevení jako takového. Zjevení vzkříšeného Krista stojí na prokazatelných faktech, na historických událostech. Müller předpokládá přesně opačný proces. Tvrdí, že nejdřív jsou myšlenky, ze kterých si svatopisec vytvoří příběh, kterým bude své myšlenky demonstrovat. Toto je ale velký klam! Není-li zjevení Krista vzkříšeného skutečné, pak není ani žádné pravdivé Boží zjevení v evangeliu ani v celém Písmu.

Citace: „Rostoucí zájem o proměněnou tělesnost vzkříšeného Pána lze vidět v jednotlivých úrovních tradice a redakčních uspořádáních velikonočního příběhu v Mk a souvisejících evangeliích Mt a Lk a nakonec v další linii tradice i v Jn.“

Odpověď: Co to je ta další linie tradice v Jn? Podle Müllera Jan žádným svědkem Kristova vzkříšení nebyl, ale zaznamenal až další linii jakési vyvíjející se, lidské tradice. Tímto však Müller zcela popřel věrohodnost apoštolů – očitých svědků Kristova vzkříšení! Naproti tomu apoštol Jan svědčí: „Co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme.“ (1J 1,1)

Co Müller myslí termínem „redakční uspořádání“? Apoštolé tedy podle Müllera nebyli očitými svědky, ale pouze nějakými žurnalisty, kteří se zabývali jakousi redakcí nějakého příběhu? Takové redakce však v žádném případě nemohou být Božím slovem! Křesťanství podle Müllera je potom ale postaveno na jakési labilní mělčině a apoštolé a tisíce mučedníků umírali za tyto redakční fantazie.

Citace: „To však není důkazem údajně rostoucí reifikace (zvěcnění) nebo materializace víry ve vzkříšení, nýbrž vyjádření vymezení vůči jakémukoli doketistickému či existancialistickému ztenčení velikonoční víry.“

Odpověď: Jinými slovy, podle Müllera evangelisté sice své texty nechtěli vydávat za zaznamenání faktů, ale pokud by někdo jasně vyjádřil, že jsou to jenom zbožné úvahy a snění o nerealitě, tak by s tím také nesouhlasili. Podle Müllera je tedy třeba evangelium vykládat jako bajku, ale tak, že otevřeně nikdy neřekne, že jde o bajku, protože tím by tento nevěřící exegeta ztratil vliv a nemohl by již své čtenáře dál klamat. Nikoho přece nezajímají bajky. Ty nemají na lidi žádný vliv. Na lidský život mají vliv fakta, to co se stalo, protože, pokud se něco jednou stalo, pak to znamená, že se to může stát i podruhé. Pokud Bůh skutečně vykonal zázrak, pak ho může vykonat znovu. Pokud Kristus skutečně vstal, pak to znamená, že také my vstaneme. To však tzv. teologům typu Müllera nevoní. Oni potřebují vytvořit jakási fakta-nefakta, kterým sami nemusejí věřit, ale mohou je používat jako nástroj k ovládání „prostých věřících“.

Citace: „Poslední referenční úrovní pro velikonoční událost je vztah Otec-Syn, který se stal viditelným v Ježíši Nazaretském a v jeho zprostředkování v Duchu svatém.“

Odpověď: Co to znamená? Müller tím znovu dokazuje, že setkání apoštolů se vzkříšeným Ježíšem postavil na rovinu soukromého zjevení, takže k němu klidně může dodat ještě i další referenční úroveň. Müller staví křesťanství do světla totálně nevěrohodné fantazie.

Citace: „Velikonoční kerygma se nesnaží poukázat na zcela jedinečný biologický fenomén...“

Odpověď: Na Velký Pátek pro nás náš Spasitel vytrpěl strašná muka a nakonec zemřel za naši spásu na kříži. Svým slavným vzkříšením potvrdil to, že je nejenom pravým člověkem, ale i Božím Synem. Co to je za absurdum a hrubé rouhání degradovat vzkříšení pod termín „biologický fenomén“? To je důkaz, že teologové typu Müller nemají ani jiskřičku úcty a vztahu k Pánu Ježíši Kristu jako ke svému Spasiteli. Co nám, křesťanům, chtějí tito lidé říct? Jen degradují, rouhají se a zpochybňují základní pravdy víry. Taková teologie je smrt křesťanství! Takoví teologové jsou heretici, náboženští podvodníci a duchovní vrazi.

Citace: „...nýbrž ve světle této události svědčit o eschatologickém sebepropojení Boha v jeho božském jménu ‚Otec, Syn a Duch‘ (Mt 28,19) a zpřístupnit jej všem lidem skrze víru.“

Odpověď: Müller opět manipuluje a cílevědomě uniká od podstaty nesmyslnou formulací, že při vzkříšení Krista šlo o „sebepropojení Boha“. Apoštolé neměli svědčit „o eschatologickém sebepropojení Boha“, ale měli konkrétně hlásat pokání na odpuštění hříchů a spásu, která je v Kristu ukřižovaném a vzkříšeném (Lk 24, Sk 2,32). Vzkříšení je jasným důkazem Ježíšova božství a toho, že Jeho smrt za nás byla výkupná.

Citace: „Vzkříšení Ježíše z mrtvých a zjevení synovství Slova Otcova v zachráněné lidské přirozenosti Ježíše Nazaretského je událost, pro kterou neexistují analogie ani paralely.“

Odpověď: To je lež. Jak pro Kristovo vzkříšení, tak i pro zjevení Jeho Božství v Jeho oslavené lidské přirozenosti existují mnohé paralely. Božství Kristovo nebylo zjeveno jenom při Jeho zmrtvýchvstání. Své Božství Pán Ježíš dosvědčil nesčetnými zázraky vykonanými jak v rovině fyzické (uzdravování a kříšení mrtvých), tak v rovině duchovní (vyhánění démonů, obracení hříšníků). Tyto zázraky mimo jiného připravovaly učedníky na to, aby byli schopni uvěřit i v Jeho reálné zmrtvýchvstání. Když Ježíš utišil bouři na moři, učedníci Mu padli k nohám, klaněli se a mezi sebou říkali: „Kdo jen to je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ U Cézareji Filipovy se Božství Slova v lidském těle zjevilo Petrovi, který vyznal: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ Na hoře proměnění se sláva Kristova božství zjevila na Jeho lidském těle. Kristovo zmrtvýchvstání bylo pak vrcholem všech těchto zázraků a potvrzením Jeho božství. A jestliže bylo jejich vrcholem, pak to znamená, že mezi všemi zázraky Kristovými je určitá podobnost, určitý společný jmenovatel, a tím je moc Boží, a také určitý společný cíl, a tím je přivedení lidí k spasitelné víře v Kristovo božství.

(pokračování v další části)

Stáhnout: Kardinál Müller je heretik /2. část/ (20. 4. 2020)