Ad C) Kořeny německé teologie, z kterých kard. Müller vychází 

Zdánlivě pravověrná dogmatika německého profesora Müllera z Mnichova, který byl v roce 2002 povýšen na biskupa a pak na kardinála a prefekta Kongregace pro nauku víry, není pravověrná, ale heretická. To, že ve svých knihách snad říká i mnohé katolické pravdy, z něho nečiní katolíka, protože popřením reality Kristova zmrtvýchvstání v těle, jak jsme ukázali v předešlých částech, zrušil samotný základ víry. Proto všechny jeho zbožné fráze jsou jenom bezobsažným klišé. Mluví o Bohu, v kterého nevěří.

Je třeba také vědět, z jakých duchovně otrávených kořenů tato německá teologie vyrůstá a jaké přinesla ovoce pro Německo a pro církev.

Zázemí této teologie je duch pýchy a nevěry německých filosofů 18.-20. stol. s jejich nadčlověkem. Ovocem je fašismus a marxismus, a na teologické rovině hereze. Němečtí teologičtí spekulanti nemají ani kapku pokory a spasitelné víry, a navíc, nemají ani nic společného s pravdivým duchovním životem v Kristu. Z jejich pseudoduchovních laboratoří vyrostla také marxistická teologie takzvaného osvobození, kterou transplantovali zvlášť do Jižní Ameriky. Jejich otráveným ovocem je Secundum Vaticanum, tzv. pokoncilní duch i německá synodální cesta s nynějším kard. Marxem a jeho legalizováním sodomických manželství a bergoglioismus s Pačamamou. Nejhrubším zneužitím papežské autority byla intronizace démona Pačamamy, likvidace objektivních morálních norem i Božích zákonů a otevřené prosazování amorálnosti. Bergoglio líbá nohy transsexuálům, schvaluje zvrácenou sexuální výchovu k demoralizaci už malých dětí (v letadle z Panamy), zneužil poslední synody k církevní legalizaci LGBTQ a zavedení tzv. doprovázení homosexuálních osob církví. Navíc kryje homosexuální síť na nejvyšších místech v církvi a tvrdí, že katolická církev se musí sodomitům omluvit.

Německá teologie nebrání pravdy víry proti herezím, ale naopak je veřejně i skrytě prosazuje, zvláště dvojznačnými pojmy a noblesou krkolomného pseudo-teologického slovníku. Nejhorší na tom je, že za tímto slovníkem je skutečně ďábelská pýcha a rafinovaně zakomponovaná nevěra. Už v semináři v zárodku otravuje prosté duše, které Pán povolal na svou vinici. Studentům teologie systematicky vymývají mozky duchem německé historicko-kritické metody (formgeschichtliche methode). Vtlouká se jim do hlavy multikulturalismus II. Vaticana a jsou otravováni duchovní pýchou saduceismu a farizeismu. Nevěrou a herezemi se z duší, které Bůh povolal, stávají agenti a šiřitelé smrtonosné infekce uvnitř církve. Z těchto pak jsou vybíráni biskupové a kardinálové.

Slovník, který používá německá pseudoteologie i s kard. Müllerem, a priori nedovoluje přijmout prosté pravdy víry, za nimiž je hluboké Boží tajemství. Bůh je zjevuje maličkým, ale ne chytrákům s duchem tohoto světa (Mt 11,25). Český spirituál se v semináři už před půl stoletím vyjádřil takto: „Německá teologie je pitevna mrtvol. Naproti tomu pravoslavná teologie má úctu před Božím tajemstvím, z kterého žije.“

Jaké je ovoce německých Rahnerů, Bultmannů, Trutwinů, Drewermannů... i kard. Marxe s jeho prosazováním homosňatků? Nejzarytější ateista si klepe na čelo nad legalizací amorálnosti německou církví. Kard. Marx ale pouze pomáhá Bergogliovi převést katolickou církev do pseudocírkve New Age uctívající pohanské modly, a především Bergogliovu Pačamamu. To vše je konkrétní ovoce německé teologie a ducha lidské pýchy. Falešní němečtí proroci v ovčí kůži jsou ve skutečnosti draví vlci.

Müllerova 900stránková dogmatika se prezentuje jako pravověrné učení. Vyšla v mnoha jazycích a v mnoha vydáních. Tragédií však je, že není pravověrná, ale heretická! Svatý Pavel by s touto knihou jednal podobně jako s těmi v Efezu, které skončily v ohni (Sk 19,19).

Němečtí pseudoproroci systematicky zpochybňují pravdu Kristova vzkříšení.

W. Trutwin se stupidně vyjadřuje o Kristově vzkříšení: „Vzkříšení… není možné dokázat žádným vědeckým postupem, spočívá jen na věrohodnosti svědků… Jenže první svědci nezažili (moment) zmrtvýchvstání.“ A na závěr dodává: „A to je právě ta naše velikonoční víra.“ Jde o zvláštní psychologickou manipulaci a heretický manévr. Předtím Trutwin tvrdí, že hlavním zřídlem pravdy jsou pro nás svědkové, ale vzápětí řekne, že moment zmrtvýchvstání nezažili. Totéž, i když jinou formou, dělá i kard. Müller. Tím staví pravdu vzkříšení do říše bájí a dělá celé křesťanství neseriózním. Je to ale podobné absurdum, jako kdyby v nemocnici v noci zemřel pacient, ale my tvrdíme: Jeho smrt se nedá vědecky dokázat, protože nikdo nebyl v okamžiku smrti přítomen, kamera, která tam nebyla, to nezaznamenala. Tedy ti, kteří ho ráno našli mrtvého, nejsou hodnověrnými svědky. Ergo není pravda, že je mrtvý! Takové hlouposti se vysměje i malé dítě, ale německá „vědecká“ teologie takové hlouposti plodí stále. Na Trutwinovo tvrzení, že „vzkříšení… není možné dokázat žádným vědeckým postupem“, odpovídají i laičtí odborníci:

Lord Darling, bývalý nejvyšší soudce Velké Británie: „Ve prospěch vzkříšení existuje taková drtivá záplava důkazů, že bez výjimky každá inteligentní porota na světě by musela vynést rozhodnutí, že událost vzkříšení je pravdivá.“

Prof. Thomas Arnold z Oxfordu: „Neznám žádný fakt z historie lidstva, který je pro nestranného vyšetřovatele prokázán plněji a lepšími důkazy všeho druhu, než to, že Kristus zemřel a znovu vstal z mrtvých!“

Ovoce německé tzv. teologie nejvíce vidíme v současnosti. Jde o popření všech základních pravd víry i všech morálních norem a prosazování sňatků sodomitů v chrámech.

Teologové typu Trutwin, Müller mohli jen proto vyplodit tak rafinované hereze, že nemají žádný duchovní život. Ergo, jsou duchovně mrtví. Jak potom ale chtějí předávat a vést k duchovnímu životu ostatní? A pokud nechtějí vést k duchovnímu životu a chtějí jen rozvíjet absurdní dvousmyslné a přímo heretické spletence, jaký smysl má taková patologická teologie? Je to, jako by ten, kdo není lékař, získal pozici, ze které určuje, jak má chirurg specialista postupovat při komplikované operaci mozku. A tito sebevědomí duchovní analfabeti, kteří bojkotují pravdivé pokání, duchovní život i následování Krista, nemají nic společného s pravdivými duchovními specialisty – světci. A přesto se tito heretičtí diletanti vrhli na „vysvětlování“ základních křesťanských pravd. Výsledkem je masová duchovní otrava a odpad od křesťanství! Jejich teologické zvratky ničí víru a vedou k apostazi.

Heretické nabubřelé mudrování nikomu nedává sílu bojovat s hříchem a být připraven položit život za Krista. Tito náboženští podvodníci citují Písmo svaté, ale v témž duchu, jak jej citoval ďábel na poušti. Jsou to bacilonosiči šířící smrtelnou infekci, lháři mající imunitu vůči pravdě a odmítající respektovat karanténu od lži. Jsou apologety nevěry vyučující hereze. Nejsou lidmi modlitby ani pokání a nemají žádnou zkušenost s živým Bohem. Pouze zneužívají křesťanskou terminologii. Jsou to duchovní hrobaři, mrtví pochovávající mrtvé.

Jedním z nich, kteří šíří smrt, je např. i arcib. Zollitsch. V roce 2009 přímo na Velikonoce prohlásil v televizi, že Kristus nezemřel za naše hříchy, ale pouze ze solidarity s trpícími. Nikdo v celé církvi ho za to netrestal, což je znakem, v jakém stavu jsou katoličtí teologové i hierarchie. Jde jim o přizpůsobení se zvrhlému světu podle linie II. Vaticana a jeho aggiornamenta.

Z kořenů této otrávené teologie vyrostl i kard. Müller, neoddělil se od ní. O tom svědčí i jeho rádoby pravověrná dogmatika. To, že byl Bergogliem vyhozen z funkce prefekta Kongregace pro nauku víry, nebylo proto, že by jako profesionál – apologeta – hájil čistotu víry, ale proto, že nechtěl krýt homosíť v církvi. To ať je mu připočteno ke cti. Kéž mu za to Pán dá milost oddělit se od heretické teologie a prožít pravdivou konverzi, podobně jako žákyně R. Bultmanna, prof. Dr. Eta Linnemannová. Ta po svém obrácení v roce 1978 prohlásila: „Nezvratně považuji za smetí všechno, co jsem učila a napsala předtím, než jsem Ježíši odevzdala svůj život! Zavrhla jsem své knihy i veškeré příspěvky v časopisech a sbornících, a co jsem z toho měla v bytě, odnesla jsem vlastnoručně do smetí a prosím vás upřímně, pokud ještě něco z toho máte v knihovně, udělejte totéž.“ Navíc napsala kritickou knihu „Originál nebo padělek“, ve které odmaskovala celý podvod ateistické historicko-kritické metody a německé heretické teologie.

Stáhnout: Kardinál Müller je heretik /5. část/ (20.4.2020)