Jaké je smýšlení Ducha a co Duch Boží koná? Smýšlení Ducha je v souladu s vůlí Boží. Duch prosí za svaté, tedy za upřímné, pravdivé křesťany.

Duch Boží dává světlo. Člověk si pak může uvědomit pravdu, kterou dříve vůbec neviděl anebo viděl zkresleně. Například ukáže, že to, co se ti ve tvém životě zdálo jako náhoda, náhoda nebyla, a nyní, po několika letech to poznáváš. To, co jsi viděl jako prohru, byla výhra. Ze škody, která tě trápila, nakonec vzešel užitek. To, co jsi viděl jako neštěstí, byla jen bariera, která zabránila mnohem většímu neštěstí. Tehdy to člověk svým rozumem nechápal.

Duch Boží dává poznání obzvlášť v duchovních věcech. Usvědčuje z hříchu. Otvírá Písmo svaté. Některá místa v Písmu svatém, která byla pro tebe nepochopitelná, se najednou hluboce dotkla tvého nitra a vedou tě k osobnímu poznání hříchu i odpouštějící Boží lásky.

Duch Boží nás uvádí do vnitřního vztahu s naším Spasitelem, abychom Ho více poznávali a více milovali. Největší překážkou lásky k Bohu je dědičný hřích v nás, tedy sklon věřit lži a dopouštět se zla. Všechny pravdy jak z Písma, tak z katechismu, jsou pro nás bez Ducha Božího – jak říká Boží slovo – jen literou, která zabíjí, ale Duch obživuje (2Kor 3,6). Ježíš řekl apoštolům, ale říká i nám: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (J 16,12-13) Dnes se ale nabízí někdo jiný, kdo říká, že nás chce uvést do pravdy Písma svatého, a místo toho všechny pravdy v Písmu svatém zpochybní a navíc zesměšní. Je to takzvaná vědecká historicko-kritická metoda, kterou se vymývají mozky v katolických seminářích po II. vatikánském koncilu. Ovoce dnes už vidíme: masový odpad, líbání nohou transsexuálům, a místo Pána Ježíše uctívání démona Pačamamy v chrámu sv. Petra! Tito falešní vykladatelé Písma svatého všechno zpochybní, dokonce popírají i Kristovo historické vzkříšení, pohanské praktiky však berou vážně.

Potřebujeme Ducha svatého, abychom záludnost těchto lhářů odmaskovali, protože používají psychologické triky a zneužívají autoritu. Jistý hierarcha, který před nedávnem zemřel, tvrdil, že milost Boží pracuje tak, že nikdo nebude s konečnou platností zavržen. To znamená, že popřel peklo. Vtělení Božího Syna zesměšnil jako pohanskou atrakci deus ex machina, o Panně Marii řekl, že byla jen obyčejná žena, a podle kyvadla určoval, jaké léky má užívat a jaké ne. Samozřejmě, že šlo o věštění, které Písmo svaté zakazuje. Toto vše nebylo z Ducha Božího, byl za tím jiný duch. Ovoce je tragické.

„Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání... závidění, vraždy, opilství... Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. Proti takovým není zákon. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi. Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme.“ (Gal 5,16-26)

Jedině pokud jsme přijali Ducha Božího, jsme schopni se postavit proti systému hříchu a lži, který je v kořeni naší porušené přirozenosti.

Kdo dnes ovlivňuje myšlení lidí? Různí lháři a svůdci, o kterých Ježíš řekl: „Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči.“ (J 10,8) Zloději kradou a lupiči zabíjejí. Jsou to klamní filosofové, demagogové, ideologové, profesionální lháři a podvodníci, kteří svádějí a zabíjejí duše. Za nimi je duch lži a smrti.

Pověz mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Kdo čte s nadšením lživé filosofie, nemorální romány, okultní spisy či satanistické návody, stane se tím, čemu se otvírá.

Ten, který zpytuje srdce, zná, jaké je smýšlení Ducha Božího, ale zná i to, jaké je smýšlení ducha světa, ducha lži. Z plnosti srdce mluví ústa. Je-li srdce plné světa, marnosti, nečistoty, mamonu, kariérismu, pýchy, vychází to i z úst. Opak vychází z úst toho, který přijal Ježíše a jde za Ním. Ten je zde, v tomto verši, nazván svatým, protože přijal Ducha svatého, i když k osobní svatosti ještě nebyl utrpením a věrností až na smrt zcela očištěn. Za takové se Duch Boží přimlouvá podle vůle Boží.

Ti, kdo se řídí duchem světa, neřídí se vůlí Boží ani neposlouchají Ducha Božího. Konec je pak smrt, nejen časná, ale i věčná.

Ti, kteří se nechají vést Duchem Božím, mají smýšlení Kristovo, jak volá apoštol Pavel: „To myšlení mějte, které bylo v Kristu Ježíši..., který se ponížil až k smrti, a to k smrti kříže.“ (Fp 2,5.8) Myšlení Ježíšovo bylo zcela podřízeno Otci. „Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.“ (J 6,38-39) V tom máme Ježíše následovat. „Zapři sám sebe, následuj mě,“ říká Ježíš. V 8. kapitole listu Římanům je řečeno: „Protož ti, kteří jsou v těle, Bohu se líbit nemohou, vy však nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží ve vás přebývá. Jestliže kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.“ (v. 8-9)

„Neboť budete-li podle těla živi, zemřete, pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. Neboť kteříkoliv Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.“ (v. 13-14)

Tedy Duch Boží se přimlouvá za nás, abychom plnili vůli Boží. Snažme se proto tyto dva týdny naplňovat vůli Boží, především v tom, abychom nezanedbávali nejen své rodinné a pracovní povinnosti, ale hlavně své povinnosti vůči Bohu, a ty představuje náš modlitební řád. V modlitbě dostaneme světlo a sílu. Bez základu, kterým je modlitba, se ani nebudeme snažit, abychom vůli Boží hledali, ne tak abychom ji plnili. Proto buďme v modlitbě svému Pánu věrni, hledejme Jeho vůli obzvlášť ve vážných rozhodnutích, a v každodenních problémech alespoň úkonem víry poprosme Boha o světlo.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,27