Na modlitbě jsem vyznával „Pane, mně nejde o nějaký úspěch, o bohatství, já toužím po duchovním probuzení! Po duchovním probuzení paralyzované, mrtvé církve, která je dnes hřbitovem duchovních mrtvol! Já je neodsuzuji. Já se s bolestí, s velkou bolestí na ně dívám... Nepropadám ale depresím. Když slyším Jobovy zvěsti a přichází jedna rána za druhou, vím, že u lidí je to nemožné, aby nastalo duchovní vzkříšení církve, ale ne u Boha, u Boha je to možné!“ A proto z hlubin mé duše vychází výkřik: „Suché kosti, toto praví Panovník Hospodin…“A potom: „Ať ožijí! Ať tito zamordovaní ožijí! Přijď, Duchu Boží, a zavěj na tyto povražděné, ať ožijí!“ Kdo to učiní? Duch svatý to učiní. „Pane, věřím!“ A nejen věřím, já to v těch momentech mnohdy vím. Možná přijde okamžik během dne, kdy o tom člověk pochybuje, ale v tu chvíli, kdy jsem v modlitbě v jednotě s Ježíšem, tak to vím: „Já to vím, Pane.“ Tato víra přechází až v duchovní vidění. Pán kolikrát ukáže i konkrétní věci, jak to bude postupovat. „Ale já to nechci vědět, Pane.“ Pán to ale přesto mnohdy dává. Ano, u Boha je možné všechno!

Stáhnout: U Boha je možné vzkříšení církve