Písmo svaté nás ubezpečuje, že nás, kteří jsme vyvolení, to znamená, kteří jsme přijali Ježíše Krista, nikdo nemůže před Bohem obvinit, protože Bůh nás ospravedlňuje. Dále říká, že nás nikdo nemůže ani odsuzovat, protože Ježíš Kristus, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. To je podstata radostné zvěsti.  

„A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1J 5,11-13)

My máme vědět, že máme věčný život. A také máme vědět, že ten věčný život je v Kristu Ježíši, že podmínkou spásy je mít Pána Ježíše. Na druhé straně kdo Ho nemá, tedy kdo Ho nevěrou odmítl, nemá život věčný.

Je otázka, kdo patří mezi vyvolené Boží. Tato otázka hned vyvolá mylný dojem, jakoby někteří záměrně vyvoleni nebyli. Je proto třeba vědět, že Bůh dává každému člověku milost ke spáse. „V Něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.“ (Ef 1,4) Písmo také říká: „Bůh chce, aby všichni byli spaseni“ (srov. 2Pt 3,9). Je zde ale tajemství svobodné vůle: člověk sám může spásu odmítnout. Ty, kteří přijali Pána Ježíše, tedy jsou vyvolení, nemůže odsoudit ani ďábel, ani démoni, ani zavrženci v pekle, nikdo je nemůže odsoudit. Písmo říká, že Bůh je ospravedlňuje a Ježíš Kristus se za ně přimlouvá. Je jen jediný problém, a to že člověk sám sebe může odsoudit do věčného zavržení svou nevěrou, zatvrzelostí ve zlu a ve lži, tedy neochotou konat pokání. Neochotou přiznat a přiznávat si svoji vinu a chtěním zůstávat v duchovní slepotě. Tímto vším se vyznačuje ten, kdo sám sebe vyloučil z Božího království, odmítl Boží vyvolení a spásu, znevážil oběť a utrpení Božího Syna za něj a jako Jidáš Krista zradil. Rozhodl se ke zlým činům a nakonec sám sebe odsoudil, tedy odmítl Boží vyvolení. Musíme mít proto stále na vědomí, že v nás je otrávené semeno zvané dědičný hřích, které má program táhnout nás pryč od Ježíše Krista, oddělovat nás od Něho a spojovat nás se lží a zlem. Nenápadně a skrytě nás stahuje na šikmou cestu do zavržení. Proto musíme bdít, musíme konat pokání celý svůj život! Apoštol Pavel říká: „S bázní a třesením pracujeme o svou spásu.“ (Flp 2,12) A dále říká: „Kdo stojíš, hleď, abys nepadl.“ (1Kor 10,12) A jinde: „Trestám své tělo a podrobuji si je, abych, přestože jiným hlásám, sám nebyl zavržen.“ (1Kor 9,27) A dále: „Ten poklad nosíme v hliněných nádobách.“ (2Kor 4,7) Tedy apoštol ukazuje na duchovní boj. Boj, který se odehrává v lidském srdci, boj proti zlým myšlenkám, představám, pocitům, plánům. Ježíšovo slovo je jasné: „Zapři sám sebe.“ (Mt 16,24) Apoštol volá: „Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti.“ (2Kor 4,10) Náš život, to je bojiště, a zvláště v dnešní době probíhá tvrdý psychologický boj, jehož nejsilnější zbraní je metoda profesionálního lhaní, a to jak skrze masmédia, tak skrze lidi, kteří sledují plán sebezničení sebe i mnohých.

Vidíme, že Boží vyvolení je spojeno s hrdinstvím. Základem bezpečnosti naší spásy je mít Ježíše, být s Ním. Písmo říká: „Kdo uvěří a pokřtěn bude, bude spasen.“ (Mk 16,16) Někteří svatí vyhlašovali: „Kdo se modlí, bude spasen, ale kdo se nemodlí, bude zavržen.“ Modlitba je oběť. Ježíš se za nás obětoval, ponížil, a my Ho máme následovat. Tím, že ve svém životě vážně počítáme s řádem modlitby, překonáváme lenost, roztržitost, obětujeme čas. Bůh nám pak bude dávat světlo a sílu, abychom si poklad víry v Ježíše uchovali až do momentu přechodu přes most smrti do věčnosti. Je třeba si víru uchovat, neboť je podmínkou spásy. Apoštol volá: „Dobrý boj jsem bojoval, víru uchoval a pro budoucnost je mi připravena koruna věčné slávy.“ (2Tim 4,7n) Spekulace o tom, kdo je vyvolený a kdo není vyvolený je přinejmenším utrácením času. Je třeba vědět, že Bůh si tebe vyvolil a tvým životním úkolem je víru si uchovat a získat korunu věčné spásy. Ale je třeba také usilovat o spasení druhých – slovem, dobrým příkladem, obětí, a především modlitbou. Modlíš se za nějakého člověka, aby byl spasen? Modlíš se za svůj národ, aby nastalo duchovní probuzení, vzkříšení? Pokud ano, tak vytrvej! Má to velký smysl. Ovoce uvidíš později anebo třeba až na věčnosti.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,33-34