Jan Křtitel řekl těm, kteří k němu přicházeli a dávali se od něho křtít v řece Jordánu: „Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3,11)

Na apoštoly pak v den Letnic sestoupil Duch svatý. Písmo to opisuje slovy: „A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Sk 2,3-4)

Janova slova jsou pro nás do jisté míry tajemstvím. Co se týče křtu Duchem svatým, to je nám jasné, protože s tím máme už zkušenost. Ale co je křest ohněm? Co to znamená, si můžeme uvědomit na apoštolech. Vidíme, že po Letnicích nastala v jejich duších změna, naplnila je horlivost. Duch svatý udělal ze zbabělců a zrádců hrdiny víry, kteří za svědectví o Ježíšovi položili i svůj život. Sestoupil na ně v podobě ohnivých jazyků. Je potřebné, aby i v nás hořel tento Boží oheň. On má spalovat všechny naše negativní tělesné žádosti a také negativní myšlenky a pocity. K tomu, aby v nás působil v síle a aby nastal proces duchovní změny, je potřebný Duch svatý. Ježíš nás křtí Duchem svatým a ohněm. Tedy tento oheň je oheň Ducha svatého, oheň čisté lásky k Ježíši. Je spojený také s darem proroctví, a nejenom s ním. Mezi proroctvím a prorokem je totiž rozdíl. Proroctví může pronést i věštec, jak to vidíme ve Starém zákoně: Nepřátelé chtěli porazit izraelský národ, proto přivedli falešného proroka Bileáma, který měl Izrael proklít, Bůh ale způsobil, že věštce se zmocnil Duch Boží a on pak nemohl Izrael proklínat, nýbrž mu žehnal – šlo o pravdivé proroctví, avšak ten, kdo je pronesl, nebyl prorok, ale podvodník.

Být prorokem znamená, že člověk je spojený s Božím slovem. To Boží Slovo, které se vtělilo, je Ježíš. Tedy mezi prorokem a Ježíšem je jednota. Ježíš byl ukřižován. On je nám příkladem, abychom se stále zříkali sebe v malých věcech, abychom brali svůj kříž a šli za Ním. To je náš program. Prorokovat může i oslice Bileámova (která z Boží vůle promluvila), ale postavit se za Boží slovo a trpět za něj, to už je víc. To dělá prorok. On je ochotný obětovat za Boží slovo i svůj život. Být prorokem je spojeno s mučednictvím. Všichni apoštolé zemřeli jako mučedníci, kromě Jana. Ten své nekrvavé mučednictví prožil pod Ježíšovým křížem.

Prorok Eliáš, jehož svátek dnes slavíme, také nezemřel jako mučedník. Král Achab ho chtěl mnohokrát zabít, a pak také Achabův syn Achazjáš, ale Eliášově smrti zabránil třikrát oheň. Poprvé jako znak od Hospodina na hoře Karmel a poté dvakrát, když na padesát vojáků poslaných Achazjášem sestoupil oheň z nebe a zabránil tomu, aby proroka zabili. On stál za Božím slovem a necouvl, ani když mu šlo o život, a nakonec znovu, přesně to samé, králi zopakoval: „Toto praví Hospodin: Že jsi poslal posly s dotazem k Baal-zebúbovi, bohu Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.“ (2Kr 1,16) A král zemřel.

Když se vrátíme do období, kdy vládl Achazjášův otec Achab, Hospodin seslal na hoře Karmel oheň z nebe, aby pozřel Eliášovu oběť, a tím ukázal, že On je jediný Bůh. Následně bylo pobyto 850 Baalových a Ašéřiných „proroků“. Proto chtěla Jezábel, Achabova manželka, proroka Eliáše zabít, ale nepodařilo se jí to. On byl připraven zemřít, ale Bůh jej chránil. Když utíkal pouští, přišel unavený k jednomu trnitému keři, usedl pod ním a přál si umřít. Řekl: „Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ (1Kr 19,4) Ale Bůh mu dal chléb a on v síle tohoto pokrmu putoval čtyřicet dní a nocí až k Boží hoře Chorébu, což je Sinaj, a tam se setkal s Bohem, který k němu promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Pak mu Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ Hospodin se tudy ubíral. Před Ním veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Ten hlas mu pravil: „Co tu chceš, Eliáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“

Poté mu Hospodin dal několik úkolů a poslal ho zpět. Eliáš si mohl říct: „Proč jsem musel chodit až sem? To mi mohl říct rovnou...“ Když však máme obdržet Boží slovo, je to spojeno s určitým utrpením a s určitým časem, kdy nám Bůh ukáže, že se máme vrátit zpět a udělat určité kroky víry. Eliáš je pak udělal. Měl pomazat olejem Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa, syna Nimšího, za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova za proroka místo sebe. A Bůh potom působil skrze své slovo a dokončoval reformu starozákonní církve. Prorok Eliáš byl nakonec vzat do nebe v ohnivém voze. Tedy za prorokova života sestoupil oheň z nebe třikrát a počtvrté proto, aby ho vzal do nebe.

Prosme, ať Boží oheň duchovně sestoupí z nebe i dnes na každého z nás. Není důležité, aby se to stalo zjevně. Podstatné je, abychom ten oheň čisté lásky i Ducha Božího, kterého měl prorok Eliáš, měli ve svém srdci. To je potřebné.

Přijměme Boží oheň, abychom byli věrni Ježíšovi a byli ochotni kvůli Němu a Jeho přikázáním umírat každý den v maličkostech své pýše a žádostivosti, a také abychom dělali malé věci s velikou láskou k Bohu. Např. přijde smutek, negativní myšlenka... – zapřu se a odhodím ji z lásky k Ježíšovi. Anebo poprosím: „Pane, ať přijde Tvůj oheň a spálí to!“ Nebo když přijde negativní pocit, hned si vzpomenu na oheň z nebe: „Pane, já to dávám do Tvého ohně. Toto je moje oběť – tato myšlenka (pocit nebo má vůle). Teď Ti to obětuji. Ať to Tvůj oheň spálí!“

Apoštol Pavel v listu Římanům píše: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1-2) To přinášení naší vůle, strachu, bezmocnosti, problémů na Boží oltář je naší duchovní bohoslužbou… Když to budeme dělat, získáme konkrétní zkušenosti s Božím ohněm. Nemyslím s tím fyzickým, ale s duchovním. Ať v nás mocně hoří tento Boží oheň – což je horlivost pro Boha a Jeho zákony, po nichž se v dnešní době šlape nejen v našem národě, ale i v celé církvi.

Máme také přijmout prorockého ducha, udržovat ho a nechat působit. Bez něho národ hyne, bez něho je církev v rozkladu. Bůh jej dává tomu, kdo prosí. On vede k evangelijní radikálnosti. Bez něho člověka ovládne lhostejnost a jeho svědectví o Kristu jsou pak jen nejrůznější náboženské fráze, fráze o lásce, a to je mrtvé svědectví. My musíme mít radikálnost evangelia, která nás změní a dá nám sílu. Když budeme Boží slovo žít, nastane vtělení Božího slova. Stačí jen realizovat konkrétní pravdy z evangelia, a přijde Boží síla a moc. Když pak budeme svědčit o Kristu, ať už mezi čtyřma očima, nebo více lidem, bude to v síle Ducha. Ale tomu musí předcházet opravdový život víry, jinak to vše budou jen fráze.

Když začneme realizovat evangelium, tj. vtělíme konkrétní slovo, dostaneme sílu a moc, jakou měl prorok Eliáš. To je však spojeno s křížem, bez toho to nejde. Starý člověk (naše hříchem porušená přirozenost) musí být ukřižován, jít do smrti, aby v nás opravdu žil Kristus. A to je cesta Božího ohně a vnitřní oběti. Každý den máme co dávat do ohně. Také prorok Eliáš musel nejprve obětovat svou vůli a naučit se poslouchat Hospodina, aby pak mohl sestoupit oheň z nebe. On sám o tom svědčí na Karmelu slovy: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.“ (1Kr 18,36) Tedy přesně tak, jak to chtěl Bůh. My, když nám Bůh dá své slovo, převážně vše obrátíme vzhůru nohama. Dodáme tam ještě všelijaké své dodatky a Boží slovo se tak stane frází, která nemá sílu. Máme však předávat přesně to, co nám Bůh dal. A abychom to mohli přesně realizovat, musíme nejprve sami být očištěni ohněm. Pak budeme přesně poslouchat, co řekl Bůh. Proto se musíme každý den učit poslušnosti Boží vůli v maličkostech. To vyžaduje opravdu ukřižování své vůle a zároveň je to i čistá láska k Bohu.

Nemůžeme realizovat jen své přirozené schopnosti, ale musíme znovu vcházet v konkrétních situacích do Boží přítomnosti. Když chceme hledat Boží vůli, musíme vejít do spoluukřižování, nechtít si prosadit první myšlenku, která nám přišla. Ona může být Boží, ale často je za ní jiný úmysl. Aby ta myšlenka byla očištěna a měla sílu, musí projít ohněm jako zlato, které se čistí. I Boží myšlenka, kterou Bůh dá, musí projít ohněm, utrpením, tím, že se jí člověk zřekne, vydá ji jako oběť Bohu. Když Bůh zkoušel Abraháma, nejdříve mu přislíbil syna, a pak po něm chtěl, aby ho obětoval. Z lidského hlediska šlo o úplný nesmysl, a přesto v tom všem byla Boží síla a moc. Šlo o zkoušku poslušnosti víry. To je ta ukřižovanost. Bůh nakonec nedovolil chlapce zabít. Musíme si zde uvědomit i to, že Abrahám byl pohan. Vyšel z pohanského prostředí, kde byly přinášeny i lidské oběti. Bůh však Abraháma pouze zkoušel.

Boží slovo nás vybízí: „Netrapte se žádnou starostí...“ (Fp 4,6) Každý den máme realizovat Boží vůli, žít tak, jako by to byl první a zároveň poslední den v našem životě. Udělejme to, co udělat můžeme. Buďme stále připraveni a mějme ve svém srdci olej Ducha svatého jako moudré panny a také jako prorok Eliáš.

Prosme, ať na nás sestoupí Duch Boží, abychom se mohli skrze modlitbu víry spojit s Boží všemohoucností. Boží všemohoucnost je spojená s poslušností, jak to vidíme u tohoto proroka: když ho Bůh poslal k potoku Kerít, on tam šel, když ho poslal do Sarepty, šel do Sarepty, když k Achabovi, šel k Achabovi, když mu Bůh řekl, co má dělat na Karmelu, Eliáš řekl: „Učinil jsem všechny tyto věci podle tvého slova...“

V dnešní den prosme svatého proroka Eliáše, ať i nám vyprosí takovou poslušnost víry, jakou měl on sám.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého proroka Eliáše