Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

Verš začíná slovy „Jak je psáno.“ Kde je to v Písmu psáno? V Žalmu 44,23: „Kvůli tobě jsme denně zabíjeni, mají nás za ovce na zabití.“ Apoštol Pavel ze své osobní zkušenosti svědčí: „Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.“ (1Kor 4,11-13) A jinde píše: „Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.“ (2Kor 4,11) „Proč i my každou hodinu podstupujeme nebezpečí? Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně umírám.“ (1Kor 15,30-31)

Centrem celého křesťanství je Kristus ukřižovaný a Kristus vzkříšený. Do Jeho smrti jsme byli křtem ponořeni a dostalo se nám nového života Krista vzkříšeného. Křest je jakoby semeno, semeno Božího života v nás. Jenže v nás je i jiné semeno, semeno hříchu, které dědíme po prarodičích. Aby v nás Boží símě rostlo, musí být vytvořeny podmínky. Základní podmínkou je, že musíme bojovat proti semenu zla i otrávenému ovoci, které plodí. Jinak by jako plevel zadusilo Boží život v nás. Ježíš nás k tomuto boji vyzývá slovy: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24) Nejedná se o dřevěný kříž, ale o denní zkřížení naší vůle s vůlí Boží. Pokud jednáme jako svévolníci a nerespektujeme Boží zákony ani svědomí, duchovní otrava v nás se rozvíjí. Člověk se stává závislým na různých neřestech: gurmánství, alkoholismus, kouření, různé formy narkomanie, morální nečistota, kariérismus, závislost na mobilu, internetu, televizi, nečisté a satanské hudbě, na hazardních hrách, některé ženy upadají do sebelítosti, nekriticky se porovnávají s druhými a z toho povstává závistivá konkurenčnost, nespravedlivé hořkosti a manipulace. Každý má jednu či více zlých náklonností, a proto platí Ježíšovo: „Zapři sám sebe...“ Když se nesjednocujeme se zlým sklonem, ale bojujeme proti němu, neseme kříž, který nás očišťuje a získává nám zásluhy pro nebe.

Pravdivý křesťan je Boží bojovník. Bojuje boj proti hříchu a zlu i proti silám temna, které působí buď přímo na naše myšlení, pocity, anebo na nás působí skrze svět. Systém zla, který je spojen s duchem světa a útočí na nás profesionální lží, dokáže člověka bolestně ponížit a zesměšnit. Postaví ho do role analfabeta, nevzdělance či hlupáka a pravou víru zesměšní jako slabost či pověru. Proto se mnohý křesťan stydí za víru a není schopen ji obhájit. Proto potřebujeme společenství, abychom měli Ducha Božího v síle a dokázali posměváčky usvědčit a v pravdě zesměšnit. Jejich nevěra je proti rozumu a nechtějí věřit proto, že nemilují pravdu a nechtějí ji ani poznat. Svou zbabělost maskují frajeřinou a zesměšňováním pravdivých křesťanů. Je třeba je usvědčit a nebát se. Někdy to musíme udělat citlivě a někdy třeba i rázně. Tomu, kdo se směje z víry, stačí položit otázku: „Co ti dává tvá nevěra? Žiješ ve lži, nepravosti a čeká tě peklo. Tak si to přiznej. A co ztrácím já? Nic, jedině okovy. Víra mě uchrání nejen od otrockých závislostí alkoholu, narkotik, zvráceností, ale už zde na zemi mi dává pravý pokoj duše, který ty nemáš. Svým dětem mohu dát ten největší dar – dobrý příklad křesťanského otce (či matky). To se nedá zaplatit žádným bohatstvím.“ Je třeba si toho být vědom a nenechat se zatlačit do kouta, zesměšnit a ponížit.

Proto je tak důležitá vnitřní modlitba, která buduje pravdivý vztah k Ježíši, svému Spasiteli. Potřebný je i rozhovor s moudrým křesťanem, kde mohu pravdivě odmaskovat ducha světa i ducha strachu a postavit se tvrdě proti. Motivací je nejen láska k Bohu, který chce naše největší dobro a dal za nás svého jednorozeného Syna, ale i pravdivá láska k sobě samému: nechci být otrokem lži a zla, ale chci být svobodný. Jde mi o získání věčného života, a to je největší dobro. Pro toto nejvyšší dobro musím být ochoten ztrácet nejen částečná dobra, ale hlavně to, co mi škodí na duši i na těle.

Boj za spásu duše je především vnitřním bojem. Kdo skutečně bojuje, pochopí toto slovo: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“ Potom pochopí i druhou část: „V tom všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ Zakusíme Boží moc, moc Kristova vzkříšení, která nám byla dána už skrze křest svatý. Tato moc se rozvíjí v různých situacích naším vydáváním se na smrt spolu s Kristem. To není fyzické vydávání se na smrt, je to duchovní umírání sobě, ale s Kristem. Člověk se musí úplně zříct sám sebe, svého strachu, a to je duchovní smrt. Pak nás nic neodloučí od lásky Kristovy, jak jsme opakovali v přecházejících dvou týdnech, ani soužení, ani úzkost, ani pronásledování, ani hlad, ani nahota, ani nebezpečí, ani meč. Tímto denním umíráním sama sobě v nás působí Boží moc a získáváme poklady pro celou věčnost, které, jak říká Pán Ježíš, nám rez nezkazí ani zloději neukradnou.

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,36-37