Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu

Zde je vyjádřeno 8 konkrétních věcí, v kterých slavně vítězíme a které nás nedokáží odloučit od lásky Boží. Neodloučí nás ani smrt ani život. Vzpomeňme na mučedníky. Dobrovolně šli na smrt a navíc, dobrovolně šli na velmi kruté mučení. Ať už to byl sv. Vavřinec, kterého opékali na rožni, ať už to byla sv. Kateřina Alexandrijská, kterou krutě mučili, ať už to byli jiní mučedníci, kterým uřezávali jednotlivé údy. A to nebylo jenom v prvním věku křesťanství, mučedníci byli po celou historii až dodnes.

Dále je řečeno: ani zlí andělé ani mocnosti temnoty, které působí na křesťanského bojovníka, a někdy velmi silně, skrytě a podle. Ani ty ho ale nemohou od Krista odloučit.

Dále je řečeno: ani přítomnost ani budoucnost – tedy ani boje, které člověk prožívá v současnosti, ani se nemusí bát toho, co přijde v budoucnosti. Proč? Protože nad tím vším vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Je to moc Ježíše, který je v nás. A právě skrze malá i velká utrpení nastává očista od duchovních svázaností, které jsou v naší duši a které vyvěrají z dědičného hříchu.

Po těchto šesti konkrétních věcech je řečeno všeobecně: „ani žádná moc“ – to znamená ani moc lidská, ani moc ďábelská, a to i v nejrůznějších formách, nás nemůže odloučit od Pána Ježíše a Jeho lásky k nám.

Dále je řečeno: ani výška ani hloubka – ani výška, když nás Bůh třeba i postaví do určité vysoké autority jak církevní, tak světské, či dokonce dá člověku i určitou slávu – pravdivý učedník Kristův se nenechá vlastní pýchou oklamat, ale autoritu, která je mu svěřena, zodpovědně využívá a snaží se, aby nesloužil svému egu, ale Bohu a nesmrtelným duším. A pokud přijde nějaká hloubka, když jsme poníženi, zesměšňováni, třeba dáni pro pravdu a Krista do vězení, morálně očerněni, nebo prožíváme bezvýchodnou situaci, až pokušení k depresím, pokud usilujeme na 1. místě o jednotu s Ježíšem, ani to nás od Něho neodloučí.

Jeden čínský křesťan byl více než 10 let ve vězení, většinou na samotce, kde musel stále stát, nesměl si sednout ani odpočinout a ještě ho jiným způsobem trápili. Jen na noc mu hodili na beton matraci. Když se ho ptali, jak to mohl vydržet, pozvedl oči k nebi, jeho tvář se rozzářila a začal zpívat píseň, v níž se opakovalo: „Nic nás neodloučí od lásky Kristovy!“

Jediné, co nás může odloučit, je naše svobodná vůle! A to, když se necháme oklamat pýchou, strachem, nevěrou a sami se Kristu vzdálíme. Proto musíme stále konat pokání! Pokud se držíme Ježíše, to znamená, milujeme Ho a víme, proč Ho milujeme, protože On miloval dříve nás, byl ponížen a svůj život dal za každého z nás, aby nám získal věčný život, pak nás nic neodloučí. Navíc Ježíš je v mém nitru a spolu se mnou trpí a také mi dává sílu. On je ten nejvěrnější Přítel, který mě nikdy neopustí. I kdyby mě všichni opustili, On nikdy! V Něm mám jistotu už zde na zemi a jednou věčně v nebi.

Na závěr je řečeno, že nás nic nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu „ani nic z toho, co je stvořeno“. My se automaticky vážeme na tvorstvo, a nezřízené vztahy nás odlučují od Toho, který je Stvořitelem. Dáváme přednost stvoření před Tvůrcem, děláme si z něj modlu či ho zneužíváme k jeho i k vlastní škodě, časné i věčné. My máme milovat svého bližního, ale jako sebe. Sebe máme milovat tak, že usilujeme o svou spásu a o své věčné štěstí, a to přejeme i bližnímu. To je čistá láska. Máme milovat i stvoření, ale natolik, nakolik to slouží k dosažení posledního cíle. Nesmíme být otroky věcí, hmoty, materialismu, anebo nedobrých vztahů, které se protiví Božímu zákonu. Proto je potřeba stále pamatovat: „Vzhůru srdce! Máme je u Pána.“ Bojujme dobrý boj! Kdybychom zachránili jen jednu jedinou duši pro věčnost, má to velký smysl!

Stáhnout: Rozjímání nad Ř 8,38-39