„V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.“

V životě každého člověka přicházejí dny soužení. Řešením není propadnout depresím, ale hledat východisko. To máme hledat především u Boha. Pokud nehledáme východisko u Boha, ale hledáme ho u lidí, někdy z toho snad může něco být, ale můžeme taky padnout ještě do většího problému. Pokud hledáme nejprve pomoc u Boha, Bůh nám dá světlo anebo nám pošle do cesty určité lidi, kteří nám poradí či pomohou vyřešit náš zdánlivě neřešitelný problém.

Jak se máme obracet k Bohu? Žalmista nás učí: „… v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení“.

Je rozdíl, poddat se v těžké situaci depresi, která člověka v soužení paralyzuje, takže jen leží, spát nemůže a negativní myšlenky ho deptají, a je rozdíl mít zkušenost, kterou má žalmista. On v soužení bez ustání zvedá své ruce k Bohu, a i v této těžké, téměř bezvýchodné situaci hledá Hospodina.

Hlavním problémem bývá lenost, která brání, aby se člověk dostal do roviny, v níž se vzepře slabosti a depresivní myšlence spojené se soužením a postaví se jak fyzicky, tak duchovně do postoje pravdivé modlitby. Pravdivá modlitba není žádným sněním, ale spočívá ve vnitřním zapření. Musíme odhodit falešné myšlenky a pocity a uvědomit si Boží přítomnost i Boží slovo. V něm máme zůstávat a zároveň si střídavě uvědomovat, že Bůh mě vidí, že mě zná a miluje. V tomto pravdivém postoji modlitby je zároveň třeba se pokořit před Bohem, přiznat si své hříchy i své hlouposti a dát je do Božího světla pod moc Kristovy krve. Pak se cele vydávám Bohu tak, jako by to byla poslední minuta mého života. Uvědomuji si Boží lásku, že On mě stvořil, On za mě dal svého Syna Ježíše Krista, který zaplatil za mé hříchy, a v Něm mi dává věčný život, ale i sílu, abych tento den soužení překonal a využil pro očištění své duše i posílení vztahu k Bohu, popřípadě k získání milostí pro obrácení lidí, kteří jsou drženi v temnotě a v otroctví lži a smrti.

Zdůraznění zvednutých rukou není jen básnickým vyjádřením, ale je to konkrétní a praktický prostředek hluboké modlitby. Pomáhá dostat se ze stojatých vod lenosti a tuposti skrze fyzický sebezápor, který disponuje i k duševnímu sebezáporu.

Co v žalmu znamenají slova, že se duše zřekla útěchy? Jde o zřeknutí se falešné útěchy, která odvádí od podstaty. Duše hledá řešení problému u Boha a rovněž i přijetí útěchy u Něho samého. Falešnou útěchou může být alkohol, drogy, sledování filmů… Člověk rád uvěří klamu, to pak ale přináší ještě daleko horší problémy, jako je například dnes útěcha typu: „Přijmi vakcínu, všechno bude v pořádku, problémy se vyřeší.“ Nevyřeší! Naopak, stanou se neřešitelnými.

Verš 12. uvádí: „Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.“ O jaký čin z dávnověku jde? Z veršů 20-21 vyplývá, že žalmista má na mysli přechod přes Rudé moře.

„Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.“ (v. 13) O těch skutcích, o kterých nám mluví Písmo svaté, ale i o vlastních zkušenostech ze svého života.

Ideální je ne pouze zvedat své ruce k Hospodinu a hledat Ho v den soužení, ale hledat Ho každý den. Denně vyčlenit pro Boha aspoň jednu hodinu vnitřní modlitby, i když to bude vyžadovat oběť vzdát se surfování po internetu či odpočinku či neplodných zábav. V tom všem mnohdy utrácím den za dnem, rok za rokem a téměř celý život. Pokud si ale stanovíme radikálně aspoň jednu hodinu denně věnovat Bohu a své duši, Bůh nám to mnohonásobně vynahradí. Budeme mít pak čas na užitečné věci a marným, zbytečným a škodlivým se vyhneme.

Stáhnout: Rozjímání nad Ž 77,3

Byzantský katolický patriarchát (BKP) je společenství mnichů, kněží a biskupů, žijících v klášterech. V čele BKP stojí patriarcha Eliáš s dvěma biskupy-sekretáři +Timotejem a +Metodějem. BKP povstal z potřeby hájit základní křesťanské pravdy proti herezím a apostazi. Pseudopapeže Bergoglia neuznává a nepodřizuje se mu.