„Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!“

Tento žalm ukazuje, že blaze je tomu muži, který miluje Boží přikázání. V Kristových blahoslavenstvích první blahoslavenství zní: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království“ a poslední: „Blahoslavení jste, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,11-12)

I 1. žalm začíná slovem „Blaze muži“ a pokračuje, „který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšníků, nýbrž má zalíbení v Hospodinově zákoně a o něm přemýšlí ve dně v noci“ (viz Ž 1,1n).

Boží slovo říká, že základem vztahu k Bohu je bázeň Boží. Ta se rodí tehdy, když si člověk klade otázku: Kdo jsem já a kdo je Bůh? On stvořil celý vesmír, všechno, co je, a já jsem jen zrnko v tomto ohromném vesmíru. Rovněž k pravdivé bázni Boží napomáhá, když si člověk uvědomuje svůj hřích před Bohem. Tato bázeň člověka disponuje k pravdivému pokání. Přizná si hřích před sebou, v duchu jde pod kříž, zde ho vyzná a přijímá od Ježíše odpuštění. Tato bázeň Boží pak přechází v čistou lásku k Ježíši. Dokonalá láska pak vyhání strach. Láska k Ježíši znamená, že jsme ochotni třeba i svůj život obětovat pro Něho a pro Jeho evangelium (Mk 8,34). Život máme od Něho, a když Mu ho obětujeme, tím zároveň ztrácíme svou duši pro Něho, a v důsledku tím naopak svůj život i svou duši zachraňujeme. Jenže my většinou nemáme možnost být Kristovými mučedníky, i když dnešní doba bude některé z nás nutit i k mučednickému hrdinství, tedy pro Boží pravdu a pro spravedlnost obětovat svůj život tak, jako ho obětují vojáci na frontě. Tam je to mnohdy zbytečně, ale tu je to mimořádně užitečné a Bůh jen málokterým lidem dává tuto milost mučednické koruny. Je ale i duchovní mučednictví, kdy je člověk ochoten pro Ježíše ztratit všechno a je ochoten bojovat s hříchem až do krve (Žid 12,4). Tato láska k Bohu se projevuje tak, že se člověk snaží hledat a plnit vůli Boží v té životní situaci, do které je postaven. Snaží se zachovávat Boží přikázání. Tím člověk posvěcuje čas, vykupuje ho pro věčnost. Získává duchovní poklady v nebi, které nám nikdo vzít nemůže. Proto je blahoslavený muž, ale i blahoslavená žena i blahoslavený mládenec i blahoslavené děvče – kteří se bojí Boha a mají velkou zálibu v zachovávání Božích přikázání. Tím slouží Bohu a tím Ho také milují. Ježíš říká: „Ten mě miluje, kdo zachovává má přikázání“, a dodává: „přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (srov. J 14,21.23).

Stáhnout: Rozjímání nad Ž 112,1