"Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal."

Ve vyznání víry pronášíme: „Věřím v Boha, Otce Všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.“ Bůh stvořil tuto zem a na ní různé formy života, ať jsou to rostliny, zvířata a nakonec i člověk. Všemu, co stvořil, dal i program, aby každý druh předával svou formu života dále.

Bůh stvořil i neviditelné bytosti – anděly – o nichž víme, že byli postaveni do zkoušky. Ti, kteří obstáli, jsou v Boží slávě v nebi. Z těch, kteří se postavili proti Bohu, se stali démoni. Odsoudili se k věčnému trestu.

Bůh stvořil také člověka, který má živočišné tělo, ale duchem je podoben andělům a Bohu. Člověk je na této zemi postaven do zkoušky, aby po ní přešel do věčnosti. Uvažujeme-li už jen o hmotné schránce, obdivujeme podivuhodné zákonitosti, které jsou vloženy do lidské buňky. Imunitní systém, DNA, předávání života, funkce oka, lidského srdce, mozku... pokud si podrobně přečteme informaci, jak všechny orgány působí v harmonii, jak se obnovují a jak nám slouží, člověk musí žasnout. To je lidské tělo. Lidský duch, který je nehmotný, pro nás zůstává velkým tajemstvím.

Žalmista ale ukazuje na projev Boží lásky k nám i na Boží vševědoucnost. Písmo svaté říká: „V Něm jsi nás před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před Jeho tváří.“ (Ef 1,3) Tedy Bůh ve své lásce na tebe myslel už před stvořením světa. Skrze tvé rodiče jsi přišel v konkrétním čase do konkrétních podmínek a zkoušek a tvým cílem je, abys zůstal věrný Kristu tak jako tisíce svatých i mučedníků před tebou a abys získal věčný život. Uvědom si, že Bůh na tebe myslel, že vidí celou tvoji budoucnost, všechny zkoušky, všechny dny tvého života. On ve své vševědoucnosti také vidí i tvůj poslední den. Vidí i to, kdy přijde konec života na této zemi a kdy bude poslední soud. Bůh tě vidí, zná, miluje, On ti dal existenci, On za tebe obětoval svého Syna na kříži, abys ty, který v Něho věříš, nakonec získal život věčný.

Stáhnout: Rozjímání nad Ž 139,16