Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Tato slova Ježíš pronáší při poslední večeři, kdy apoštolům odkrývá hluboké tajemství jednoty mezi těmi, kteří Jej přijali a Jím, i mezi Ním a Nebeským Otcem. Tento vztah, ve skutečnosti nový život, Boží život v nás, je zabezpečen naším napojením na Ježíše, podobně jako jsou ratolesti napojeny na vinný kmen, kterým je Kristus. Nás, ratolesti, oživuje tatáž životní míza. Tou životní mízou je Duch svatý.

Ježíš v tomto slově ukazuje, že podmínkou, abychom nesli ovoce je, abychom zůstávali v Něm. Sami Mu pak máme dávat prostor ve své duši přinášením drobných obětí zříkáním se své vůle, aby v nás mohl žít a projevovat se tím, že bude moci skrze nás prosazovat vůli Boží. Pak skutečně poneseme ovoce pro věčnost. Tyto skutky, kdy se pro Ježíše zříkáme sami sebe, a to nejen v zapírání se ve zlém, ale kdy se dokážeme pro Ježíše zříci i dobrých a indiferentních věcí, abychom upřednostnili v dané situaci Boží vůli, toto má trvalou hodnotu, a to po celou věčnost. Podmínka je zůstávat – abychom ale zůstávali s Kristem, musíme si vírou a úkonem zbožnosti uvědomit Kristovu přítomnost a dát Mu danou situaci a aspoň po tento krátký čas zůstávat ve spojení s Ním, a to v aktuálním spojení. Zůstávat s Kristem aktuálně stále je pro nás nemožné, protože se musíme soustřeďovat i na určité povinnosti, ty však můžeme aspoň krátkou modlitbou, povzdechem, posvěcovat.

Navíc nám Ježíš zdůrazňuje důležitou pravdu, abychom si byli vědomi Jeho slov: „Beze mne nemůžete nic činit.“ To znamená, že nemůžeme nic dobrého činit, nic z toho, co zůstává pro věčnost. My můžeme dělat různé marnosti, svévolnosti a zlo, to můžeme, ale to je ve skutečnosti nic pro věčnost, a navíc ještě škoda pro nás. My máme konat Boží dílo a podmínkou je duchovní spojení s Ježíšem.

Stáhnout: Rozjímání nad J 15,5