Zahloubejme se do Božího slova z 6. kapitoly listu Římanům: „Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.“ Toto je jeden z klíčových citátů Bible. Tím víc k nám mluví právě dnes, kdy jsme nuceni se zamýšlet nad nesmyslem programovaného sebezničení, v jehož kořeni je hřích. Když rozjímám nad tajemstvím dědičného hříchu, který zde Boží slovo nazývá starým člověkem v nás, docházím k závěru, že jde doslova o vtělenou debilitu. Je kořenem všeho zla a také toho zla, které nyní plánuje masovou genocidu lidstva. Lidé na to hledí, nemohou se v tom všem zorientovat a absurdně s tím spolupracují, takže se zapojují do procesu vlastního sebezničení, jako by ztratili rozum a svědomí. Bůh dopouští tuto metlu na prohnilé křesťanství, v jehož čele stojí pseudopapež Bergoglio s homosexuální sítí na nejvyšších místech a neustálým mantrováním frází o lásce a o tzv. společném dobru, za nimiž je duch lži a smrti. Pravá láska je ukřižovaná! Je to láska agapé, při níž člověk vychází ze svého egocentrizmu a zbožšťování sebeklamu. Egocentrismus neboli starý člověk v centru, tedy semeno ďáblovo se svým přesným vývojovým programem, má za cíl nás po etapách oklamat. Postupnými krůčky nás chce přivést k zatemnění rozumu a ztrátě svědomí. Démonský jed lži pak už člověka lehce ovládne, aby si sám realizoval program fyzické i duchovní sebevraždy. Dnes to vidíme v masové míře. Zasaženi jsou jak jedinci, tak i celé lidstvo.

Řešení tady je, Bůh ho dává, a tím je pravdivé pokání, návrat člověka k Bohu.

Boží slovo říká: „Víme, že náš starý člověk byl spolu s Ním ukřižován (spoluukřižován), aby nečinným se stalo tělo hříchu, abychom už hříchu neotročili.“ Klíčové slovo v řeckém originále je „synestaurotché“ – „spoluukřižován“. Kdo? Já? Nebo ten druhý? Kdo, a s kým? Ukřižován byl Boží Syn, který se stal člověkem, aby nás – mě a celé Adamovo pokolení, tedy celé lidstvo – vysvobodil od hříchu. Hřích v jednotném čísle, jak se o něm mluví v prvních kapitolách listu Římanům, znamená ložisko hříchu, zdroj, kořen, tzv. továrnu, ze které vycházejí výrobky, zvané hříchy. Synonymum tohoto ložiska hříchu je „starý člověk“, řecky „palajos hemón antrópos“. Tento starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován. Tedy s Kristem byla ukřižována duchovní infekce zla, hadova infekce, která přešla prvním hříchem našich prarodičů, Adama a Evy, do naší lidské přirozenosti. Toto duchovní otrávení spočívá v nevěře Božímu slovu a na druhé straně ve víře či spíš v bezmezné důvěře lháři a vrahu, kterým je starý had, zvaný ďábel a satan. Ta podivuhodná, až nepochopitelná inklinace ke zlu, k našemu egu, má kořen právě v prvním hříchu.

S bolestí vidím, i ve svém vlastním životě, že i když člověk upřímně touží milovat a následovat Ježíše, spasit svou duši, spasit duše milionů, je bezmocný, paralyzovaný a také klamaný a podváděný. Mnohokrát se svatým apoštolem volám: „Já nešťastný člověk… miluji dobro, obětuji se pro něj, jsem ochoten i život položit pro to nejvyšší dobro, kterým je spása duší… a přesto konám zlo, které nenávidím. Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Ano, na začátku 8. kapitoly listu Římanům je odpověď: „Nyní však není žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. Neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.“ (Řím 8,1-2) Zákon, to je něco, co se opakuje. Chci dobro, ale konám zlo, protože jsem klamán. A to se opakuje dennodenně. Jistě, člověk se může utěšovat, že to jsou maličkosti, že nějaké velké hříchy nekoná, že jde jen o drobné svévolnosti, o určité projevy nevěry či nedůvěry Bohu v maličkostech. Zkušenost, o níž píše apoštol Pavel, o chtění dobra a dělání zla, má každý Boží služebník, každý upřímný křesťan. Máme pak ale zkušenost nejen s lidskou bezmocností, ale i s Boží láskou, která odpouští a také s Boží mocí, která osvobozuje.

Vidíme kolem sebe realitu hříchu, realitu zla, o které nikdo nemůže pochybovat. A přesto jsou dnes lidé, kteří sugestivně říkají: „Žádný hřích není. Všechno je třeba vidět pozitivně. Všechno je v pořádku. Všechno je jedno. Žádný rozdíl mezi dobrem a zlem není. Teď je nová filozofie transhumanizmu. Teď je jiná doba. Člověk už pokročil ve vývoji. Víra je tmářství a nezajímá nás.“ Takové myšlení je totální demagogie. Je ovocem vypracovaných programů, jak psychologicky manipulovat s lidmi a profesionálně lhát. Když pak lidem řeknete realitu: „Toto je černé a toto je bílé,“ už nevěří, všechno je prý jedno. Masmédia dnes produkují kolosální lži a lidé jim věří! I to ukazuje na ložisko zla v lidském nitru, které miluje lež a nenávidí pravdu.

V hloubi duše ale člověk touží po svobodě, touží po štěstí, po trvalém štěstí, a přesto dělá všechno, aby sám sobě škodil, škodil druhým, aby se obíral o pravý pokoj a o pravé štěstí a ještě i přináší oběti kvůli tomu, aby po smrti skončil v ohnivém jezeře na věky. To je totální nerozum! Toto působí dědičný hřích. Je to tajemství. Ne rok, ale desetiletí člověk sleduje a nejen sleduje, ale okouší tento duchovní boj, toto působení zla, kterému jsme všichni vystaveni. Pamatuj si, žádný politický systém, žádný, neosvobodí člověka od hříchu.

Ve 4. století svatý Jeroným v Betlémské jeskyni, kde se narodil náš Spasitel, překládal Písmo svaté z hebrejštiny a řečtiny do latiny. Byl to skutečně jazykový génius. A nejenom génius, ale systematický pracovník. Když své veledílo dokončil, usnul a měl sen. Zjevil se mu v Betlémské jeskyni Ježíš a říká: „Co mi obětuješ? Co mi dáš?“ Jeroným nabídl: „Jsem ochoten Ti, Pane, dát své životní dílo, svou práci, všechnu svou námahu.“ Spasitel se jen smutně podíval a říká: „To nestačí. To je málo.“ Jeroným uvažoval dál, trápilo ho, že neví, co by mohl dát. Spasitel řekl: „Jeronýme, dej mi svůj hřích, kvůli němu jsem přišel, abych tě od něho osvobodil, ale ty mi ho musíš dát.“ To platí pro každého z nás. Ježíš už přišel. Ježíš se narodil v Betlémské jeskyni a zemřel na Golgotském kříži. Ježíš, který je Božím Synem, Spasitelem, vzal na sebe nejen všechny hříchy lidstva a spravedlivě za ně zaplatil, vykoupil nás, ale on vzal i to ložisko zla, kořen hříchu, tu „továrnu“ na hřích. Spasen bude však jen ten, kdo přijme Pána našeho Ježíše Krista jako svého Spasitele i jako svého Pána. Kdo mu dá nejen své hříchy, tedy ty výrobky, které už vidíme, ale kdo dá i to neviditelné ložisko hříchu a zla v nás, které je spojeno s lidskou pýchou, bohorovností, s emancipací od Boha, s čímsi ďábelským. Dědičný hřích, starý člověk, je skutečně ďáblovým semenem.

Jaké je řešení? Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Tou Pravdou je Ježíš. Není to nějaký filozofický či psychologický systém, ten člověka nevysvobodí. Je to živá osoba, Boží Syn – pravý Bůh a pravý člověk, Spasitel. Milující Bůh, který k nám přišel z lásky. Máme Mu všechno dát. Písmo říká: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Máme přijmout Pána Ježíše jako svého Spasitele, přijmout Jeho zákon, Jeho přikázání, Jeho Ducha a v Duchu Božím jít po cestě, kterou je On sám – po cestě pravdy, po cestě života.

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše: Náš starý člověk byl a je spolu s Kristem ukřižován (Ř 6,6) /I. část/