Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.

Má-li člověk oko nemocné, pokud ztrácí zrak, trpí tím. Pokud ztratí zrak úplně, je zcela ve tmě a nevidí nic z hmotných věcí.

I ve výrazu tváře, a zvláště v pohledu, se zračí vnitřní harmonie, anebo naopak disharmonie člověka. Zamračená tvář, zlý pohled, závistivé či smyslné oko ukazuje na hřích a disharmonii či duchovní otroctví, kterým je člověk spoután.

V dnešní době pomocí tzv. moderních psychologií dovede i největší zločinec natrénovat umělé úsměvy, milé pohledy, ale ve skutečnosti je to nepřirozené a nepravdivé. Ale to se dřív nebo později odmaskuje.

Máme trojí zrak – fyzický, duševní a duchovní. Fyzickým vidíme hmotné věci. Duševním zrakem je náš rozum a můžeme jím zkoumat i neviditelné skutečnosti, jako abstraktní, matematické anebo i logické pravdy. Ve světle rozumu můžeme poznávat také morální zákonitosti, promítající se do oblasti vzájemných vztahů.

Co se týká duchovního zraku, je jím světlo víry, ve kterém můžeme vnímat duchovní pravdy a zákonitosti i zjevené pravdy, které nám Bůh dává ke spáse. Proto je tak důležitá čistota víry. Víra musí být chráněna od herezí, které v současné době boří samy základy naší spásy. Člověk se pak ocitá ve tmě a není schopen vidět duchovním zrakem. Víra znečištěná herezemi zatemňuje duchovní pohled a vážně ohrožuje naši spásu. Je tragédie, že největším heretikem všech dob je v současnosti pseudopapež František. On intronizoval démona Pačamamu ve Vatikánu, on se zasvětil démonům v Kanadě za zvuku pískotu šamana na kost z krocana. On boří objektivní morální normy v exhortaci Amoris laetitia. On prosazuje amorálnosti LGBTQ a ruší Boží přikázání. S touto pseudovírou je v totální temnotě. Jenže on není sám, je to celá skupina církevní hierarchie i prostých věřících, kterým tato pseudovíra vyhovuje. Jenže ona vede do pekla! Ti, kteří nemilují pravdu, kteří si nejsou schopni sebekriticky přiznat své chyby, ti jsou duchovně slepí a tvoří s ním vnitřní jednotu.

Oko je orgán, který musíme chránit před úrazem i před znečištěním. Stejně tak si musíme chránit i duchovní oko, kterým je naše víra. Pokud jsme vírou sjednoceni s Kristem a zakořeněni v Něm, pak i z našich slov i z našeho výrazu tváře působí Boží světlo a plyne poznání pro druhé. Naše víra roste v modlitbě a naše duchovní oko se očišťuje skrze pokání.

Je-li naše duchovní oko v Božím světle, pak celé naše tělo i duše je ve světle.

Ježíš v následujícím verši dodává: „Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě.“

Pán Ježíš také řekl: „Já jsem světlo světa.“ Když na Něho bude zaměřené naše duchovní oko a s Ním se budeme sjednocovat, budeme chodit ve světle a spasíme svou duši.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 6,22