„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“

Znovu zde máme období Vánoc. Pán Ježíš přišel na tento svět, narodil se v chudém Betlémě. Jeho příchod před 2000 lety si připomínáme právě vánočními svátky. Máme hledat nejprve Boží království. Kde je Ježíš, tam je Boží království. Položme si důležitou otázku: Kde je Ježíš uprostřed dnů kolem svátků Vánoc? Hledám Ho především v modlitbě? Usiluji o spojení s Ním? Naslouchám Jeho tichému hlasu v Božím slově či v různých situacích dne, kterými procházím? Kde je zde Ježíš? To, že si vyčleníme čas během dne na setkání s Ním, a to prakticky čtyřikrát – v 9:00, ve 12:00, v 15:00 a 18:00, už od nás vyžaduje určitý sebezápor z lásky k Ježíši. Už to, že myslíme na dodržení tohoto závazku a uprostřed dne hledáme moment, kdy se můžeme ztišit a vnitřně se s Ním spojit, je právě tím hledáním Božího království, ke kterému nás Pán vybízí. V práci, například, kdo pracuje s počítačem, může ho nechat zapnutý, a když jsou s ním ještě jiní lidé, kteří o Boží království nestojí, může se třeba i těch pět minut zamyslet před obrazovkou a i vsedě se za pracovním stolem pomodlit, tedy přinést Bohu oběť času. Nemusíme v pracovních podmínkách přesně na sekundy dodržovat, abychom začali v devět, dvanáct atd. To je ideál, je dobré to tak ale dělat, když ta možnost je. Někteří mají na mobilu právě po těchto časových intervalech nastavené zvonění, takže i pokud pracují spolu s ostatními, mohou jakoby zvednout telefon a poslouchat důležitý rozhovor, popřípadě, pokud jsou v kanceláři, mohou vyjít s mobilem na chodbu a v podstatě se modlit zastavení. Pokud někdo cestuje osobním autem, když se blíží zastavení, už s tím počítá, pokud možno, může zastavit, kde je to možné, ztišit se a zastavení se pomodlit. Muslimové nás v tom zahanbují, např. ve Francii, když jedou po dálnici a přijde čas jejich modlitby, zastaví, vytáhnou kobereček a dělají úklony. Ostatní řidiči troubí, chtějí jet, ale oni na to vůbec nereagují. Všechny přinutí čekat a ze svého neustoupí. Toto my nedoporučujeme, ale jen ukazujeme, jak oni důsledně přes den zachovávají čas a jak jsou na to hrdí. Jistý muslimský lékař, jak svědčí katolická zdravotní sestra, přesně ve stanovený čas s prací přestane, jde do kouta, rozestře kobereček a modlí se. Nestydí se před pacientem a není mu trapné, že musí čekat, až se pomodlí.

Právě v této době vánoční bychom si měli zvláště obnovovat horlivost v dodržování svaté hodiny, protože se někdy opožďujeme ne jen o pět minut, ale i o více, a to se bohužel pak stává pravidlem. Je proto třeba znovu obnovit zdravé principy a nekrást Bohu tento čas, který Mu patří. Pak si i Bůh najde čas na nás.

Pokud si nevyčleníme čas pro Boha v modlitbě, slovo „hledejte nejprve Boží království“ nám bude absolutně cizí. Pokud ho ale budeme hledat v modlitbě, budeme ho hledat i ve své činnosti a práci. Budeme pak také Boha prosit o požehnání, a když přijde utrpení, budeme za něj děkovat jako za dar, díky němuž si můžeme odpykávat očistec. Hříchy nám sice byly odpuštěny, ale rány na duši zůstaly a nebyly uzdraveny, ani zlozvyky nevymizely. Nebylo dáno spravedlivé zadostiučinění z naší strany. Pochopíme pak prosebná slova svatého Augustina: „Pane, řež a sesílej na mě utrpení zde na zemi, jen mě uchraň muk na věčnosti,“ tedy i v očistci.

Příkladem horlivého hledání Božího království jsou nám svatí, proto je tak dobré číst jejich životopisy. Je to k našemu povzbuzení, popřípadě k nám Bůh i skrze jejich příklad promluví, jak máme posvětit svůj život a jak být pravdivými misionáři ve své rodině a ve svém okolí. Ježíš říká: „Kdo hledá, nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ Pokud nehledáme, nemáme zájem, těžko najdeme ten nejdražší poklad, kterým je Boží království a kterým je samotný Ježíš. Proto si nyní, v době Vánoční, často opakujme: Kde je Ježíš? Kde byl v té a té situaci, v té hodině, v tomto uplynulém dnu Ježíš? My máme být s Ním, On s námi je, ale my s Ním nejsme, protože máme srdce tam, kde je náš poklad, a to, že s Ním nejsme, svědčí o tom, že si tohoto pokladu vůbec nevážíme a nestaráme se o Něj. Proto nám Ho zloději kradou tím, že se mnohdy dopouštíme různých hříchů. Je to proto, že nejsme vnitřně sjednoceni s Ježíšem, se svým nejdražším Pokladem.

Někteří horliví křesťané dávají Bohu desátek času, to je denně 2,5 hodiny. Ti zakoušejí pravdivost Božího slova, že kdo hledá nejprve Boží království, všechno ostatní, co je potřebné pro život a spásu, mu bude přidáno.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 6,33