„Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“

Pán Ježíš nám stanoví zásady i k všedním záležitostem našeho každodenního života. Jsou to běžné starosti, starosti o budoucnost, o jídlo, o finance, o zdraví, o sebe i o svou rodinu, starosti spojené s domem či bytem atd. Ježíš dává jednoduchý návod, že si nemáme dělat starosti o zítřejší den, protože každý den má dost svého trápení. Tedy máme se zaměřit na to, abychom dle vůle Boží prožili ten den, který je nám dán. Ježíš říká: „On má dost svých starostí.“ Na jiném místě Ježíš říká, že máme bdít, protože nevíme, kdy přijde smrt. Ta nás zbaví všech starostí. Písmo říká, že máme vykupovat čas. Starosti obírají o pokoj. Pokud je člověk zavalen mnoha starostmi, je třeba, aby si stanovil žebříček hodnot a rozlišoval, co je v dané situaci třeba dělat nejprve, a pak to dělal, a co není tak aktuální či dokonce, co je nepotřebné, odložil. My kolikrát postavíme všechny starosti do jedné roviny, a pak jsme nervózní, protože děláme to, co je nepotřebné, ale to, co doslova hoří, odkládáme, a pak z toho vzniká napětí. Jeden pak reaguje s hněvem na druhého a ten ani neví, proč mu vlastně bylo vynadáno, a je z toho víc škody než užitku. Je proto třeba, si denně uvědomit starosti, které ten den čekají, a v klidu zvážil, co se dá a co se nedá udělat. Pak je třeba si stanovit, co dělat nejprve, a k tomu se většinou potřebujeme zapřít, protože automaticky nás to táhne dělat to, co je nám příjemné, a to nepříjemné, které je mnohdy prvořadé, odkládáme. Navíc křesťan by se měl dívat na své pozemské starosti z Božího pohledu a v ranní modlitbě je dávat Bohu i s problémy, které s sebou nesou. Může zároveň prosit o světlo, o sílu i o moudrost, jak je správně řešit. Nepříjemnosti spojené s plněním každodenních povinností a závazků může předem obětovat Bohu, a když se dostane do slepé uličky a nastane bezvýchodná situace, může kratince znovu poprosit o světlo a trpělivost a odevzdat celý problém Bohu. Pak dělá to, co vidí, že je možné v té věci dělat, anebo nechá problém otevřený, popřípadě hledá radu u někoho zkušeného. Prožívat moudře den vyžaduje životní moudrost, která čerpá z životních zkušeností, tedy ze svých minulých chyb, a dívá se na starosti z Božího pohledu.

Zaměřit se do budoucna a snažit se řešit zítřejší den či vzdálenější budoucnost a nedávat proto už síly a soustředění k správnému prožití dnešního dne, je špatný postup. Člověk pak v dané situaci nedělá, co dělat má, tedy to, co je pro něho vůle Boží, ale zbytečně plýtvá duševní energií a trápí se a obírá o potřebný pokoj. Nakonec celá naše činnost jednou skončí, přijde poslední den našeho života a pak bilance před Božím soudem z celého našeho života. Položme si proto otázku: Kde byl tento den Ježíš? On tu byl, On je stále s námi, ale kde jsem byl já? Pravá moudrost je spojovat svůj kříž, svůj problém, s Kristovým křížem a obětovat ho Bohu jako oběť živou a svatou, a to i v těch nejmenších maličkostech. V tom je svatost a v tom je podstata vykupování času.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 6,34