„Každý strom, který nedává dobré ovoce,

bude vyťat a hozen do ohně.“

Zde Ježíš nemluví o fyzickém stromu, ale o člověku a jeho špatných skutcích. Říká to na závěr výroku o lžiprorocích, kteří přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Ježíš dále pokračuje: „Po jejich ovoci je poznáte“ a dodává: „Což se sklízejí z trní hrozny? Nebo z bodláčí fíky?“ a pokračuje dál: „Každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ My ve své přirozenosti narušené dědičným hříchem v podstatě nemůžeme nést ovoce, které má trvání pro věčnost. Kořen dědičného hříchu je semeno ďáblovo, je to pýcha sebezbožšťování a vzpoura proti Bohu, a to ať už hrubá, neomalená pýcha a nadutost, anebo jemná duchovní pýcha různých farizeů, která je ještě horší. To všechno vychází z otráveného kořene, proto Ježíš říká: zapři sám sebe, čili to ložisko zla v sobě. Ano, my jsme byli naroubováni na nový strom ve křtu svatém, dostalo se nám Božího života, ale je otázka, jestli pro tento Boží život vytvoříme podmínky, abychom mohli nést ovoce hodné pokání. Jedině toto ovoce je dobré ovoce, není otrávené dědičným hříchem v nás. Proto ten, kdo nekoná pravdivé pokání, a to denně, nemůže nést dobré ovoce. Pokládá své dobro a svou pravdu za nejvyšší nedotknutelnou normu a vzpírá se Boží pravdě i Božím zákonům. Své mudrování a filosofování pokládá za nejvyšší moudrost a ve skutečnosti je to vše hrubý podvod. Jen pokora je pravda. Za pýchou pravda není, ale je za ní lež a sebezbožšťování. Proto takový strom, takový člověk, který odmítá Boží pravdy, Boží zákony a Boží podmínky ke spáse, je špatným stromem, který bude vyťat a hozen do věčného ohně.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 7,19