Naši drazí v Česku a na Slovensku,

znovu prožíváme radostné vánoční svátky. Boží Syn, který byl od věčnosti v nebeské slávě, bere na sebe naši lidskou přirozenost, kromě hříchu. Nevzal na sebe přirozenost anděla či cheruba, ale člověka, jehož duch je jakoby oblečen do hmoty a omezen fyzickými zákony. Navíc člověk po pádu není takovým, jakým byl ten první, který byl bez hříchu a žil v duševní harmonii, bez utrpení, nemocí a smrti. Hřích prvních rodičů má kořen v neposlušnosti a v nevěře Božímu slovu. Člověk se tím oddělil od Boží lásky a otevřel se duchu lži a jeho pyšné emancipaci. Podstata věčného zavržení v pekle je odloučení od absolutního štěstí, které Bůh připravil nejen andělům, ale i člověku. Mysterium iniquitatis, tedy tajemství hlubin nepravosti, je našemu lidskému rozumu neproniknutelné. Zlí andělé, démoni, si odloučenost od věčného štěstí zavinili svou pýchou. Ta se proměnila ve vzpouru proti Bohu i ve vzpouru proti všemu, co Bůh stvořil, jak viditelnému, tak neviditelnému, a zvláště proti člověku.

Semeno zla, to semeno ďáblovo, které jsme zdědili po hříchu prvních rodičů, je v každém Adamově potomku. Dnes vidíme v markantním měřítku jeho ovoce. Projevuje se v doslova cílevědomé sebevraždě, jinak řečeno, v tzv. redukci lidstva. S hrůzou si uvědomuji, a jistě i vy, jak rychle dostává tato sebevražda globální rozměr. Napomáhá k tomu i moderní technika. To, co by mohlo a mělo sloužit člověku, je zneužito k zničení zdraví a k urychlení smrti. Co je ale nejhorší, tyto vymoženosti vedou nakonec i k duchovní sebevraždě duše. Je vytvářen systém, který postupně vede doslova k odlidštění člověka, k satanizaci lidstva.

Nechci zde dopodrobna připomínat, co se děje na církevní úrovni. Katolická církev, která měla být sloupem pravdy a solí země a která měla zabezpečovat spásu, koná pravý opak. K oklamání používá manipulací, jak to vidíme na neplatném papeži, který veřejně udílí vyznamenání masovým potratářkám a zároveň vyhlašuje pravdu, že potrat je vraždou člověka. Mluví o Božím milosrdenství, ale zamlčuje podmínku k jeho přijetí, kterou je pokání, a navádí k hříchu proti Duchu svatému, kterým je opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství. Církev má hlásat Boží zákony a přikázání, které člověka chrání a zabezpečují mu šťastný život v pravdivé důstojnosti Božího dítěte. Dnes ale falešné vedení katolické církve, jak vidíme v Německu a Belgii, prosazuje legalizaci Bohem zakázané protipřirozené sodomie. Navíc němečtí biskupové v jednotě s neplatným papežem zavádějí přímo církevní žehnání těmto hříšným svazkům. Dokonce belgičtí biskupové se souhlasem pseudopapeže už vytvořili liturgický obřad pro žehnání nejen sodomitům, ale i queer párům, což je například i sňatek člověka se zvířetem. Něco tak šíleného by rozhodně nenapadlo ani trvalým obyvatelům psychiatrie.

Prokletí, které stáhla církevní apostaze, má za následek, že klíčové pozice ve světských institucích stále více ovládá duch lži a smrti. Už když se má narodit dítě, lékaři budoucí matku přesvědčují, zastrašují a nutí k potratu. V některých státech juvenilní justice číhá, aby sotva narozené dítě ukradla milujícím rodičům, a ti se s ním pak už nikdy neuvidí. Kdyby ještě v době komunismu někdo ukradl dítě, bylo by vyhlášeno mezinárodní pátrání a pachatel by byl odsouzen k těžkému trestu. Dnes z dětí ukradených jen v Norsku 70-100 ročně páchá sebevraždu ze zoufalství a z bolesti způsobené psychickou tyranií a amorálním zneužíváním.

Dnes už téměř ve všech státech, hned když se děti narodí, píchají do nich různé přípravky, a důsledkem čím dále častějším je, že zdravé děti, třeba i dvojčata, dostala po přijetí vakcín autismus. Člověku srdce krvácí. V dnešní době jako by byl satan doslova puštěn z řetězu i s celými legiemi démonů. Ubohé děti!

Tvrdí se nám, že máme tzv. výhody, jako například smartphony, 5G internet a podobně. Skuteční odborníci se ale o smartphonech i o 5G vyjadřují, že jsou to moderní zbraně k sebezničení člověka.

S velkou bolestí se dívám, jako by někdo, ne ze dvou, ale z mnoha stran, postupně realizoval cílevědomou likvidaci jedinců, národů i lidstva. Ta je spojena se snahou o transformaci člověka na jakéhosi biorobota či přímo médium démonů. Zde vidíme, že největší vinu na současném stavu má apostatická církev. Začalo to skrytými herezemi modernismu, které zpochybnily základy víry, a vrcholí Jorge Bergogliem, který likviduje už i základy morálky, tedy Boží zákony. Ty byly bariérou proti expanzi síly a rafinovanosti zla, které je v otráveném semenu zla v duši člověka. Křesťanství v Evropě v podstatě zaniká a nastupuje ateizmus, neopohanství, až satanismus. Na Západě se bleskově šíří islám. Vzpomeňme i na covidovou aféru a podmínku účasti při návštěvě tzv. Svatého otce na Slovensku, kterou bylo přijetí nebezpečné experimentální vakcíny. Dodnes církevníci nekonají pokání za tyto těžké zločiny s nenapravitelnými následky. Neschopnost pokání je znakem duchovní slepoty, kterou působí ložisko zla v nitru člověka.

A právě v tomto kritickém čase probíhá životní zkouška každého z nás. Vedeme životní boj za to nejdůležitější, a tím je spása naší nesmrtelné duše. Lidé ve světě na toto nejpodstatnější vůbec nemyslí, a bohužel ani mnozí křesťané se na tento hlavní cíl vůbec nezaměřují. Stačí ale moment, pukne srdce či praskne cévka v mozku či dojde k smrtelné autonehodě, a jsme bleskově na druhém břehu. Už se sem nikdy nevrátíme. Člověk přechází do věčnosti, která je buď šťastná, anebo nešťastná. Uprostřed této lidské bídy, uprostřed působení skrytých sil zla, je člověk jako bezmocná loutka, která je tažena k časnému i věčnému sebezničení.

Když si toto vše uvědomíme, máme smutek v duši. Bůh nám ale dal východisko. Tím východiskem je Ježíš! Andělé, když přinesli tu velikou radost, zvěstovali pastýřům: „Dnes se vám narodil Spasitel, to je Kristus Pán!“ Hluboko v duši nás hřeje toto slovo. Andělé, kteří věděli, co je lidská bída, věděli také, jak velkým darem je, že Boží Syn se stává člověkem. On sestupuje v podobě bezbranného dítěte do naší lidské bídy, aby nás z ní vytrhl a dal nám absolutní štěstí, které prožívají andělé v nebi. Oni tento obdiv Boží dobroty a lásky vyzpívali v radostném chvalozpěvu: „Sláva na výsostech Bohu!“ Dnešní člověk, oklamán falešnou úrovní technických výhod, si svou vlastní bídu ale plně neuvědomuje a není proto ani schopen vnímat hloubku jejich slov a radosti, kterou ohlašují. Je ve své duchovní tmě spokojen, zaryt do marností jako krtek do hlíny, Boží láskou pohrdá, chodí suverénně, se smrtí nepočítá a tato slepota mu vyhovuje. Toto je dědičným hříchem narušena lidská přirozenost.

Připomeňme si nyní Betlémskou jeskyni po více než třech stoletích. V této jeskyni jako poustevník pilně pracoval na překladu Písma svatého do několika jazyků svatý Jeroným. Asi po 25leté námaze se mu zjevil Božský Spasitel v podobě bezbranného dítěte a Jeroným Mu s nadšením nabízel výsledky své dlouholeté práce. Nabízel Mu i své zdraví a svůj život. Ježíšek po něm chtěl ale něco jiného. Řekl mu: „Jeronýme, dej mi svůj hřích, proto jsem přišel.“

Drazí věřící, uvědomme si, že na každého z nás se Ježíš osobně obrací. I od tebe chce dárek na výměnu toho největšího Božího daru. On se za tebe dává cele. Co mu dáš ty? Chce po tobě totéž, co po svatém Jeronýmovi: „Josefe, Petře, Marie, Jano, Dominiko, dej mi svůj hřích, proto jsem i dnes přišel.“ Ano, Ježíš proto přišel, abychom Mu každý z nás dali svůj hřích. Nejen naše konkrétní hříchy, ale ložisko, ze kterého tyto hříchy vycházejí, naše pyšné a vzpurné ego. Pokud Mu ho dáme, vejdeme do vnitřní jednoty s Kristem ukřižovaným. Náš starý člověk je ukřižován spolu s Kristem, aby, jak říká Písmo: „Nečinným se stalo tělo hříchu – soma hamartolón.“ (Ř 6,6) Náš Spasitel se narodil v chudém Betlémě, ale dokonal dílo spásy, tedy přemožení ložiska zla v duši člověka i síly ďábla, na golgotském kříži. Slovem „dokonáno jest“ oznámil nám všem, že duchovní temnota byla prolomena a cesta do náruče Otcovy je nám otevřena. Jeho duch prošel jako první touto cestou. My jsme křtem svatým ponořeni do Kristovy smrti (Ř 6,3), tedy máme už otevřenou cestu, na kterou můžeme svým duchem vcházet a ještě před ukončením fyzického života komunikovat s Bohem. Smíme touto cestou vcházet do Otcovy náruče a nazývat Ho spolu s Ježíšem „Otče náš“. Český básník vyjádřil tuto hlubokou pravdu slovy: „Z náruče Boží, odkud jsme vyšli, v náruči Boží sejdem se zas, kdo by se děsil, kdo by se třás?“ Aby nám ale byla tato cesta otevřena, Bůh se ponížil, vzal na sebe lidskou přirozenost a narodil se jako bezbranné dítě. O Vánocích zpíváme: „Nám, nám narodil se.“

Ježíš přišel. Ježíš nám dal své slovo pravdy a dal nám i své svátosti jako prostředky ke spáse. On po nás ale vyžaduje pravdivou, spasitelnou a biblickou víru. Skrze ni v nás chce působit a i skrze nás zachraňovat duše. Tato víra roste ve vnitřní modlitbě. Z ní pak dostáváme světlo, abychom mohli přinášet i oběti pro druhé, abychom měli sílu k zapření svého hněvu, své pýchy, uraženosti a nezůstávali v sebelítosti a v neodpuštění. Modlitba nás vnitřně spojuje s Ježíšem. Skrze Něho a s Ním a v Něm, tedy skrze Krista, s Kristem a v Kristu, jak si připomínáme ve mši, jsme v Otci a vzdáváme Mu všechnu čest a slávu. Proto nezapomínejme na modlitbu, zvláště na svatou hodinu. Vy, kteří držíte modlitební stráže, ať neochabují vaše pozvednuté ruce a utvrdí se vaše zemdlená kolena. Vytrvejte v této těžké době – v době, která je téměř apokalyptická. Ježíš je blízko. On vidí tvé utrpení i tvůj boj, On je s tebou. Nejsi už sám. On tě miluje více, než ty sám sebe.

Moji drazí, zadívali jsme se na propast dědičného hříchu i na jeho nepředstavitelně bolestné ovoce zla a temnoty. Hrozný program sebezničení táhne do bezedné propasti pekla. Toto zlo je v nás, je to tajemství dědičného hříchu. My ale musíme vědět, že skrze křest v nás je Ježíš a pokud jsme vírou sjednoceni s Ním, dostáváme sílu vítězit nad silou zla v nás. Ježíš právě proto přišel, právě proto se narodil v chudém Betlémě, právě proto dokonal své dílo spásy na potupném kříži – aby nás zachránil od hříchu.

To, že člověk de facto miluje svůj hřích, to že těžko snáší, když mu někdo poví pravdu, to že ho to táhne k egoismu, to že odmítá pravdivou sebekritiku, to že utíká doslova jako Kain od Boží tváře, to že si chce žít svůj vlastní život bez Boha a Jeho přikázání, to všechno je falešná cesta, to všechno je klam, který nepřináší pravé štěstí ani zde na zemi, a ne tak na věčnosti. Jediné a pravé štěstí je v Ježíši, našem Spasiteli!

Ukázání na hřích nás má vést k tomu, abychom si uvědomili Boží lásku, která je spojena s největším ponížením a s největším utrpením za mě i za tebe. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem..., a to příchodem našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (srov. Tit 2)

Ano, byli jsme vykoupeni ne zlatem a stříbrem, ale drahocennou krví našeho Spasitele. On přišel, On je s námi, i když Ho fyzicky nevidíme. Znovu vzpomeňme dojemnou událost, která se stala už více než před půl stoletím v Maďarsku, kde si ateistická učitelka vzala za úkol, že dětem zesměšňováním a manipulací vezme víru. Vyvrcholilo to před Vánocemi. Posměšně řekla: „Děti, žádný Ježíšek není. Podívejte, když zavolám školníka, on přijde, protože je. Ale zkuste zavolat Ježíška. Nepřijde, protože není!“ Malou žačku učitelka vybídla: „Maruško, zavolej, ať jen přijde tvůj Ježíšek. Uvidíš, že žádný nepřijde, protože není.“ Holčička v bezmocnosti vstala a v prostotě duše zavolala: „Ježíšku, přijď!“ Tu vstaly všechny děti a s dětskou naléhavostí začaly volat: „Ježíšku, přijď! Ježíšku, přijď!“ Najednou se zlehka otevřely dveře a do třídy vplul jakoby kouřový obláček. Všechny děti, a dokonce i ateistická učitelka v něm uviděly jasný obraz krásného, bezbranného dítěte. Učitelka vyděšeně vyběhla ze třídy a volala: „On přišel! On skutečně přišel!“

Mimořádné události, které nazýváme zázraky neboli Boží zásahy do přirozeného řádu, nejsou zákonem, ale výjimkou ze zákona. Realitou je, že to, co nám Ježíš zaslíbil, je pravda, i když tyto duchovní reality nezakoušíme svými smysly. Nemluvě o tom, že naše smysly nezachycují ani mnohé přirozené jevy, které nám až postupně odhaluje věda. Jde například o bezdrátové přenášení zvuku, obrazu, informací a podobně. To je ale jen oblast přirozeného řádu.

Pokud jsi dal Ježíšovi svůj hřích, On ho vzal a už není na tvé duši. To je realita. Víra nás vnitřně spojuje s Bohem a zprostředkovává nám jiné světlo, než jen to fyzické. V tomto Božím světle vnímáme Boha takového, jaký je. A otvírání se tomuto světlu je podmínkou účasti na věčném štěstí, o kterém je psáno, že oko nevidělo, ucho neslyšelo a na lidskou mysl nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují. Náš duch v hlubině duše touží po pravém a věčném štěstí, a to je jedině v Bohu. To nám přišel Ježíš dát. On sám je ten největší dar, který se nám dal. Proto kéž i vánoční svaté přijímání je pro vás posilou, abyste zůstali věrni Ježíši po vzoru mnohých mučedníků i statečných žen, o kterých čteme v životech mučedníků a svatých.

Drazí bratři a sestry, připomněli jsme si téměř bezvýchodnou situaci, v jejímž kořeni je dědičný hřích. Víme ale už, že je zde řešení, a tím je sám Ježíš. On přišel, On je naším Spasitelem. V Něm máme život, On nám dává život věčný. Zůstaňme Mu věrni! A pokud můžete, konejte misii. Někteří můžete slovem či dobrým příkladem anebo drobným utrpením. Všichni ale můžete konat misii modlitbou. Svatí se stali svatými modlitbou. To jediné vám přeji: buďte svatými. Slovensko i Česko potřebuje svaté muže a ženy. Vy jimi buďte! Vy se staňte kvasem a solí! Ne svou silou, ale spolu s Ježíšem – ty a On, vy dva, spolu v životě, spolu v utrpení, spolu v umírání, a spolu i ve věčné slávě. Buďme s Ním, On přišel, nikdy už nebuďme sami!

Christos raždajetsja!

Stáhnout: Pastýřský list k Vánocům 2023 (24. 12. 2023)