Apoštol Pavel v této kapitole řeší lidskou a Boží moudrost. Píše: „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“ (1Kor 1,19-25)

Pravá moudrost, tedy pravá životní filosofie počítá se smrtí a s věčností. Jinak je lidská moudrost skutečně bláznovstvím, protože bojkotuje to nejpodstatnější, co vůbec je, a to je získání života věčného a přiznání si reality, že všechno zde na zemi je pomíjející a že nic z hmotných věcí jsme si sem nepřinesli a nic si neodneseme. Na věčnost si ale odneseme buď dobré, anebo zlé skutky. Za ty dobré, vykonané v Kristu a s Kristem, získáme věčný život a věčné štěstí. Za ty zlé, pokud se od nich lidé neoddělí a budou jen mudrovat, za takové bláznovství odmítání cesty záchrany, kterou nám dal Bůh v Ježíši Kristu, čeká věčné peklo. Proto, jak píše apoštol Pavel: „Ti jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“ (2Sol 2,10-12)

Tedy, až budeme opakovat zase slovo o kříži, platí, že je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě. Nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. A apoštol dále dodává: „Je to Boží moc a Boží moudrost.“

Stáhnout: Rozjímání nad 1Kor 1,18