Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město,

které přijde.

Apoštol Pavel připomíná tehdejším věřícím, ale i nám, hlubokou pravdu, na kterou často zapomínáme. Nemáme zde na zemi trvalý domov. Na druhé straně je třeba zde na zemi mít a vytvářet domov. Bohužel, současná dekadentní kultura, kterou masově prosazuje i nadnárodní politický systém se svou genderovou ideologií, usiluje o rozbití základní buňky společnosti, kterou je rodina. Rodinu tvoří otec, matka a děti, mají společný domov. Atmosféru domova vždy v minulosti vytvářela matka. Dokonce už i dospělé děti, které měly své vlastní rodiny, dokud matka žila, přicházely v těžkých chvílích, aby u stařičké matky čerpaly povzbuzení a útěchu. Dnes bohužel staré rodiče dávají do domova důchodců či dokonce někteří v západní Evropě usilují o to, aby jim byla co nejdříve dána eutanázie neboli asistovaná sebevražda. To všechno přináší tato smrtelná dekadentní ideologie, která se ale masově šíří a ovlivňuje i východní Evropu.

Český básník opěvuje domov slovy: „S nadějí i bez naděje, vždycky se vracíme domů.“ A o matce píše: „Nejdražší poklad na světě je srdce drahé matky. A kdo ho ztratil, chudý je, byť největší měl statky.“

Bohužel, soudobá mentalita ovlivněná genderovou ideologií, juvenilní justicí, surogátním mateřstvím… je skutečně peklo na zemi, proti kterému je třeba se postavit a držet se nejen pokladů víry, ale i zdravé a přirozené tradice našich předků, kteří měli úctu k rodině, k rodičům, a zvláště k matce.

Apoštol nejen připomíná, že zde nemáme trvalý domov, ale ukazuje, že náš domov je v nebi: „Vyhlížíme město, které přijde.“ Tím městem je Nový Jeruzalém, věčné království v nebi, kde se my všichni věrní Ježíši Kristu máme sejít v jedné velké rodině Božích dětí, jak volá básník: „V náruči Boží, odkud jsme vyšli, v náručí Boží se sejdeme zas. Kdo by se děsil, kdo by se třás?“ K tomu, abychom se tam sešli, je třeba, abychom si uchovali poklad víry a zůstali věrni Kristu po příkladu hrdinů víry, kterými byli svatí a mučedníci. Ti se za nás přimlouvají a zároveň nás i s naším Pánem a Božími anděly očekávají. Vyprošují nám, abychom zde, v tomto duchovním zápase, neztratili pohled na nebeský Jeruzalém. Kdykoli slyšíme slova: „Vzhůru srdce,“ myšlenkou zaleťme do tohoto nebeského Jeruzaléma. V našem nebeském domově nás očekává naše Matka, kterou nám Pán dal v hodině své smrti. Na ni se denně s důvěrou obracejme a ona nás nikdy neopustí.

Stáhnout: Rozjímání nad Žd 13,14