„Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom,

který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Co předchází tomuto Božímu slovu? „Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: ‚Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: »Náš otec jest Abraham!« Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.“ (Lk 3,7-8) Následně, v 10. verši, je napsáno: „Zástupy se Jana ptaly: ‚Co jen máme dělat?‘“ A Jan každému odpověděl podle toho, jak se to shodovalo s jeho stavem. Kdo měl dvoje šaty, měl se rozdělit, a podobně i s jídlem. Celníkům, kteří byli opovrhováni, ale měli dobrou vůli konat pokání, dal rovněž konkrétní odpověď. I vojáci mu položili tutéž otázku a také oni dostali odpověď.

Sekera smrti už je přiložena ke kořeni našeho života. A to bez rozdílu věku i postavení, které zde, na této krátké životní pouti zastáváme. Jan Křtitel se nezmiňuje o stromu, tedy o člověku, který nese dobré ovoce, protože předpokládá, že užitek, který nese v čase, přinese odměnu na věčnosti. Jan Křtitel ukazuje na ten strom, který nenese dobré ovoce, a mluví o jeho osudu. Bude vyťat a hozen do ohně. Tím říká, že bude hozen do věčného ohně. Je to trest za špatné ovoce, které nesl.

Protože my, všichni lidé, máme v sobě duchovní otravu, všichni musíme konat pokání. Všichni potřebujeme procházet procesem očisty právě skrze pravdivé pokání. To je spojeno s přiznáním si hříchu a dáním ho pod moc Kristovy krve. Ona nás očišťuje od hříchu, naše skutky, naše ovoce. Proto je na jiném místě napsáno: „Nebudete-li konat pokání, všichni zahynete.“ Co je pokání? Metanoia znamená změnit myšlení. My, kteří jsme byli křtem ponořeni do Krista, nemáme být ovládáni myšlením tohoto světa, ale máme změnit myšlení a přijmout myšlení Kristovo, které nám ukazuje evangelium. Abychom měli toto myšlení, je třeba, abychom dali ve svém srdci prostor Ježíši Kristu, aby On v nás mohl žít. Pak Jeho Duch pronikne celou naši mysl a poneseme ovoce, které zůstane po celou věčnost. Toto je to ovoce, o němž je řečeno, že je pokladem, který nám zloději neseberou, rez nezkazí a mol nesežere. A Ježíš dodává: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,21) Ten poklad vychází ze srdce, z probodeného srdce, ze srdce, které činí pokání, které si uvědomuje svou vinu před Bohem i před lidmi, a pokorně přijímá i časný trest a za vše Bohu děkuje. Život pokání není krušný, ale naopak, šťastný, protože nám tu zde na zemi dává pokoj, který nám svět dát nemůže.

Stáhnout: Rozjímání nad Lk 3,9