I tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo

myšlení mnohých srdcí.

Kdo pronesl tato slova? Byl to stařičký prorok Simeon, který je pronesl ve chvíli, kdy svatá Bohorodička, spolu s ochráncem svaté rodiny, svatým Josefem, přinesla Ježíše do chrámu, a to 40. den po Ježíšově narození. Předtím, než pronesl Simeon tato slova, vzal do náruče malého Ježíška a takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ (v. 29-32) A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (v. 34-35)

Maria ve svém životě prožila i mnoho vnitřních utrpení. Už když se dozvěděla, že Herodes usiluje zabít Ježíška, pak při útěku do Egypta, potom když se ještě malý Ježíš v chrámu ztratil a vraceli se a hledali ho. Později, když Pán Ježíš prožíval častý střet s farizeji a oni Ho usilovali zabít. Jistě každou nenávist vůči Němu a úsilí o Jeho usmrcení prožívala velmi bolestně. Také, když Jidáš zradil, pak když se dozvěděla, že Ježíš byl zajat, že Ho odsoudili na smrt a slyšela křik: „Ukřižuj, ukřižuj!“, její srdce bylo sevřeno bolestí. Viděla Ho zbičovaného, s trnovou korunou a pak Ho doprovázela na křížové cestě na smrt. Když Mu při křižování vráželi hřeby do rukou a nohou a potom celé tři hodiny pod křížem s ním prožívala doslova každý okamžik Jeho bolestného umírání. Když Ježíše sňali z kříže a položili jí Ho na klín, s mateřskou láskou objímala Jeho svaté tělo plné hlubokých ran. Pak Ho spolu s nejvěrnějšími položila do hrobu. V noci z Velkého pátku na sobotu se jí znovu vybavovalo dunění kladiv, řev, zesměšňování pod křížem, tupení. To všechno utrpení, které Ježíš přinesl za naše hříchy, prožívala jeho matka velmi citlivě s Ním. Uctíváme sedm bolestí Panny Marie, ale těch bolestí nebylo jen sedm, bylo jich mnohonásobně více. A kdy její duši pronikl meč bolesti? Bylo to ve chvíli, kdy Ježíšovo utrpení na kříži dostoupilo bolestného vrcholu v hlasitém zvolání: „Eli, Eli, lama sabachtani.“ Když pak voják probodl Ježíšovo srdce kopím, jako by i do jejího srdce vbodl meč bolesti.

Kolik lidí prožívá duševní bolesti ze ztráty nejdražších, z opuštěnosti, z nevděku, ze zrady… To všechno Ježíšova matka prožila až do krajnosti, a proto má pochopení pro každého trpícího. I tobě chce dát útěchu, když se na ni ve svých nejtěžších duševních bolestech s důvěrou obracíš. Uvědom si, že Ježíšova matka trpěla i za tebe, za tvé hříchy, spolu se svým Synem. Ježíš, když se na kříži vystupňovalo Jeho utrpení, pronesl k učedníkovi, a tím zároveň ke všem svým učedníkům, slova: „Hle, tvá matka.“ Ježíš i tobě dává svou matku za matku, aby tě provázela na tvé životní pouti. Když se zlo a ďábel snaží tě dostat do svých pastí a na šikmou cestu do záhuby, právě tehdy se obracej na Ježíšovu matku. Ježíš nám dal tu, která šlape ďáblovi, tomu pekelnému hadu, na hlavu. S ní je spojeno velké tajemství, které je součástí evangelia. Ježíš nám slibuje, že o cokoliv budeme prosit, a nebudeme-li pochybovat ve svém srdci, stane se nám. A my máme právě především prosit za spásu nesmrtelných duší, své i svých nejbližších. Spása je však spojena s duchovním bojem se silami temnoty, které působí na náš rozum, na naši vůli i na naše neočištěné srdce. Potřebujeme Boží milost, Boží pomoc, a ona je plná milosti, kecharitomene! Bůh nám ji dává za matku. My máme v tomto boji za duše zvedat duchovní hory démonských sil, které v dnešní době okupují jednotlivé národy, celá města, vesnice, a dokonce i jedince. Ježíš nám dal příkaz i zaslíbení v Jeho jménu vyhánět démony, uzdravovat nemocné a křísit mrtvé. Zaslíbení je ale většinou neúčinné, protože my ve svém srdci pochybujeme, naše víra je slabá, jako by to slovo bylo bez ducha, bez moci. Pokud ale usilujeme o to, jak říká sv. Ludvík Maria Grignion, abychom všechno dělali spolu s Marií a v Marii, a dáme jí plně v tom momentu v sobě vládu a necháme ji, aby ona skrze nás působila, její víra je bez pochybností. Ona je blahoslavená, protože uvěřila, co jí bylo řečeno od Pána. Co se týče střetu s démony, ona je plná milosti, plná Ducha svatého, a moc Nejvyššího – čili Duch svatý – působí skrze ni. Jinými slovy, Maria v nás přikazuje démonům: „Vyjděte!“ a Boží moc – Duch svatý – to realizuje. Je proto třeba, abychom hluboce vcházeli do tohoto tajemství. Ona je nová Eva, ona je Neposkvrněná. My ji máme vnitřně přijmout tak jako Jan pod křížem, aby Ona v nás byla živým svatostánkem a skrze Ducha svatého v nás Ježíš mohl působit. Jinými slovy, aby v nás byl Ježíš skrze její víru a čistotu počat a rostl v síle Ducha svatého v našem nitru. Pak budeme moci povědět s apoštolem: Nežiji už já, žije ve mně Kristus. Tento přerod je spojen s vnitřní modlitbou a s ochotou umírat vlastní vůli. Je to vlastně nesení kříže. Tedy při zkřížení naší vůle s vůlí Boží, máme umírat spolu s Kristem své vůli, což bolí naše ego, ale Kristus v nás roste a sílí. On v nás má žít skrze Marii a skrze Ducha Božího. To je to velké tajemství, a to je spojeno i se slovem: Tvoji duši pronikne meč bolesti, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí. Tento duchovní přerod je spojen s mečem bolesti, který vytrpěla Ježíšova matka, jak to vyjadřuje i apoštol slovy: „Moje děti, ve velikých bolestech vás plodím, dokud nebudete přetvořeni v Krista.“ Dále apoštol ukazuje, že ona je novým Jeruzalémem, který, jak říká: „Je matkou nás všech.“ (srov. Gal 3-4)

Stáhnout: Rozjímání nad Lk 2,35