Nad Babylón vystoupí moře, bude přikryt jeho hučícím vlnobitím.

Prorok Jeremiáš, zvláště v posledních kapitolách, pronáší proroctví proti Babylónu. Je ale i historický Babylón, o kterém je zmínka v I. knize Mojžíšově. Hovoří se zde o lidské pýše, která chtěla postavit velkou věž. Jméno Bábel či Babylón znamená zmatek. Bůh těmto pyšným stavitelům zmátl řeč a rozehnal je po celé zemi.

V 1. tisíciletí před Kristem byl izraelský národ jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním byla Babylónská říše a druhým Egypt. Proroci, ať Izaiáš, Jeremiáš či jiní, velmi často vynášeli výroky proti Babylónu. Podle Gen 10,6-10 založil město Babylón Nimrod, Chámův vnuk. Město velmi vzrůstalo, bylo však při povstání proti Asýrii roku 683 př. Kr. úplně zničeno. Pak bylo znovu vybudováno na obou březích Eufratu. Jméno samo znamenalo pro starozákonní proroky protibožskou moc, která ovládá svět. Jde o démonickou sílu, která se v posledních dnech pozvedne proti Bohu.„Veliký Babylón, to město veliké“ (Zj 14,8; 16,19; 17,5) je symbolizováno podobou velké nevěstky (Zj 17,1; 19,2), matky smilstva a ohavností země (Zj 17,5). Tato nevěstka sedí na brunátné šelmě o sedmi hlavách a deseti rozích. Podobné proroctví pronáší i prorok Daniel v 7. kapitole a rovněž obrazy pohanských bohyň, je znázorňují sedící na zvířatech. Nevěstka v knize Zjevení je nápadně oblečená a ozdobená a na čele má po způsobu římských nevěstek napsané jméno: „Tajemství“. Je opita krví svatých, kteří byli v jejím městě zabiti. Zvířetem je míněn antikrist (Zj 13), který ve spojení s deseti králi zničí město a spálí ohněm (Zj 17,16) z Božího příkazu (17,17; 18,8; 19,2).

Nad zničením Babylónu, který je protikladem nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe na zem (Zj 21,2), se ozývá radost v nebi a nářek obyvatel země (Zj 18,9). Křesťané však budou zachráněni, protože dostanou rozkaz k vyjití z Babylónu (Zj 18,4; srov. Iz 48,20; 52,11; Jer 58; Mt 24,15n). V Janově Zjevení je zřejmě míněn Babylónem tehdejší Řím. „Město na sedmi pahorcích“ bylo tehdy okřídleným označením Říma. I později byla Bohu nepřátelská moc lokalizována v Římě, šlo v podstatě o démonické, satanské síly. Také apoštol Petr (1Pt 5,13) nazývá Řím Babylonem.

V současnosti, zvláště potom, co pseudopapež Bergoglio vyhlásil Fiducia supplicans, která legalizuje jeden z nejtěžších hříchů, a navíc zavádí jeho žehnání v jakémsi pseudomanželství, se Vatikán stal apokalyptickým Babylónem. Na současný Řím i Vatikán se vztahují slova proroka Izaiáše: „Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.“ (Iz 1,21)

Hospodin dnes, kdy v Římě probíhá tzv. Synoda o synodalitě, která ruší Boží zákony a přikázání a která mění katolickou církev na nevěstku antikrista se sodomským antievangeliem a s pseudopapežem, který se zasvětil pod vlivem čaroděje satanu, opět skrze proroka Izaiáše volá: „Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský.“ (Iz 1,10)

A co se týče současných katolíků, Izaiáš volá: „A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli.“ (Iz 1,9)

Slovo života, nad nímž se zamýšlíme skrze proroka Jeremiáše, praví: „Nad Babylónem vystoupí moře, bude přikryt jeho hučícím vlnobitím.“ Ano, trest na Babylón přijde, a to dřív nebo později.

Stáhnout: Rozjímání nad Jer 51,42