Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný:

nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce,

kterou byste nemohli vydržet,

nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko

a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Před tímto slovem života je připomínka, že nemáme reptat a pak zdůraznění apoštola: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Pak následuje slovo života: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly…“ a potom varování před modlářstvím: „Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově? Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu. Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře? Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.” Všimněme si pozorně Božího slova, které si budeme připomínat dva týdny: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly…“ Člověk si myslí, že když přijde zkouška, že je nad jeho síly, že je třeba to vzdát a nebojovat, a to je omyl. A zároveň je to znak naší nevěry, že nepočítáme s Bohem a s Boží pomocí. Co ale říká Boží slovo? „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet…“ Zkouška či pokušení či různé utrpení může pocházet z naší slabosti vlivem okolností, ve kterých se nacházíme, anebo skrze konkrétní lidi, anebo nám přicházejí sugestivní myšlenky, například strachu, a dokonce může útočit na naše myšlení i duch lži – ďábel. Bůh to vše má ale pod kontrolou, ve zkoušce nejsme osamělí. Bůh nás zná, a pokud dopouští určitou zkoušku, ví, že může být k našemu užitku, k naší duchovní očistě. Může to být utrpení, nemoc, která nás má uchránit před daleko větším zlem, ať už nějakým neštěstím či pádem do hříchu. Zde platí zásada, abychom nepodléhali smutku, nevěře či reptání, ale za všechno děkovali a důvěřovali Bohu. To vyžaduje určitou duchovní sílu. A kde máme tu duchovní sílu získat? Především v modlitbě. Pokud se nemodlíme, nedivme se, že tu sílu nemáme. Dokonce stačí už jen modlitba Otčenáše, třeba i jen poslední dvě prosby. Zůstaneme-li chvíli myslí v těchto prosbách a budeme-li se modlit opravdu srdcem, jak je řečeno: neuveď nás do pokušení, Bůh nás uchrání před takovým pokušením, v němž bychom podlehli. Jistě, Bůh může i to, že podlehneme, obrátit k dobrému, ale to vyžaduje pak ještě větší víru a abychom si pokorně přiznali svoji vinu, pokořili se, vstali a byli horlivější než předtím. V pokušení se totiž můžeme stát závislí na určitém zlozvyku a staneme-li se jeho otroky, je ohrožena naše spása. Ve východní liturgii se opakovaně prosí, aby nás Bůh ochránil od „vsjakija skorbi, hněva i nuždy“. V západní liturgii je modlitba po Otčenáši: „... abychom se nikdy nedostali do područí hříchu, žili v bezpečí před každým zmatkem.“

Dále si v modlitbě Otčenáš uvědomme, že také prosíme: „Ale zbav nás od zlého.“ Tím se myslí nejen zlo, které by nás potkalo, ale i od zlého ducha. Kdo s vírou předem prosí, je Boží mocí chráněn. Kdo je ale pyšný a spoléhá na vlastní síly, brzy následuje pád. Kdo nepočítá s Bohem a neobrací se na Něho s vírou, stává se hračkou různých negativních duchovních vlivů – energií neboli démonů.

Slovo života pokračuje: „... nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko…“ Tedy když přijde nějaké pokušení, nějaké utrpení, ať duševní či fyzické, pokud začneme děkovat a nereptáme a obracíme se s vírou na Boha, Bůh buď ukáže, proč to tak je, či nám vnukne myšlenku, od čeho jsme byli uchráněni, anebo nám dá východisko, že se změní situace, či nám pošle nějaké lidi, kteří nám pomohou, anebo jsou ještě i jiné varianty. Někdy až v budoucnu uvidíme to velké Boží dobrodiní, které za touto zkouškou bylo.

Nakonec je napsáno: „... a dá vám (Bůh) sílu, abyste mohli obstát.“

Každý upřímný křesťan, který se snaží žít s Bohem, by mohl vydat z mnoha životních situací svědectví, jak je toto Boží slovo pravdivé a účinné.

Stáhnout: Rozjímání nad 1Kor 10,13