Apoštol Pavel sám na sobě ukazuje realitu zákona hříchu. Jde tu o psychický tlak, který jeho, ale i každého z nás, nutí konat zlo, které nechceme. Apoštol ukazuje, že příčinou toho je, že ve mně přebývá hřích, avšak dobro, přestože ho chci, ve mně nepřebývá. Jde o určitou nespravedlnost.

Co dělat pro to, aby hřích byl paralyzován a aby dobro mohlo ve mně přebývat a zakořenit se?

Otázka dobra a zla je spojena s Boží spravedlností, Božím soudem a nakonec věčnou slávou v nebi, anebo věčným zavržením v pekle. Svou vlastní sílou ani konáním dobra si nemůžeme zabezpečit věčný život. S otázkou tragického dědictví po prvních rodičích je spojen vrcholný projev Boží lásky v osobě Božího Syna, Ježíše Krista. On vzal na sebe naši lidskou přirozenost kromě hříchu. Na kříži spravedlivě zaplatil za všechny hříchy lidstva. Účast na odpuštění hříchů má ale pouze ten, kdo koná pokání a přijímá vtělenou Boží lásku. Tou je Ježíš Kristus a s Ním spojený věčný život. On, který vzal přirozenost člověka, jako Bůh vstal z mrtvých. Zaslíbil a dal nám Ducha svatého. Všechno, co Ježíš pro nás učinil, je třeba vírou přijímat a realizovat. Jak? Ne vlastními silami, ale takovou vírou, která nás spojuje s Ježíšem skrze pravdivé obrácení, pokání a následování Jej. V Kristu je hřích přemožen. Vírou přijímáme Boží spravedlnost v Kristu. Tato Boží spravedlnost je vůči nám, kteří jsme přijali Krista, milosrdenstvím. Přijmout Boží spravedlnost znamená přijmout odpuštění všech hříchů skrze Krista. To je základní pravda spasitelné víry. Pravda, která se týká naší svobody od otroctví hříchu, je rovněž spojena s Kristem a s Boží milostí, která je nám dána Duchem svatým. Verš Ř 8,1 nám zvěstuje: „Není však žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu, osvobodil mě od zákona hříchu a smrti.“ Gal 5,1: „Proto stůjte v té svobodě, ke které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha.“ Tajemství pravdivého osvobození a zůstávání v procesu životního boje na cestě svobody je spojeno s vnitřním umíráním neboli zříkáním se vlastní vůle a přijímáním v poslušnosti, do daných situací, vůle Boží. To je bez vnitřní modlitby nemožné. Platí křesťanská zkušenost: „Kdo se dobře modlí, ten dobře žije.“

Stáhnout: Reflexe k Římanům 7,16-19