Sedmá kapitola listu k Římanům je velmi těžká na pochopení, ačkoli obsahuje nejzákladnější pravdy, které se plně týkají každého z nás. Hovoří o zákonu Božím, který je svatý, spravedlivý a dobrý, a přesto mně nezabezpečuje spasení. Pouze mě usvědčuje ze hříchu, ale nedává sílu zvítězit nad zákonem hříchu a smrti. Na závěr kapitoly apoštol volá za sebe i za všechny upřímné věřící: „Já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ To vysvobození je v Kristu. V druhém verši osmé kapitoly se mluví o zákonu Ducha, který nás vysvobozuje od zákona hříchu a smrti. Tento zákon Ducha dává život v Kristu Ježíši a jeho ovocem je zároveň osvobození od zákona hříchu a smrti.

Zákon vystihuje něco, co se opakuje. Existují fyzické zákony. Když dáme kámen na vodu, klesne dolů. Pokud ale použijeme jiný zákon a dáme pod kámen desku, kámen bude plavat na desce a pod vodu neklesne. Zasáhl zde jiný zákon. Tím druhým zákonem nebyl zrušen první, ale v konkrétní situaci druhý zákon zvítězil. Tak fungují i zákony v duševní a v duchovní oblasti.

Co je zákon hříchu? Zákon hříchu potvrzuje, že všichni hřešíme a že se to stále opakuje, i když máme nejlepší předsevzetí. „Konám zlo, které nenávidím.“ (Ř 7,15) Rovněž zákonu smrti podléhá každý člověk, ať chce nebo nechce. Tedy zákon je něco, s čím musíme počítat, pokud jsme realisté.

Je i zákon Ducha. Co to znamená? Rovněž jde o určitou opakovatelnost v určitých situacích. Jde o určitou sílu, která se staví proti jiné síle. Zákon, který se staví proti jinému zákonu. Křest Duchem svatým, o němž mluví Písmo svaté, je jednorázovou zkušeností, kterou získali apoštolové v den Letnic. Zákon Ducha navíc znamená, že Duch Boží může v našem životě skrze pokání vcházet do konkrétních situací, a to znovu a znovu. Ale to nejhlavnější, co zákon Ducha obnáší, je, že mi dává život v Kristu Ježíši.

V osmé kapitole se mnohokrát mluví o Duchu Božím. Ve verši 9 se píše, že pokud žije Duch Boží v nás, pak nejsme tělesní ale duchovní. A dále: pokud Ducha Kristova nemáme, tak Kristu nepatříme. A v 11. verši je souvislost mezi Kristovým vzkříšením i našim vzkříšením skrze Ducha Božího. Ve 14. verši je řečeno, že ti, které vodí Duch Boží, jsou syny Božími a že Duch Boží v nás volá „Abba, Otče!“ Ve v. 16., že Duch Boží svědčí i s naším duchem, že jsme Boží děti.

Ve 26. verši je, že Duch Boží nám pomáhá v naší slabosti a také, že se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými. Ve 27. verši je řečeno, že toto volání Ducha v nás, je podle Boží vůle.

Zákon Ducha neboli chození v Duchu svatém, je z naší strany podmíněno malým sebezapřením, skrze které vcházíme do Boží přítomnosti. V ní dáváme Bohu svůj hřích a své problémy. Pak nás Duch Boží znovu a znovu uvádí do jednoty s Kristem – dává nám život v Kristu Ježíši a vysvobozuje nás od zákonu hříchu a smrti. Ježíš je tentýž včera, dnes i navěky. Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy. (J 16.)

Stáhnout: Reflexe Řím 7,24-8,2