Na mnoha místech Písma svatého je zmínka o duchu, duši a těle. Mohutnostmi duše jsou rozum a vůle. Následkem prvního hříchu rozum těžko poznává podstatu pravdy a vůle je oslabena konat skutečné dobro. Tato infekce prvního hříchu zasahuje i srdce člověka a působí v něm disharmonii. Důsledkem je, že nezřízené žádosti si podmaňují srdce egoismem a sebeláskou. Písmo svaté proto o lidském srdci říká, že je nejlstivější ze všeho (Jer 17,9) a že je kamenné (Ez 36,26). Bůh zaslíbil, že nám dá nové srdce (Ez 36,26).

Pokud pečlivě čteme Boží slovo a zároveň upřímně sledujeme ve svém životě nuance mezi duševními a duchovními projevy, vidíme, že mnohdy těžko rozlišujeme jednotlivé hranice. To ale není vždy ani tak potřebné. Potřebnější a užitečnější je znát rozdělení mezi tělem a duchem a jejich projevy. A to Boží slovo k našemu užitku činí na několika místech zcela jasně, zvláště v osmé kapitole Římanům a v páté kapitole Galaťanům. Z řeckého originálu Písma je někdy těžké poznat, kdy je míněn lidský duch a kdy Boží Duch v nás. Tedy, kdy by překladatelé měli napsat velké a kdy malé „D“.

Citace z listu Římanům 8 a Galaťanům 5, týkající se protichůdnosti ducha a těla a jejich ovoce:

Ř 8,4-9: 4, 5,… přečti po verš 9

Gal 5,16-25: 16, 17,… přečti až po verš 26

Stáhnout: Reflexe na Ř 8,5-8