Ruské monastýry ať přijmou prorockého Ducha!

V současné době duch antikrista a síly temna ničí všechny morální a duchovní hodnoty, a především usilují o zničení Kristovy církve. Boží slovo ale říká: „Brány pekelné ji nepřemohou.“ (Mt 16,18) Tyto síly působí dnes destruktivně nejen zvenčí, ale i uvnitř, především skrze hereze a synkretismus. Hereze ničí evangelium, synkretismus otvírá dveře duchu pohanství. V západní církvi papež Jan Pavel II. a Benedikt XVI. dovršili proces apostaze a stáhli tak prokletí na katolickou církev. Duch svatý byl vyhnán. Skrze antievangelium, postavené na herezích, přichází Boží anathema – prokletí dle Gal 1,8-9. Antievangelium takzvané historicko-kritické (heretické) teologie popírá Kristovu spasitelnou smrt na kříži, Jeho historické a reálné vzkříšení i Božskou inspiraci Písma, tedy podstatu evangelia. Historicko-heretická metoda, za níž je duch ateizmu, zpochybnila Božství Kristovo, a tím připravila cestu pro ducha pohanství – ducha Assisi. Ten už vedle Budhy, krišny, dalajlámy a jiných tzv. avatárů, postavil na stejnou rovinu pravého Boha a Spasitele Ježíše Krista. A to je hereze maxima! Synkretismus otevřel církev duchu pohanství – duchu antikrista i satanismu. Ovocem prokletí za apostazi hierarchie je pedofilie, homosexualismus a jiné zvrácenosti. Ve světě se toto prokletí projevilo jako genderová ideologie. Popírá realitu, že člověk se rodí buď jako muž, nebo jako žena. Tvrdí nesmysl, že se mužem nebo ženou teprve stává, podle toho, jak se prý svobodně rozhodne. Pak je psychologicky manipulován k operaci změny pohlaví. Gender schizofrenii prosazuje především OSN, UNICEF, EU... Je to známkou ztráty rozumu a morálních hodnot.

S genderovou ideologií je spojena juvenilní justice, která krade děti i z dobrých rodin, demoralizuje je a satanizuje. Ze svých obětí činí janičáře, kteří se budou mstít současné společnosti a stanou se bioroboty a katy naprogramovaného holocaustu. Celý tento neofašistický systém je budován na profesionální demagogii a lži. Pod pozitivními pojmy se skrývají nejhrubší zločiny proti lidskosti. Děti jsou v tomto systému dokonce prodávány na orgány. Západní společnost se otevřela zvrácenostem a satanismu.

Dnes se nebojuje tanky, nejde o chemický či biologický boj, dnes jde o boj psychologický a duchovní. Je velkou tragedií, že církev nemá obránce, kteří by bojovali proti duchu antikrista a proti programované satanizaci evropského a amerického kontinentu, který byl dříve křesťanský. Tato satanizace je spojena s globalizací a tzv. redukcí lidstva. Jde o plánovanou likvidaci asi 90 % obyvatel planety.

Drazí mniši, Ježíš Kristus vás povolal, abyste opustili svět a šli za Ním. Proto jste odešli do monastýra. V duši každého mnicha, tak, jako v duši každého člověka, probíhá duchovní boj. Je to boj s naší hříchem porušenou přirozeností. Je to boj se sebeklamem, vlastní pýchou a nezřízenými žádostmi. Bůh v této době hledá svaté mnichy, kteří budou ochotni stát se bojovníky za Boží zákony. Příkladem jsou hrdinové z knihy Makabejské. Zde je obraz duchovního boje proti pohanské globalizaci, která zaváděla antizákony a likvidovala víru a tradici otců. Makabejci bojovali za zachování Božích zákonů. Ve svém boji počítali s Boží všemohoucností. Obraz tohoto boje je mimořádně aktuální pro současnou dobu, kdy Lisabonská smlouva zrušila Desatero, na kterém byla postavena evropská civilizace a kultura. U Makabejců nešlo jen o fyzický boj, ale šlo na prvním místě o boj duchovní (viz 1Mak 4,8:30-31).

Letnice

Dnes, ve svátek Letnic, kéž na vás sestoupí Duch Boží, Duch Pravdy a naplní se na vás Ježíšova slova: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými martyres (svědky, mučedníky).“ (Sk 1,8) Bůh si hledá poslušné mnichy a skrze ně chce zachránit ruský národ. Je třeba, aby každý monastýr procházel neustálou obnovou Ducha. K tomu je nejdůležitější podmínkou pravdivé pokání. Apoštol Petr v den Letnic řekl shromážděným mužům: „Čiňte pokání a nechte se pokřtít a jako dar dostanete Ducha Svatého. To zaslíbení platí vám i těm, kteří jsou daleko v budoucnosti.“ (srov. Sk 2,38-39) Boží slovo mluví o křtu Duchem svatým (J 1,33, Sk 2,1n), o modlitbě novými jazyky a daru proroctví (1Kor 14,1n). Duch Boží skrze apoštola Petra říká i tobě: „To zaslíbení Písma svatého se vztahuje i na tebe.“ (srov. Sk 2, 39) Prostředkem k jeho naplnění je pravdivé pokání. K tomuto pokání člověk dostává světlo i sílu v upřímné modlitbě. Pravdivá modlitba sjednocuje mnicha s Kristem a přetváří ho v Něj. Apoštolé řekli: „My se budeme věnovat modlitbě a Božímu slovu.“ (Sk 6,4) Je třeba, aby byly i tyto monastýry, kde se mniši budou věnovat výhradně modlitbě a Božímu slovu. Tu je ale podmínkou radikální oddělení se od herezí historicko-kritické metody. Jinak je nebezpečí, že nějaký heretik bude zneužívat podmínky kláštera, a dělat z něj továrnu na heretické výplody.

Má-li se z mnicha stát pravdivý Boží muž – prorok, základem jeho duchovního života musí být cesta pokání a vnitřní modlitba. Tu si ale nikdo nesmí zaměňovat za nějaké buddhistické či jogínské meditace a koncentrace.

Vnitřní modlitba

Když si v modlitbě uvědomíš, že Bůh tě vidí, pak je třeba v tomto světle přiznat před sebou i před Bohem své hříchy – projevy egoismu, svévolnosti, odsuzování, upřednostňování svých výhod a příjemností. V tomto světle je třeba zároveň s vírou pohlédnout na Krista ukřižovaného a uvědomit si – On, Jednorozený Boží Syn, za mě a za mé hříchy zemřel na kříži. Pokud toto činíme, pak platí: „Jestliže chodíte ve světle, krev Kristova vás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7)

Druhou základní podmínkou sjednocení s Ježíšem v osobní modlitbě je naučit se prožívat ztrátu své duše pro Něj – pro Krista (Mk 8,34n). Ve křtu jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Kristova smrt je momentem úplného odevzdání se Otci, které Ježíš vyjádřil slovy: „Otče, v ruce Tvé vydávám svého ducha“. V této modlitbě máme alespoň jednu minutu prožít úplnou vydanost Bohu tak, jako by to byla poslední minuta v našem životě.

Křest

Křtem jsme byli sjednoceni s Kristovou smrtí i s Jeho vzkříšením. Vysvlékli jsme starého člověka a oblékli nového. Při slavnostních liturgiích opakujeme Boží slovo: „Vy, ščo v Christa christilisja, u Christa zoďahnulisja“. (Gal 3,27). Život z víry znamená být spolu s Kristem v různých životních situacích, tedy být spolu s Ním – ty a Ježíš, vy dva.

Letošní rok je jubilejním rokem křtu Kyjevské Rusi, který byl slavnostně uskutečněn za knížete Vladimíra. Každý křesťan by měl obnovit svůj křest a znovu vírou oživovat jeho podstatu. Ta spočívá ve spojení s Kristovou smrtí a Jeho vzkříšením. Život z víry je realizací tohoto vztahu s Ježíšem. Náš život je etapou zkoušky, která rozhodne o naší věčnosti. „Kdo uvěří a pokřtěn bude, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,16).

Anathema – prokletí

Pravdivý mnich je dle svatého Bazila Kristovým bojovníkem. Sám sv. Bazil bojoval proti herezi arianismu, kterou přijala většina východních biskupů. Dnes jsou západní kláštery duchovně zamořeny nejen současnými herezemi, ale i buddhistickými a jogistickými meditacemi. Ovocem je prokletí, které dopadlo na západní církev. Tento duch však působí i na pravoslavnou církev. Proto je třeba se odvážně postavit na odpor. Mniši by měli bránit pravověrné biskupy proti heretickým i za cenu, že budou heretiky pronásledováni.

Byzantský katolický patriarchát usiluje o zachování čistoty víry, která je prostředkem spásy. Z této pozice zveřejnil anathemu na dva poslední papeže, na kardinály a na většinu západních biskupů za jejich jednotu se současnými herezemi a duchem Assisi. Patriarchát vyhlásil anathemu i na pravoslavného patriarchu Kirilla za jeho apostatické gesto v Astaně, na patriarchu Bartoloměje za synkretistické gesto v Assisi, na jeruzalémského, nezákonného patriarchu Teofila za apostatické gesto v Kyjevě. Nikdo z nich toto prokletí nemůže sejmout. Jedinou záchranou je pro ně pravdivé pokání. 

Každý monastýr ať je centrem horlivosti a zřídlem Božího Ducha!

Prorocká modlitba

V 37. kapitole proroka Ezechiela Bůh dává návod k prorocké modlitbě, skrze kterou nastává duchovní vzkříšení mrtvé církve. V první části má prorok v autoritě Boha prorokovat k suchým kostem, tedy k duchovně mrtvým. V druhé části má prorokovat k Duchu Božímu, aby přišel a dovršil duchovní vzkříšení. Uvědom si, že tím duchovním hřbitovem je Rusko, Bělorusko i Ukrajina. Bůh chce, aby každý ruský mnich byl prorokem a intenzivně volal k suchým kostem i k Duchu Božímu za vzkříšení ruského národa.   

Umírající Ježíš zvolal na kříži silným hlasem a odevzdal svého ducha do náruče svého Otce. V žalmech se často zdůrazňuje, že máme volat (křičet) k Bohu (Ž 140). Podstata volání, křiku, je vyjádřena samohláskou. Ježíš volal Abbá (Otče)! Zkus volat „Abbááááááá“ a sjednoť se tím voláním s Duchem svatým, který je v tobě. On bude skrze tvou modlitbu volat vzdechy nevyslovitelnými (Ř 8,15.26). Když budeš volat v Duchu a v Pravdě (J 4,23-24), démoni utečou z monastýra i z celého okolí, až nakonec z celého Ruska.

Bůh několikrát opakuje Ezechielovi, a nyní i tobě: „Prorokuj, synu člověka!“ Uvědom si, že skrze křest a víru je Ježíš v tobě. Prorokuj nad ruským národem, prorokuj i k Duchu, ať nastane v tomto jubilejním roce křtu duchovní vzkříšení Kyjevské Rusi.

P.S: viz Jubilejní obnova křtu http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?p=20677

Kopie: Pravoslavným biskupům Ruska, Běloruska, Ukrajiny