Pane arcibiskupe, tragédie Mianmaru po zpustošení cyklonem se velmi dotýká každého, kdo se o těchto událostech dozvídá. Je jistě obdivuhodným, že při této přírodní katastrofě se víc než egoizmus člověka projevila vzájemná pomoc. Bolestným však je, že Váš komentář k Mianmarské tragédii vyznívá, jako by o spásu duše vůbec nešlo.
Je pro nás pohoršením, že Vy, jako apoštol Kristův, jste v této katastrofické události vůbec nepoznal šanci k alarmujícímu volání do celého světa: „Obraťte se, čiňte pokání, přijměte Ježíše! V nikom jiném není spásy! Teď je čas příhodný, dnes je den spasení!“