Dnes slavíme svátek sv. proroka Eliáše. Chceme si připomenout hlavní události z jeho života. Mluví o nich I. a II. kniha Královská.

V době proroka Eliáše panoval nad Izraelem Achab. Jeho ženou byla Jezábel, která svedla Achaba i celý národ od Boha k ďáblu. Achab postavil Baalovi oltář v Samaří a chodil se mu klanět. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. (1 Král 16,31-33) Lid, místo toho, aby uctíval Hospodina, jediného pravého Boha, uctíval aštarty, tedy symboly démonů. Prorok Eliáš se proti tomuto modlářství radikálně postavil. Vyhlásil, že za tuto zradu Bůh pokárá národ tím, že tři a půl roku nebude padat déšť, jen na jeho slovo (1Král 17,1n). Pak se musel skrýt u potoka Kerítu.

Když vyschla voda i v potoku, promluvil k němu Hospodin a poslal jej k vdově do Sidonu. Eliáš šel a když potkal onu vdovu při bráně města, řekl jí: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil." Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba." Ona mu řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme." (1Král 17,10-12) Ale Eliáš jí řekl: "Neboj se... Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb ... neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«"(1Král 17,13-14) Žena uvěřila Hospodinovu slovu, které jí řekl skrze proroka Eliáše a poslechla. A mouky ani oleje v jejím domě neubývalo. Vdově později onemocněl a zemřel syn. Prorok Eliáš se upřímně modlil, a Bůh tohoto chlapce vzkřísil.

Po třech letech se prorok, opět na slovo Hospodinovo, vrací do Izraele. Tam se setkává s modlářským králem Achabem, který ho tvrdě osočuje: Ty jsi ten, jenž uvádíš do zkázy Izraele! Ale Eliáš mu odpovídá: „Ne já, ale ty a tvá rodina, protože opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů“ (srov. 1Kr 18,18).

I v dnešní době je toto slovo velmi aktuální, protože i dnes mnoho lidí odvrhlo živého Boha a chodí za různými  Bály.

Prorok Eliáš tvrdě vystoupil proti duchu modlářství, řekl králi: „Ať se ke mně na horu Karmel shromáždí celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků aštartiných, kteří jedí u stolu s Jezábel." Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. Eliáš přistoupil k lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním! ... Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím.  Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč."  Eliáš vyzval Baalovy proroky, aby si býka připravili první, protože jich je víc. Vzali tedy býka, připravili ho a od rána až do poledne vzývali: "Baale, odpověz nám!" a poskakovali u zhotoveného oltáře. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. V poledne se jim Eliáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!" Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo. Tehdy Eliáš řekl lidu: "Přistupte ke mně!" Všechen lid k němu přistoupil a on ve jménu Hospodinově opravil pobořený Hospodinův oltář z kamenů, a kolem něj vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. Nato řekl: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!" Tak to udělali třikrát, až voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. V čase večerní oběti prorok Eliáš přistoupil a řekl: "Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať dnes poznají, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.  Vyslyš mne, Hospodine! Vyslyš mne, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě." I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu v příkopu vysušil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: "Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!" Pak dal Eliáš pochytat Baalovy proroky, zavedl je k potoku Kíšonu a tam je pobil. (srov. 1Král 18,19-40)

Po Karmelu musí Eliáš utíkat na svatou horu Oréb. Šel 40 dní a pak k němu promluvil Bůh. Nejprve přicházel velký vítr, ale v tom větru Hospodin nebyl. Pak procházel kolem něj oheň, a také v něm nebyl Hospodin. Až v tichém vánku přišel Hospodin a promluvil k němu. Dal mu tři úkoly, které měl vyplnit.

Po Achabově smrti odpadl Moáb od Izraele. Achazjáš propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl. Vyslal posly a řekl jim: "Jděte a dotažte se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyváznu živ." Tu promluvil anděl Hospodinův k Eliášovi Tišbejskému: "Vstaň a vyjdi vstříc poslům samařského krále a pověz jim: Což není Bůh v Izraeli, že se jdete dotazovat Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto Hospodin praví toto: Z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš." (2 Král 1,1-4a) Eliáš dostal toto slovo od Boha. Kdo by se však odvážil říct králi takovou zprávu? Mohl si oprávněně myslet: „Král se rozzlobí a bude mě chtít zabít...“. Ale Eliáš řekl poslům vše, co měl. (2Král 1,4b) Když se poslové vrátili ke králi, zeptal se jich: "Jak to, že se vracíte?" Odvětili mu: "Jakýsi muž nám vyšel vstříc a řekl nám: »Jděte zpět ke králi, který vás vyslal, a vyřiďte mu: Toto praví Hospodin: Což není Bůh v Izraeli, že se obracíš s dotazem na Baal-zebúba, boha Ekrónu? Proto z lože, na nějž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš.«" Otázal se jich: "Jak vypadal ten muž, který vám vyšel vstříc a mluvil k vám tato slova?" Oni mu řekli:"Byl to muž v chlupatém plášti a bedra měl opásaná koženým pásem." Král řekl: "To byl Eliáš Tišbejský" a hned poslal pro něho velitele s padesáti vojáky. Ten mu řekl:"Muži Boží, král rozkazuje: »Sestup!«"

Proč ho Achazjáš poslal? Aby Eliáše zabili. Velitel krále poslechl, šel vykonat špinavou práci, ale zaplatil za to životem. Eliáš mu totiž odpověděl: "Jsem-li muž Boží, ať sestoupí oheň z nebe a pozře tebe i tvých padesát!" I sestoupil oheň z nebe a pozřel jej i jeho padesát.

Očekávalo by se, že Král po takovém zázraku s ohněm řekne: „Tady je Bůh! Zastavím se!“ Ale on to neudělal. Opět poslal pro Eliáše jiného velitele s dalšími padesáti vojáky se stejnými slovy. Ale na Eliášovo slovo opět sestoupil Boží oheň z nebe a pozřel velitele i jeho padesát.

Král poslal své posly k démonům, tím dal špatný příklad a pohoršení celému národu, urazil Boha. Duch okultismu je spojen s duchem smrti. Místo toho, aby se král zastavil a řekl: „Musím činit pokání“, rozhněval se a rozhodl se Eliáše zabít. Toto je v každém z nás - je to jed dědičného hříchu, který místo pokáním reaguje pýchou, urážlivostí a vzpourou. Člověk může zvedat prst proti Bohu, ale jen do času. Může Bohu odporovat, ale pokud na něj nedopadne Boží oheň ještě teď, v čase, pak ho čeká oheň věčný. Ten je odplatou za pýchu a vzpouru, protože člověk nechtěl poslechnout Boha a odmítal pokání.

I dnes vidíme, jak ti, kteří mají vládu, se chodí ptát k démonu a přijímají jeho nařízení. Boží zákony opouštějí a přijímají antizákony, které ničí člověka a vedou do pekla. Vidíme to nejen v Evropě, ale i na celém světě. Když jim někdo řekne pravdu, urazí se a likvidují hlas Boží. Místo toho, aby se zastavili a položili si otázku: Kde je pravda? Tak tomu bylo i v době proroka Eliáše.

Jak velká je zatvrdilost a pýcha starého srdce! Král Achazjáš dvakrát viděl Boží zázrak, dvakrát sešel oheň z nebe a spálil 100 lidí. Ale on zůstal i nadále zatvrzelý. Nebyla to Eliášova vina, že oheň spálil vojáky. To sám Bůh seslal oheň z nebe proto, aby národu ukázal na hřích modlářství, skrze který jde lid do věčného ohně. A přesto král poslal velitele s padesáti vojáky ještě potřetí. Když třetí přišel, poklekl před Eliášem a pokorně k němu promluvil: "Muži Boží, kéž má v tvých očích život můj i život těchto tvých padesáti služebníků nějakou cenu. Hle, oheň sestoupil z nebe a pozřel oba předešlé velitele i jejich padesát vojáků. Kéž má nyní můj život v tvých očích nějakou cenu!" To nebyl prorok Eliáš, který by pohrdal jejich životy, on jen činil to, co mu řekl Bůh skrze anděla. Neudělal nic méně ani nic více, jen to, co mu řekl Bůh. A tehdy promluvil k Eliášovi Hospodinův anděl: "Sestup s ním. Neboj se ho!" Eliáš by mohl říct: Co bych šel, já dobře vím, že král je podlý a chce mě zabít. Eliáš poslechl hlas Boží – znovu dělal to, co dělat měl. Nemyslel na to, zda jej král zabije nebo nezabije. Bůh řekl a on šel. Sestoupil ke králi a promluvil k němu: "Toto praví Hospodin: Že jsi poslal posly s dotazem k Baal-zebúbovi, bohu Ekrónu, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na něž jsi ulehl, nepovstaneš, ale zcela jistě zemřeš." I zemřel král podle Hospodinova slova, které promluvil Eliáš.

Kolik lidí na Ukrajině chodí k věšticím! Ve Starém zákoně byl trest za návštěvu věštice smrt. Dnes jsou v každém časopise horoskopy a všemožné reklamy věštic. Jestliže však navštívil věštici, musí konat pokání. Znám jednoho konkrétního člověka, který chodil k věštici. Naposlouchal se jejích „rad“, a přestože koná pokání, už 5 let jej mučí démoni a přicházejí na něj divné nemoci. Tak je to s každým, kdo se tomuto duchu otevře a dá mu svou víru. Buď člověk věří Bohu, že v Jeho rukou je můj život – časný i věčný, anebo věří věšticím. Pokud se však celým generacím nehlásalo Boží slovo, pokud jim nikdo neřekl, že je to hřích, pokud je v národě všechno – křty, pohřby, svatby... svázáno s pověrami, jak může Bůh v našem národě konat?

Když jsme jednou měli rekolekce pro kněze, byl tam jeden kněz ze Zakarpatí, který řekl: „Když já povím lidem to, o čem jste zde mluvili, tak mě vyhodí z cerkvy, vždyť každý z nich chodí k věštkyním a věří jim, ne Bohu. Co je to za víru? Jak Bůh může konat? Tu jde o narušení prvního Božího přikázání! Prorok Eliáš je ten, který chrání 1. Boží přikázání. A to je v této době nejdůležitější.

Dnes slavíme svátek proroka Eliáše. V jeho životě třikrát sestoupil oheň z nebe jako znak Boží moci a Boží všemohoucnosti. On i svatý Bazil bojovali za zachovávání prvního přikázání – tedy proti modlářství a proti herezím. Dnes je to duch Assisi – proti němuž bojoval prorok Eliáš a hereze, které ničí církev – přičemž situace je podobná, jaká byla v době sv. Bazila, kdy povstal blud ariánský. Ať na přímluvu těchto dvou svatých i dnes sešle Bůh oheň z nebe a spálí nepřátelskou sílu tak, jako v době proroka Eliáše. Ať Bůh ochrání Ukrajinu a zachrání celou církev, aby přišlo Boží království. Ježíšovo slovo je jasné: Čiňte pokání a věřte evangeliu. Ne pověrám, ne věšticím! Máme věřit evangeliu a Božímu slovu, protože skrze Boží slovo působí Duch Boží. Skrze věštění působí duch belzebula anebo démonů, kteří zatemňují lidem rozum a mučí je. Proto se toho všeho musíme radikálně odříct a jít do Božího světla. Činit pokání a chodit před Bohem – tak, jak to činil prorok Eliáš. Uvědomit si, že Bůh je stále se mnou a nevím dne ani hodinu, kdy mě povolá na věčnost. Proto musím být na setkání s Ním neustále připraven.

Ať Pán dá na svátek proroka Eliáše vzkříšení Ukrajině i celé církvi. V listě Jakubově je řečeno, že Eliáš byl člověk jako my, ale jeho modlitba měla velkou sílu. Je potřebné, abychom i my měli takovou víru, aby na naši modlitbu nejen přicházelo sucho anebo déšť, ale aby scházel oheň z nebe tak, jako na slovo proroka Eliáše – aby Bůh ukázal, že je pravým Bohem. Modlitba víry má velkou sílu. I dnes je třeba, aby sešel oheň z nebe a spálil ducha herezí i ducha smrti, který skrze lež a antizákony ničí Evropu, celý svět a útočí na Ukrajinu, aby nastala genocida. Modlitba víry má velký smysl! Skrze ni nám Bůh dá světlo a také sílu, abychom pak šli a činili misii, abychom nebyli paralyzování, ale mohli se postavit za Boží zákon jako prorok Eliáš. Samozřejmě, on pak za to slovo musel i utíkat a skrývat se, protože král jej chtěl zabít, ale tak byli pronásledováni všichni proroci.

Duchovní boj za Boží království je stále aktuální. Prosme proto dnes také o to, aby nám prorok Eliáš vyprosil ducha modlitby. Abychom znovu všichni přijali ducha modlitby, aby na nás sešel Duch Boží, a abychom se skrze modlitbu víry mohli spojit s Boží všemohoucností. Boží všemohoucnost je spojena s poslušností. A prorok Eliáš je nám v tom příkladem. On řekl: „Já jsem všechno udělal na Tvé slovo“. Když ho Bůh poslal k potoku Kerít, on šel, Bůh ho poslal do Sarepty, a on šel. Bůh mu řekl, co má udělat na Karmelu a on to udělal. Boží všemohoucnost nepůsobí skrze naši svévolnost, ale skrze poslušnost víry. A poslušnost Bohu je spojena s obětí. Člověk ji nabude jen skrze utrpení a zkoušky, když začne chodit v Duchu svatém, když si bude přiznávat své chyby, učit se z nich i z chyb druhých.

Často, když nám Bůh něco řekne, nechceme poslechnout. Bůh ale ví, že teď je ten pravý čas, pak se dveře zavřou a tečka. My si však hledáme, co je podle nás lepší. Ti však, kteří slouží ďáblu, jsou neuvěřitelně poslušní, pracují dnem i nocí a přinášejí i velké oběti. My neděláme pro Boha ani desetinu z toho, co oni dělají pro démony. Oni klidně ztratí i svou čest, důstojnost a slepě vykonávají rozkazy. Když však my máme něco udělat pro Boha, dokonce ani když nic neztratíme, máme 1000 protiargumentů, proč říct Bohu ne. Není to ale každý den, kdy Bůh od nás něco žádá, jsou to historické momenty. I prorok Eliáš čekal několik měsíců na místě, pak přišlo Boží slovo a on vstal a šel.

Boží všemohoucnost působí skrze poslušnost víry, tak, jak se projevila u Přesvaté Bohorodičky, když řekla: Jsem otrokyně Pána. Bůh od nás nikdy nechce nemožné. Často máme udělat jen malinkou věc. Nic přitom neztratíme, a všechno získáme. Přesto však máme strach, bouříme se a máme tisíc jiných logických důvodů podle toho, jak to cítíme. To působí dědičný hřích v nás. To, co chce po nás Bůh, se nám zdá hloupé, nekonvenční, násilné, nesmyslné a tak raději zalezeme někam do díry. Klamou nás naše falešné city, falešná láska, naše svévolnictví. Když máme udělat krok víry, raději budeme dělat všechno ostatní, jen ne to, co chce Bůh. Tvým úkolem je ale udělat to, co udělat máš a Bůh potom udělá všechno ostatní. Prosme v každé situaci:Pane, co mám dělat? A Bůh nám dá světlo na jeden krok. Pokud poslechneme, dá nám světlo na další. Pokud však ten krok neuděláme, jsme paralyzování a nic se nestane. Když poslechneme, Bůh dá sílu i další světlo. Nechtějme vědět, proč, neptejme se, co bude pak, ale udělejme krok, který Bůh od nás žádá. On vidí, co bude za rok, za dva, za deset, za dvacet let, my to nevidíme.

Prosme tedy, aby nám svatý prorok Eliáš vyprosil poslušnost víry, aby Bůh skrze nás mohl konat. Hospodine, dej nám pravou poslušnost, abychom stále říkali: „Buď Tvá vůle! Pokud se máme modlit, budeme se modlit, pokud máme pracovat, budeme pracovat, pokud máme trpět, budeme trpět“. Abychom byli poslušní Tvého hlasu jako prorok Eliáš.

Prosme dnes i za Ukrajinu i za nás, aby se na nás všech Hospodin oslavil, abychom přijali ducha proroka Eliáše, ducha poslušnosti, aby skrze každého z nás mohl Pán konat na spasení duší, celé Ukrajiny i celého světa. I my se na modlitbě postavme jako prorok Eliáš na Boží slovo. Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel hodit na zem a co chci, ať hoří!“ Ježíši, ať sejde tvůj oheň na mne i na toho, za koho se modlím. Já chci, aby byly ve mně spáleny všechna duchovní pouta. Ať sejde tvůj oheň a spálí všechny klamy! Ať spálí všechny duchovní síly, které drží náš národ v temnotě! Ať hoří Tvůj oheň nad Ukrajinou! Ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bohem!