(Z delšího článku z časopisu Tradicija je vybrán krátký úryvek, v němž autor píše o sobě a pak vydává stručné svědectví o biskupu J. Kavacivovi.)

Roky ilegality a svobody

(P. Petr Zeleňuch)

„V těch časech to bylo zavedeno takto: po vysvěcení kněz položil ruku na evangelium a přísahal, že nikomu neřekne kdo, kdy a kde jej světil.

(pozn: Svěcení na kněze či na biskupa bylo tajné a žádné dokumenty nikdo nevystavoval z důvodu bezpečnosti.)

Biskup Dmyterko mě vysvětil na jáhna a v roce 1961 ve Lvově mě biskup Fedoryk vysvětil na kněze, proběhlo to někde ve sklepě zataraseném velkými sudy a bednami.

Za několik let, když biskupa Fedoryka uvěznili, on řekl kágébistům, ať s ním dělají, co chtějí, jen ať ho pustí domů zemřít.

Biskupa Fedoryka pohřbívali biskupové Vasylyk a Kavaciv a (z kněží) já.

Co se týká biskupa Kavaciva, dvakrát mě už nyní v období svobody předvolali do Lvova před (církevní) Tribunál a já jsem přísahal na evangelium, že vím, že Jozafat Kavaciv je biskupem UHKC. Když jsem jezdil do Karagandy k biskupovi Chirovi, vždy se mě ptal, jak se daří biskupovi Kavacivovi.

Před Tribunálem jsem řekl, že mohu kolikrát chtějí odpřísahat, že Kavaciv je biskupem, ale dodal jsem: ‚Vy to stejně nepřijímáte, protože on je z časů ilegality (a má jiného ducha než vy)...‘“

    (z časopisu Г.К. Традиція 2/08)

Co se týká biskupů vysvěcených v čase ilegality, patří mezi ně biskup Jozafat Kavaciv, který byl vysvěcen na biskupa dne 25.11.1980 v Karagandě v Kazachstánu. Světitelem byl Kir Olexandr Chira.

Protože biskup Jozafat Kavaciv je pravověrným biskupem z časů ilegality, kard. L. Huzar nedovolil, aby byl přijat do biskupského synodu UHKC.

1. svědectví   + Michaila Osidače

 Sláva Isusu Christu!

Vaše Eminence!

Vzhledem k mému věku a zdravotnímu stavu obzvláště výrazně pociťuji svou zodpovědnost před Bohem, s Jakým se mohu vzápětí bezprostředně setkat, a proto chci, co možná nejrychleji, vydat svědectví o tom, co je mi známo o biskupském svěcení Jozafata Kavaciva.

Poprvé jsem slyšel o biskupu Jozafatovi od zesnulého metropolity Kir Volodimíra Sterňuka a od biskupa Kir Filemona Kurčaby. Bylo to 12. srpna 1989 u Kir Volodimíra doma - na ulici Čkalová. Tento den jsem si obzvláště zapamatoval, přestože už mám vysoký věk, neboť ne každým rokem se v čase ilegality naší církve dozvíš o nově ustanoveném biskupovi.

V tento den, teď už zesnulý, Kir Volodimír řekl, že otec Jozafat Kavaciv je biskupem, ale drží to v tajnosti. Na mou otázku – kdo na něj vložil ruce – odpověděl: „Biskup Olexandr Chira z Kazachstanu.“  

Když jsem se pak po čase osobně setkal s biskupem Jozafatem v roce 2000, zeptal jsem se ho na jeho úřad biskupa, odpověděl: „Ještě nepřišel můj čas.“

Jsem si vědom velké zodpovědnosti před Bohem za sebe osobně, za svůj národ i církev, a proto pravdivost výše uvedeného potvrzuji vlastnoručně.

+ Michail Osidač (podpis a razítko)

Kunin, Žovkivský okres, Lvovská oblast, Ukrajina

19.6. 2004