Já, Michailo Osidač, narozený dne 1.9.1930 tímto stvrzuji, že dne 6.9.1989 jsem byl vysvěcen metropolitou Volodimírem Sterňukem a biskupem Filimonem Kurčabou na biskupa řeckokatolické církve. Svěcení proběhlo ve Lvově v bytě zmíněného metropolity na ulici Čkalova číslo 30.

Svěcení byli přítomni kněz Mykola Carik a řeholní sestra Antonia z řehole sv. Vincenta.

Důvod mého svěcení:

Pravoslavný kněz Volodimír, který tehdy usiloval o založení autokefální pravoslavné církve, přišel za mnou a nabízel mi, abych přijal biskupské svěcení a stal se tak metropolitou této autokefální církve. Řekl jsem mu, že mám katolické smýšlení.

Odpověděl mi: „Co je ti po Římu nebo po Moskvě? Nyní je čas k založení autokefální církve.“ Kněz Volodimír totiž hledal kněze celibátníka, který má určitou morální autoritu, aby se stal metropolitou této církve. Navrhl jsem mu, aby se šel poradit s metropolitou UHKC V. Sterňukem. Když mu předložil svůj plán, metropolita V. Sterňuk řekl: „Ale my sami hledáme vhodné osobnosti k biskupské službě.“ Když za mnou pak ještě několikrát přišla skupina o. Volodimíra a naléhala na mě, abych se stal metropolitou autokefální církve, metropolita V. Sterňuk mě zavolal a spolu s biskupem F. Kurčabou mě vysvětili na řeckokatolického biskupa. Kněze Volodimíra a skupinu, která chtěla založit autokefální církev, to rozhněvalo. Otec Volodimír se pak rozhodl, že se sám stane hlavou autokefální církve. Dal se vysvětit nejdříve na archimandritu a potom na biskupa. Slíbil, že svou ženu pošle do kláštera. Tak se i stalo, zvolil si jméno Jarema a stal se hlavou autokefální církve na Ukrajině.

Po vyjití z ilegality jsem nejprve vyučoval v Krechově a pak v semináři v Rudně, po té jsem musel ze zdravotních důvodů výuku přerušit, neboť jsem dostal infarkt. Nehlásil jsem se do synodu biskupů jednak  ze zdravotních důvodů a pak také proto, že jsem byl znechucen intrikánstvím a napětím, které tehdy mezi biskupy bylo. Jako lékař jsem pomáhal lidem, kteří mě vyhledávali v mém domě a tak to dělám dodnes. V roce 1995 mě metropolita V. Sterňuk daroval žezlo (berlu), které příležitostně používám. Po smrti metropolity V. Sterňuka a biskupa F. Kurčaby mě zavolal kardinál M. Lubačevský (hlava UHKC) a ptal se, proč nepůsobím veřejně v rámci synodu biskupů. Nabídl mi, že mě pošle na východní Ukrajinu a tak mě zařadí do synodu biskupů. Pro pokročilý věk a slabé zdraví (měl jsem další infarkt) jsem tuto nabídku odmítl.

O mém biskupském svěcení vědělo mnoho kněží a po roce 2000 mě začali navštěvovat ti  z nich, kteří jsou srdcem věrni Svatému otci. Hledali u mě morální podporu, neboť jsou vystaveni protikatolickému tlaku ze strany biskupského synodu. Tímto listem potvrzuji své biskupské svěcení, které se uskutečnilo dne 6.9. 1989 ve Lvově.

+ Kir Michailo Osidač

Žovkva dne 13.2.2008