Nejprve položme otázky:

1)        Kdo je pan Marynovič a kdo jsme my?

2)        Jaký je cíl a jaký je duch za článkem p. Marynoviče?

3)        Jaká je skutečná realita?

ad1)  a) Kdo je p. Marynovič? Bývalý žurnalista a disident, je světskou osobou. V čase vyjití církve z ilegality se přeorientoval na církevní kariéru a nyní je vícerektorem a ředitelem institutu Náboženství a společnost na UKU (Ukrajinská katolická univerzita).

b) Kdo jsme my? Všichni tři jsme kněží a řeholníci, dva z Česka a jeden z Ukrajiny. Po ukončení všeobecných bohosloveckých studií jsme se specializovali v oblasti katolické dogmatiky. Od počátku našeho kněžského i řeholního života jsme hájili pravdy katolické víry proti liberální teologii, proti různým herezím a především proti duchu tohoto světa a formám okultismu, který se skrývá za různými formami magie a věštění (viz KKC 2116-17). Jak v minulosti, tak i dnes se opíráme o Písmo svaté, tradici svatých otců  i současný Katechismus, který sestavil nynější Svatý otec Benedikt XVI. jako dřívější prefekt Kongregace pro nauku víry. Rovněž často čerpáme z jeho pravověrné teologie (náš postoj je vyjádřen v knize „Čtyři slova z Ukrajiny“ www.community.org.ua). Proto spíše my máme právo po stránce duchovní i východní mnišské tradice, jako i pravověrného učení a zkušeností, p. Marynoviče poučit a jeho činnost analyzovat. Žasneme nad drzostí světské osoby, která má odvahu nás veřejně obvinit z nepravé víry – že směřujeme do sekty a že naše učení je protestantismem.

ad2) Jaký je cíl a jaký je duch za článkem p. Marynoviče?

a)        Jaký je cíl? Učinit z nás sektu, a potom se už nemusí bojovat proti našim pravdivým argumentům. Tím se pohřbí celá naše činnost, která směřuje ke skutečnému obrácení od ducha světa k živému Kristu a k přijetí Jeho evangelia, jako nejvyšší normy v našem křesťanském životě.

b)        Jaký je duch za článkem p. Marynoviče? Je to ten samý duch farizeismu, který se snažil zneužitím Písma svatého a pravdy, učinit z Ježíše posedlého, fanatika a blázna, a tím zlikvidovat Jeho i Jeho učení evangelia! Tento duch rovněž označil naše pravověrné biskupy v době komunismu „nepřáteli národa“, a tak likvidoval naši církev. A tentýž duch vystupuje nyní za liberálními teology a církevními funkcionáři, kteří mají ducha tohoto světa. Tento duch dnes vyhledává, skrze tyto své služebníky, živé svědky Krista, aby je nemorálními psychologickými a demagogickými metodami zostudil a likvidoval.

ad3) Jaká je skutečná realita? Citace článku: „Slabost pozice vzpomínaných otců je v tom, že neregistrují jak silně se v nich rozvíjí sektářský syndrom.“ Co je sektářský syndrom? Tento termín s oblibou používají liberální teologové, aby demagogicky likvidovali, bez jediného solidního argumentu, jako to činí i p. Marynovič, ty, kteří mají odvahu hájit pravověrnost církve. Bohužel, v samotném Říme na jistém generalátě, když vydal, tehdy ještě kardinál J. Ratzinger nějaký věroučný dokument, tito tzv. analytici hned každý takový věroučný dokument podobně odsoudili. Ptáme se – nemá podle p. Marynoviče tento sektářský syndrom také nynější Svatý otec Benedikt XVI., o kterého se opíráme?

Máme vážné podezření, že článek byl napsán na objednávku Blaženějšího L. Huzara, který se před několika měsíci snažil ocejchovat nás jako sektáře a obrátil se o pomoc do Česka. Zde se skrze fokolarínského biskupa L. H., který se tvrdě postavil proti tomu, aby v Česku byla založena UHKC, obrátil na „odborníka“ na sekty. Tento odborník, bývalý jehovista, nyní protestant, píše také odborné články proti katolické církvi a řehole pokládá za sekty. Zřejmě myšlenky tohoto „sektoznalce“ spolu se sektářským syndromem přijal i p. Marynovič.

Ve svém „odborném“ článku protestuje proti našemu výroku: „Ti, kteří v čase ilegality prosazovali termín ‚pravoslavní křesťané‘ ve svaté liturgii… nevědomě pomáhali politice KGB likvidovat naši ilegíální církev.“ Toto tvrzení je založeno na živých svědectvích našich biskupů, otců, vyznavačů a věřících, kteří skrze tento výraz trpěli a znají tuto záležitost do podrobností.

Otázka používání vyjádření - „vás všechny, pravoslavné křesťany“: Představme si, že by nastalo duchovní probuzení a naše UHKC by  dělala velkou misii na východní Ukrajině. Zde je ještě dosti lidí, kteří podle jména jsou pravoslavní, ale prakticky to jsou ateisté. Tito by se duchovně probudili. Pastoračně by bylo výhodné nazývat je zde pravoslavnými. Jenže pravoslaní biskupové a kneží by se ozvali, že není od nás čestné nazývat tyto věřící v liturgii pravoslavnými, protože se obrátili skrze UHKC, a tak se stali jejími členy. Tvrdili by, že tímto klameme i ty, kteří jsou skutečně pravoslavnými a chodí do pravoslavných chrámů. Řekli by: „Slovo ‚pravoslavný‘ označuje konfesi, a to jsme my a ne vy! Nedělejte zmatek, nazývejte se tím jménem, kým opravdu jste – řeckokatolíci!“

Dále nás p. Marynovič obviňuje z buntu proti zdravému lidskému rozumu. To je výrazná nepravda! My neodmítáme lidský rozum jako dar Boží, ale upozorňujeme na nebezpečí jeho zneužití. Pyšný racionalismus staví lidský rozum na nejvyšší a poslední instanci a popírá prakticky Boha a jeho přikázání!

Dále nás p. Myrynovyč poučuje o tom, co je „zlatá střední cesta“, „reálný život“, „svoboda člověka“, „zbožštění světa“. Bohužel, dává těmto termínům výklad, který není ve shodě s duchem evangelia a tradice otců, ale je podán v duchu tohoto světa. Poslušnost Boha a jeho přikázání pokládá za degradaci lidské svobody, říká: „Neboť přikázat – znamená zformovat poslušného otroka.“ Tento jeho postoj je proti duchu evangelia a proti východní tradici (por. Lk 1,38).

Dále nás obviňuje z „přímé nepravdy“ a „klamání“ co se týká schizmatických vyjádření kardinála L. Huzara. Pan Marynovič tvrdí: „Ne méně klamným je fakt, že otci připsali antikatolický význam slovům Blaženějšího.“ Odpověď: My to jemu nepřipisujeme, sám tak mluví: 29.9. 2005 kardinál L. Huzar dává interview: „Náboženská napětí by mohla být vyřešena, kdyby Ukrajina měla jednoho patriarchu pro všechny. Na tomto základě by se mohli ukrajinští věřící vrátit k prvotní jednotě. Ani Moskva ani Řím nám nedají jednotu. Raději by se měli ukrajinští katolíci sjednotit v jednu církev a pak Řím, Konstantinopol nebo Moskva tu skutečnost jenom přijmou. Není podstatné, aby patriarchou této církve byl katolík. Jediným požadavkem pro takového vůdce je, aby tento patriarcha byl mužem schopným všechny sjednotit…“ (Catholic News, www.cwnews.com)

Kardinál L. Huzar říká, že můžeme jít do jednoty s pravoslavnými i bez shody Říma a toto je schizma! V časopise Korespondent 10/05, str. 49, patriarcha Filaret uvádí: „Sjednocení může být jen v tomto případě: buď se řeckokatolíci připojí k pravoslavné církvi a oddělí se od Říma a Vatikánu…, anebo pravoslavná církev přejde pod jurisdikci Vatikánu, ale pravoslavní s tím souhlasit nebudou!“ S těmito pravoslavnými chce kardinál L. Huzar sloužit společnou liturgii a ptá se: „Co nás ještě dělí od jednoty?“

Dalším faktem nekatolického postoje kardinála L. Huzara vůči Svatému otci je, že v roce 1977 přijal v Římě bez dovolení Svatého otce biskupské svěcení, čímž propadl exkomunikaci, podobně jako schizmatický biskup M. Lefebre. Tento trest byl z něho sňat až po 17-ti letech. Ale on žádné pokání nekonal! Tak, jako nedovoleným způsobem získal buskupské svěcení i za cenu 17-ti leté exkomunikace, tak se i podobným způsoberm stal hlavou UHKC. 13.10. 1996 v hotelu Dněstr apoštolský nuncius A. Franko na základě obsahu dopisu kardinála A. Sodana, nutil tři metropolity UHKC, přijmout jediného kandidáta, kterým je L. Huzar. Kardinál A. Sodano rovněž poslal dopis nemocnému kardinálu M. Ljubačevskému, v jakém píše, že jediným kandidátem musí být L. Huzar.

Zákulisní politiku intrik do roku 1996 dělali L. Huzar spolu s I. Dackem. Tito mají stejného ducha likvidace UHKC jako kardinál A. Sodano. Bojkotováním pravomoci biskupského synodu i Kodexu CEO byl dosazen jediný kandidát L. Huzar. Proti této manipulaci napsali protest - memorandum - tři metropoliti, biskupové Stefan, Michajlo, Ivan. Dne 25.11. 1996 jej zaslali na Východní kongregaci a Svatému otci Janu Pavlu II. Svatý otec odpověděl skrze svého sekretáře S. Diviše dne 12.12. 1996. Svou odpovědí vyslovil  soucítění a porozumění s nimi, ocenil jejich statečnost a odvahu postavit se na obranu ukrajinské církve a zákonných práv synodu biskupů. Svatý otec vyjádřil bolest nad tím, že se o tomto všem dozvěděl až tehdy, kdy už bylo pozdě.

Dále citujeme p. Marynoviče: „Závěr je pro mne zřejmý: pidhorečtí otcové nemohou nerozumět, že dělají zlo, a proto klamou své věřící. Po tomto dopisu nelze výzvám otců důvěřovat.“ Podle závěru p. Marynoviče jsme lháři, a proto prý není možné ničemu, co hlásáme věřit. Nyní ale my klademe otázku:

Neklame p. Marynovič, jako vícerektor katolické univerzity (UKU) celou mladou generaci katolické inteligence tím, že dovoluje, aby se na UKU učila současná bludná liberální teologie, která ničí podstatu církve a víru jedince?

Nespolupracuje s duchem sekularizace a duchem světa tím, že dovoluje, aby v kapli, kde je Nejsvětější Svátost, se předváděla „Miss UKU“? Co to má společného s východní zbožností, aby svůdně oblečená děvčata pochodovala před ikonostasem?

Jaký duchovní užitek pro studenty je v zavedení rockové skupiny na UKU? Poučený křesťan ví, že za touto hudbou je duch pohanství, nečistoty, násilí a drog!

K čemu povede falešný ekumenismus pod vedením Dr. I. Dacka? Komu slouží propagovaný západní relativismus, který vychází z falešné úcty k pohanským religiím? Pokud jsou studenti UKU při výkladu Písma svatého pod vlivem historicko-kritické metody (HKT), pak to nemá nic společného ani s křesťanstvím ani s východní spiritualitou a navíc je ohrožena víra a věčná spása studentů!

Katolická univerzita na Ukrajině (UKU) nemá právo nazývat se katolickou, protože nemá ani zdravé katolické učení ani katolickou spiritualitu! Zde je duch světa, který otvírá dveře duchu New Age! Zevnější zbožnost je zde jen morfiem, které otupuje svědomí. Jestliže vícerektorem UKU je p. M. Marynovič, rektorem Dr. B.Hudziak, děkanem Dr. M.Dymid a vedoucím ekumenického institutu Dr. I. Dacko, jaký je potom duch za tímto vedením a za těmito lidmi? Není to duch ani vpravdě katolický ani vpravdě pravoslavný ani protestantský, ba vůbec ani vpravdě křesťanský! UKU pod tímto vedením vychovává duchovní farizeje a heretiky a je největším centrem duchovní otravy v UHKC. Pan. Marynovič prohlásil, že klameme věřící lid, tedy, že my jsme lháři. Lhářem je však on a jmenovaný „duchovní“ tým, který klame prosté studenty domnívající se, že jsou na katolické univerzitě. Bylo by dobré poprosit statistiku v UKU, kolik řeholníků a řeholnic, jací zde studovali, během studií navždy opustili řeholní život. Oklamaní studenti si platí za jed, aby zde byli pozvolna duchovně otráveni. Navíc po skončení studia stát neuznává jejich vzdělání a titul, takže by pro ně bylo bezpečnější, jak pro duši, tak pro hmotné zabezpečení, studovat na světské fakultě.

Kdo dosadil do vedení v UKU tyto lidi? Byl to kardinál L. Huzar. Bohužel, on má stejného ducha jako toto vedení.

Závěr: Odpověděli jsme:

1) Kdo je p. Marynovič: světský člověk, není ani kněz ani řeholník.

2) Jaký je cíl a jaký je duch za jeho článkem? Morální likvidace, a tím umlčení pravdy; duch farizeismu a duch světa.

3)   Jaká je skutečná realita? UKU pod vedením p. Marynoviče a ostatních nemá ani katolické učení ani kaotlického ducha!

V Kristu,

o. ThLic. Markian V. Hitiuk, OSBM

o. ThDr. Eliáš A. Dohnal, OSBM

P.S.: Vážení otci biskupové, protože předpokládáme, že tuto naši odpověď na článek v časopisu „Patriarchát“ už nevytisknou, jako nevytiskli ani naši odpověď na článek v časopisu Meta, zasíláme ji alespoň vám.

Pidhirci 17.1. 2006