Otevřený dopis členům

                                                                                            České biskupské konference (ČBK)

Vážení otci biskupové ČR,

e-mailem nám bylo posláno Vaše prohlášení týkající se nás a našich dopisů adresovaných Svatému otci, kardinálům a biskupům katolické církve. Metaznaky rozesílaného dokumentu mají tyto údaje: autor: Ladislav Hučko; uložil: Stepančik; provozovatel: arcibiskupství pražské, den vytvoření: 24.1. 2007.

Poněvadž toto prohlášení sestavené biskupem L. Hučkem, na rozdíl od všech našich dopisů, zcela postrádá konkrétnost i argumenty a přitom je veřejným obviněním, musíme slovy biskupa L. Hučka konstatovat, že odporuje křesťanské morálce.

Témata našich dopisů adresovaných Svatému otci i kardinálům a biskupům jsou velmi závažná, a protože text prohlášení sestaveného biskupem L. Hučkem se záměrně vyhýbá podstatě, je potřebné se k jeho jednotlivým tvrzením vrátit.

Pane biskupe, co máte na mysli, uvádíte-li, že jsme byli pro nevhodné chování vypovězeni z ČR? Ke komu konkrétně jsem se chovali nevhodně? A v čem?

Pokud nevhodným chováním nazýváte protiprávní zrušení delegatury papežského práva a navíc utajování toho před těmi, kterých se to týkalo, pak je to skutečně nejen nevhodné, ale i nemorální chování. Dopustil jste se ho však Vy. Podobně – ne my jsme byli apoštolským nunciem vyzýváni k vrácení uloupeného majetku. (okolnosti našeho odchodu jsou podrobně vysvětleny v dopisech na www.community.org.ua)

Nazýváte-li obsah našich dopisů – „vlastní pokřivené představy o tom, co má učit a dělat církev“, uveďte alespoň jednu naši vlastní pokřivenou představu konkrétně a vysvětlete, v čem je pokřivená. Sami bychom rádi věděli, jak se Vám to podaří, abyste současně nevypadal jako heretik nebo neurazil Svatého otce, neboť nezdůrazňujeme nic jiného, než znovu a znovu nejzákladnější pravdy křesťanské víry a biblické – evangelijní požadavky. Často je vyjadřujeme citacemi z knihy nynějšího Svatého otce Benedikta XVI. „Rozhovory s V. Messorim“.

Co myslíte konkrétně formulací: „…zasáhl do toho, co považovali neprávem za své“. Kdo zasáhl? Co konkrétně jsme považovali neprávem za své? Samozřejmě, že počkáme na Vaši odpověď, ale pokud tím slovem „zasáhl“ jste chtěl vyjádřit to, že jste ukradl řeholi domy, které řehole „považovala neprávem za své“, proč tedy apoštolský nuncius od Vás vyžadoval navrácení uloupeného majetku a proč generální představený celou věc podal k soudu?

V prohlášení doslova uvádíte: „Píšou polopravdy a nepravdy lidem, kteří nevědí vůbec oč jde.“ Uveďte konkrétní polopravdu a konkrétní nepravdu. O kom z těch, kterým píšeme, konkrétně soudíte, že „neví vůbec oč jde“? Svatý otec Benedikt XVI., státní sekretář Vatikánu, prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinálové a biskupové katolické církve? Abychom řekli pravdu, velmi nás udivuje, že je nazýváte lidmi, kteří „nevědí vůbec oč jde“, když zde píšeme o dvou hlubokých ranách, kterými tajemné tělo Kristovo nejvíce krvácí. Jsou jimi HKT a falešná úcta k jiným náboženstvím. Dále je Svatému otci, kardinálům a biskupům ukázáno na bolestný, ale pravdivý fakt, že bohužel největší překážkou duchovního probuzení je neobrácená církevní hierarchie. Uvádíme také biblické východisko, kterým je otevření se duchu pokání a skrze to pak vnitřní obrácení k Bohu.

Dále se v prohlášení píše: „Ztratili kontakt s realitou a žijí v nějakém virtuálním světě, ve kterém si apriorně lidi rozdělili na dobré a špatné.“ Opak je však pravdou. Vy, nejvíce osvícený exarcho, a rovněž i členové ČBK jste bohužel ztratili kontakt s realitou a žijete v nějakém virtuálním světě. Protože si to sami nechcete přiznat, tak do této virtuální reality uměle stavíte nás. Ale my máme zdravé a kritické myšlení, o tom netřeba pochybovat, my s virtuálním světem nemáme nic společného, jsme realisté. Jak to, že i bez našich dopisů nevnímáte reálnou bolest a reálný stav v církvi a vyhraněnost duchovního boje v dnešní době? Co jste myslel rozdělením lidí na dobré a špatné? Pokud ale Vy nerozdělujete lidi na dobré a špatné, na svévolníky a spravedlivé, pak jsme buď všichni dobří nebo všichni špatní. Nám vyčítáte, když jasně nazýváme hřích hříchem a dobro dobrem „jako nelásku a nejednotu“. Takový postoj propaguje fokoláre, ale i duch globalizace a duch New Age.

Podobnou reakci jako biskup L. Hučko (fokoláre) měl i předseda ČBK – arcibiskup J Graubner (fokoláre). Toho podstata také vůbec nezajímala, ale bez lásky vyčítal otci Eliášovi: „Ty jsi nepřítel Kristova kříže a církve.“ Na to mu o. Eliáš odepsal: „Nepřítelem Kristova kříže nejsem já, ale Ty, protože dovoluješ, aby byli otravováni budoucí kněží Tvé diecéze skrze duchovní jed HKT. Ty jsi nepřítel Kristova kříže, protože na fakultě schvaluješ zen-budhistické meditace, protože mlčením podporuješ šíření okultních praktik ve své diecézi a chráníš ducha, který v ní ničí všechno živé. Ty jsi tedy nepřítelem Kristova kříže, a ne já. Já na tom kříži jsem už více než 20 let a cítím se zde bezpečně a s Tebou bych neměnil.“

V prohlášení ČBK je napsáno: „Česká biskupská konference na svém plenárním zasedání dne 23.1. 2007 přijala jednomyslně toto prohlášení, ve kterém odsuzuje obsah těchto dopisů jako odporující křesťanské morálce.“

Zaráží nás slovo jednomyslně. Nenašel se nikdo, kdo by se alespoň zdržel hlasování? Tato jednota je podezřelá. Ale přijímáme, že to tak bylo. A proč? Kardinál J. Ratzinger když mluví o biskupských konferencích vysvětluje: „Chtěl bych ukázat na jeden psychologický aspekt: My, katoličtí kněží mé generace, jsme si zvykli vyhýbat se rozporům mezi spolubratry. Tak při mnohých biskupských konferencích vede jakýsi skupinový duch a snad i touha po klidném životě a konformismu. Vyžaduje se, aby se akceptoval postoj aktivní menšiny zaměřené k přesným cílům. Znám biskupy, kteří mezi čtyřma očima přiznají, že by se byli rozhodli jinak než při hlasování na konferenci, kdyby museli rozhodovat sami. Akceptování skupinového tlaku zde bylo výsledkem obav, aby se na ně nehledělo jako na někoho, kdo ‚kazí hru‘, na někoho, kdo ‚je zpozdilý‘ nebo ‚málo otevřený‘. Zdá se, že je skutečně příjemné moci rozhodovat vždy společně. V takovém případě však nastává nebezpečí, že se kamsi vytratí ono ‚pohoršení‘ a ‚bláznovství‘ evangelia, ona ‚sůl‘ a onen ‚kvas‘, který je v dnešní těžké krizi více než kdy jindy nepostradatelný (především v případě biskupů, kteří jsou jednoznačně zodpovědni za jim svěřené ovce).“ (Rozhovory s V. Messorim, 1984)

Biskupská konference v ČR naše dopisy jednomyslně odsuzuje „jako odporující křesťanské morálce“. Ptáme se, v čem jsme porušili Boží přikázání a křesťanskou morálku? Hovořit pravdu není „odporující křesťanské morálce“, ale je to povinnost každého křesťana. Naopak lhát, krást, zabíjet Boží život v církvi, zatemňovat pravdy víry a hlásat hereze ve jménu Boha i církve a přitom se zaštiťovat církevním úřadem a odvolávat se na autoritu Svatého otce, je nejen vysoce nemorální, ale je to zločin, který musí být potrestán.

Povinnost hlásat pravdu, vystupovat proti bludům a herezím je povinností českých a moravských biskupů a této biskupské konference. V tom by měli být jednotní. Ale protože to nedělají, do určité míry nás přinutili k tomu, abychom to konali my, ale pak nás za to odsuzují jako nemorální. Jediné, co v našich dopisech odporuje křesťanské morálce jsou pouze ony konkrétní viny církevní hierarchie, na které my ukazujeme (biskupa L. Hučka a kard. M. Vlka a arcibiskupa J. Graubnera /hnutí fokoláre/).

Pokud by odpověděl osobně jeden z nich, nebo všichni tři by promluvili za sebe, tak je to pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsme psali o krádežích Mons. L. Hučka, o schvalování synkretismu na teologické fakultě Mons. J. Graubnerem, o krytí herezí prof. T. Halíka kardinálem M. Vlkem. Nedivili bychom se tedy, kdyby se všichni tři sjednotili a podepsali. Ale pokud vystupují jménem plenárního zasedání a v naprosté jednotě se všemi biskupy, klademe otázku: Jaký smysl má biskupská konference jako sloup pravdy, když pod tlakem těchto tří fokolarínů s nimi všichni tvoří jednotu i proti svému svědomí? Pokud se mýlíme, ať tito biskupové konkrétně napíší, kde jsme se dopustili nějaké hereze, anebo něčeho proti křesťanské morálce. Z této afunkčnosti ČBK vyplývá otázka, jaký smysl má ČBK pro katolickou církev v ČR. Povinností každého biskupa, a tím spíše biskupské konference, je hlásat a chránit učení víry a mravů, reagovat na aktuální problematiku a tlaky, které proti této podstatě vystupují. Bohužel, za celých 15 let existence ČBK žádný solidní pastýřský list nebyl vydán. Ptáme se, jaký smysl má biskupská konference, když neplní svůj prvořadý úkol – nereaguje na nejaktuálnější problémy, ale naopak Boží lid udržuje v temnotě. Kardinál J. Ratzinger (v roce 1984) napomíná své bratry v biskupském úřadě slovy vážného a důtklivého napomenutí apoštola Pavla: „Zapřísahám tě před Bohem a před Ježíšem Kristem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při Jeho slavném příchodu a království, hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši. Odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím (mýtům HKT).“ (2Tim 4,1-5)

ČBK i každý její člen by měl za toto prohlášení, kterým se vyslovil proti pravdě i svědomí a za svou zbabělost činit pokání! Rovněž lid SR čeká už 11 let, kdy bude konat pokání KBS (Konference biskupů Slovenska) za to, že schválila prohlášení, kterým otevřela dveře k masovému rozšíření homeopatie na Slovensku (r. 1996). Mnozí lidé se ptají: Byli tito biskupové uplaceni, anebo máme slepé pastýře? Pokud nebyli o této oblasti řádně informováni, tak se měli zdržet hlasování a měli si celou oblast náležitě prošetřit. A pokud už byli oklamáni, pak měli alespoň čestně odvolat svůj omyl, který dodnes přináší zhoubné ovoce pro duchovní život na Slovensku. Bývalý ministr zdravotnictví, který byl také oklamán, konal veřejné pokání. Dodnes aktivně bojuje proti této pseudomedicíně a okultní praktice. Tolik k problematice biskupských konferencí a jejich jednohlasných postojů. Vzpomínáme si na období komunismu, kdy jsme z rozhlasu a televize slyšeli, jak všechny závěry byly na plenárních zasedáních odhlasovávány jednomyslně a jednohlasně. Proto je třeba, aby v každém národě byl ustanoven úřad proroků, který nebude závislý na těchto konferencích, ale který bude zodpovídat za oblast víry a mravů a bude přímo podřízen skrze apoštolskou nunciaturu Svatému otci.

Závěr:

Prohlášení ČBK k dopisům z Ukrajiny postrádá konkrétnost a argumenty a ve svém jednohlasném vyjádření ukazuje na falešnou jednotu, kterou zde prosazují fokolaríni kard. M. Vlk, arcib. J. Graubner – předseda ČBK, a exarcha L. Hučko – gen. sekretář ČBK. „Vyžaduje se zde, aby se akceptoval postoj aktivní menšiny zaměřené k přesným cílům.“ O ČBK i dále platí výrok kard. J. Ratzingera: „V takovém případě však nastává nebezpečí, že se kamsi vytratí ono ‚pohoršení‘ a ‚bláznovství‘ evangelia, ona ‚sůl‘ a onen ‚kvas‘, který je v dnešní těžké krizi více než kdy jindy nepostradatelný.“ ČBK se za dobu své existence (od r. 1990) nikdy jasně nepostavila za obranu víry a mravů, ale naopak ty, kdo se o to pokoušeli, skrze poslušnost duchovně udusila.

Proto navrhujeme, aby v ČR kromě této anticírkevní organizace ČBK byl ustanoven prorocký úřad, který bude zodpovídat za ochranu víry a mravů a pravdivého duchovního života.

V Kristu,

o. ThDr. Eliáš A. Dohnal OSBM

o. Ing. ThDr. Cyril J. Špiřík OSBM

o. ThLic. Markian V. Hitiuk OSBM

                                                                                                                                                   Pidhirky 12.2. 2007

Adresa: Klášter OSBM, Pidhirci 80660, Brodivský r-n, Lvovská obl., Ukrajina

www.community.org.ua

Kopie:

- Svatému Otci Benediktu XVI.

-   Apoštolský nuncius v ČR a SR

-   Konference biskupů Slovenska

-   Kardinálům a biskupům katolické církve