Odpověď na dopis bohoslovce V.O.

1.3. 2007 Pidhirky (Ukrajina)

                                                                                     Otevřený dopis biskupům ČR a SR

Vážení otcové biskupové Čech a Slovenska,

jsme motivováni, abychom Vám napsali dopis k vyjasnění určitého veřejného provolání, které se týká nás a které napsal jeden z bývalých členů řehole OSBM. My ho neodsuzujeme, ale protože se jeho veřejné vyjádření k Vám zřejmě brzy dostane, jsme nuceni na ně reagovat. Bylo napsáno 16.2. 2007 z Bratislavy, obsahuje úvod a čtyři body. Zvláště čtvrtý bod je formulován tak, že znovu musíme otevřít konkrétní fakta týkající se hnutí fokoláre.

V úvodu autorem, bohoslovcem V.O., používané fráze o Božím soudu, o Boží tváři, o čistém svědomí, upřímnosti, o smrti… svědčí o tom, že píše dopis někomu jinému než těm, kterým ho adresuje a kteří ho znají. Ti totiž, kteří ho osobně znají, vědí, že za silnými slovy není duch upřímnosti, ale duch pokrytectví.

Bohoslovec V.O. v dopise píše: „Bojím sa, aby nás Boh raz neoznačil za pokrytcov a farizejov, keď iných voláme k pokániu (Hučko, Vlk, Kovbyč, Chautur, Tondra a další) a my nerobíme pokánie.“

Ani on ani nikdo jiný z těch, kterým dopis adresuje a které vybízí k pokání, výše jmenované církevní osobnosti k pokání nevybízel. Tedy z jeho strany je tato výzva nelogická.

Autorovi nejde však jen o události v Praze v r. 2003, ale má především na mysli obsah knihy Čtyři slova z Ukrajiny a dopisy napsané Svatému otci, kardinálům a biskupům (www.community.org.ua), kde centrální myšlenkou je problém HKT, nesprávný výklad Nostra aetate, to je synkretismus s pohanskými náboženstvími, a také hnutí fokoláre, které s těmito dvěma otravnými duchovními proudy tvoří nerozdílnou jednotu.

Dalším klíčovým tématem našich dopisů je ukázání na zneužívání církevní autority k ničení pravdivého života v církvi. Ukázali jsme na antikristovský systém uvnitř církve vybudovaný kardinálem A. Sodanem a kardinálem Casarolim, kteří uzurpovali nejvyšší vládu v církvi, a tím z velké části nesou zodpovědnost za její těžkou krizi. Tvrdíme, že pro ozdravení církve je třeba zavést účinné tresty pro ty, kdo zneužívají svěřený církevní úřad, nevyjímaje biskupy a kardinály.

Bohoslovec V.O. vystupuje, jako by byl jeden z nás, ač jeden z nás vůbec není a uměle na sebe bere zodpovědnost za události v Praze a za dopisy, které jsme napsali Svatému otci a kardinálům, a dokonce se vyjadřuje tak, jako by byl spoluautorem našich dopisů a vybízí ne nás, autory, ale ty, kteří se na nich nepodílejí, k pokání.

Přistupme k 1. bodu dopisu bohoslovce V.O., kde píše: „Falošné proroctvo o. Eliáša… ktoré hovoril ráno po modlitbe (erku). Povedal, že mal víziu Kanánu v Česku a že počul dátum, kedy sa to má naplniť (25.3. 2003). Proroctvo sa nenaplnilo… Falošné proroctvo je ťažký hriech (okrem toho, že je tam pôsobenie zlého ducha).“

Odpověď: Po každé hodině vnitřní modlitby (erku) následuje nejméně čvrthodinová společná reflexe. Nikdo z nás čtyř si na to, co udává V.O., už teď nemohl vzpomenout. Proč? Protože téměř každá reflexe je plná povzbuzení a inspirativních pohledů vztahujících se především na Písmo svaté a na náš osobní život. Konkrétní vize Kanánu nám byly k povzbuzení, nikoho k ničemu ve svědomí nezavazovaly.

Ale až nyní, když jsme na to byli veřejně upozorněni, jsme si uvědomili úžasnou věc: Bůh naši prostou a dětskou víru vlastně vyslyšel. Prosili jsme o Kanán a Pán začal působit, ale jinak, než jsme mysleli. „Bůh dá to, oč prosíme, nebo dá něco lepšího, anebo to dá později.“

Místo Kanánu jen v Česku – otvírá Bůh Kanán v celé církvi. To nám tenkrát ani nepřišlo na mysl. V roce 2003 jsme ani netušili, že za dva roky se stane papežem kardinál J. Ratzinger, že kardinál A. Sodano bude odvolán z funkce sekretáře Vatikánu a že Pán i skrze naše dopisy a jiné zdánlivé maličkosti otevře dveře duchovnímu probuzení. Veřejně hlásat pravdu by však nebylo možné, kdybychom se Božím řízením nedostali do situace a kategorie těch nejvíce bezmocných a pošpiněných kněží a řeholníků, kteří byli dokonce odsouzeni k vyloučení z řehole za uměle vytvořené proviny. Nyní děkujeme Bohu za to, že dopustil, aby v ČR byl prosazen za biskupa L. Hučko, neboť i on se stal spolu s námi nástrojem ke stržení falešné masky fokoláre. Chiara L. už vítězoslavně prohlašovala: „Jednoho dne se probudíme a celá církev bude fokoláre.“

Co se týká oblasti 1. přikázání – hříchu okultismu – a také co se týká historicko-kritické teologie (HKT), proti těmto dvěma duchovním vředům už bojujeme čtvrt století.

Bez poukázání na tři bludné kameny (HKT, falešná úcta k cizím religiím související s okultismem a falešný duchovní proud hnutí fokoláre), by nebylo možno začít budovat duchovní Kanán – obnovu církve.

A vezmeme-li otázku proroctví v církvi všeobecně, vidíme, že biblická proroctví se často vyplnila pouze v duchovní oblasti. Např. když Archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii: „… Bůh mu (Ježíšovi) dá království jeho otce Davida, bude sedět na Davidově trůně...“ Fyzicky na trůně neseděl, naopak, byl zabit. Podobně Jonášovo proroctví ohledně Ninive se nesplnilo vzhledem na změněné podmínky – pokání lidí.

Přistupme k 2. bodu: Autor, ačkoli nebyl do vnitřních okolností zasvěcený, vynáší závěr, že Ukrajincům v Praze vůbec nešlo o to, aby měli svůj exarchát a svého biskupa, ale že všechno je vina baziliánů a pak používá proti nám termíny: „klamstvo“, „vzbura“, „ohováranie“, „neoľutovaný hriech“, „Boží súd“…

Navrhujeme, abychom byli na výzvu bohoslovce V.O. dáni k církevnímu soudu a zde, aby se celý případ řešil komplexně. My se tohoto soudu nebojíme, ale bohužel druhá strana má strach; tvoří ji biskup L. Hučko, kardinál M. Vlk a celé hnutí fokoláre, jakož i kardinál A. Sodano. My můžeme jednoduchým způsobem ukázat, že jsme se neprovinili ani proti Bohu ani proti církvi. Proto se také tímto pokorně obracíme na Svatého otce a prosíme, aby ustanovil spravedlivý (nestranný) soudní tribunál, který by prošetřil nejen všechny naše skutky a slova vztahující se na problematiku dosazení L. Hučka kardinálem A. Sodanem a kardinálem M. Vlkem za biskupa řeckokatolické církve v ČR, ale aby Svatý otec dal prošetřit i celé zákulisí a způsob jmenování L. Hučka, jeho minulost (lustrace v záznamech StB), intriky kard. M. Vlka i fokolarínů a především celou antipapežskou a anticírkevní politiku kard. A. Sodana, s níž je případ L. Hučka integrálně propojen.

3. bodem dopisu je komentář k novinovému článku (květen 2003) v deníku Metro. Bohoslovec V.O. tvrdí, že byl spáchán velký podvod, protože podepsaný autor uvedený článek v Metru jen podepsal, s ním se ztotožnil, ale nezpracoval ho.

Odpověď: Např. biskupům i Svatému otci jsou běžně dávány konspekty, ba dokonce vypracovávány celé články lidmi, kteří jsou zasvěceni do dané problematiky a Svatý otec i biskupové berou podpisem na sebe plnou zodpovědnost.

Policie, která prošetřila údajné nařčení z pomluvy L. Hučka, úředně potvrdila, že článek neobsahoval nic, co by nebylo veřejně známo - totiž, že v ČR byla praxe taková, že titul CSc. nemohl získat nikdo, kdo by při tom nebyl buď členem KSČ nebo spolupracovníkem KSČ či StB, a tudíž potvrdila, že se autor článku nedopustil žádného trestného činu, jehož uznání se biskup L. Hučko na policii domáhal.

4. bod dopisu se týká problematiky pokusu o státní registraci ukrajinské církve. Je zde zřetelně vidět, jak fokoláre dokáže pomocí osobních kontaktů a různých tlaků, popřípadě i úplatků, manipulovat se státními úředníky. Co sledoval kard. A. Sodano a kard. M. Vlk dosazením vysokého funkcionáře fokoláre za biskupa v řeckokatolické církvi? Šlo o dvě věci: 1) Nedovolit, aby byla v ČR nějaká opozice, která není pod kontrolou fokoláre. V případě Ukrajinců šlo o jinou církev než římskokatolickou a Ukrajinci měli svá práva a nároky na svou ukrajinskou církev a svého biskupa, ale to kardinála Vlka nezajímalo. On to vyřešil na vyšší úrovni – s kardinálem Sodanem. 2) Šlo o proniknutí fokoláre do hierarchických struktur východních katolických církví! Problémem byla lustrace L. Hučka, jakou žádali Ukrajinci několikadenními po sobě následujícími protesty před nunciaturou v Praze. Kard. Vlk a kard. Sodano však tento problém bojkotovali mlčením. Nakonec byl L. Hučko dosazen. Protože lid tiše demonstroval i v den svěcení, fokolaríni udělali „pořádek“ v chrámu sv. Klimenta. Několika lidem i dětem rozbili transparenty o hlavu a předem pozvali protiteroristickou policejní jednotku. Ta, když přišla a zjistila, že jde jen o tiché věřící, kteří se modlí růženec a tiše stojí s transparenty, na hanbu fokolarínů odešla. Fokolaríni pro jistotu nedovolili televizi ani nikomu jinému, aby snímal záběry v katedrále. Záměr překazit svěcení b. L. Hučka nikdo z Ukrajinců neměl. Chtěli jen ukázat na svá lidská i církevní práva. Podle českých zákonů musí každý vyšší státní úředník projít lustrací, zda v minulosti nebyl konfidentem StB. Na to L. Hučko i kard. M. Vlk a celé fokoláre mlčeli a postarali se také, aby mlčela i masmédia, jak kardinál M. Vlk později přiznal. Teprve po třech letech se L. Hučko „lustroval“ sám, když prohlásil, že on nikdy nebyl v žádném styku s pracovníky StB ani s nimi nikdy nemluvil.

Násilí latinské církve na Ukrajincích, kteří nemají v cizině žádnou oporu, a navíc veřejné vyhrožování L. Hučka, že je nechá deportovat z ČR, přičemž je nazval temnou masou, bylo velkou urážkou pro ubohé věřící, kteří hledali uprostřed tlaků světa v cizině pevný bod, kus domova ve své církvi. Hrstka intelektuálních Ukrajinců, kteří v ČR žili už dříve než pracovní migrace, která sem přišla po pádu komunismu v roce 1990, ustanovila akční výbor v čele s Dr. M.L. Cílem bylo postavit se proti nespravedlnosti, kterou necitelně reprezentovali fokolaríni. Taková manipulace a hřích vůči naší východní církvi se nazývá hanlivým termínem latinizace. Na Ukrajině k ní většinou docházelo ze strany Poláků a reakcí na ni bylo, že se kněží a věřící na protest obraceli k pravoslavné církvi a mnozí pak tak zcela přešli do schizmy. Jenže fokolarínům nešlo o poučení se z historie, šli cílevědomě za svým záměrem i přes mrtvoly, stále však zaštítěni frází o lásce. Skupina Ukrajinců tvořící výbor zjistila, jaké jsou české zákony týkající se různých náboženských společností. Podmínkou založení náboženské společnosti bylo 300 členů a stanovy, které nesmí mít ve svém základu principy podporující terorismus či manipulaci s lidskou psychikou.

Ukrajinci potřebovali nějakým způsobem upozornit Řím na svá práva, ale přes betonovou zeď kard. M. Vlka, a pak navíc i exarchy L. Hučka, to nebylo možné. Domáhat se práva a postupovat podle církevního bontónu, který ovládala tato hierarchická skupina, nevedlo k žádnému výsledku, proto se rozhodli, že tuto církevní mašinerii obejdou, založí před státem svou Ukrajinskou řeckokatolickou církev a pak se budou v Římě dožadovat, aby toto společenství bylo církevně schváleno. Byli přesvědčeni, že jinak se nedobudou svého práva. Problém byl v tom, že většina Ukrajinců nebyla občany ČR, což byla podmínka registrace. Když chybělo asi 70 podpisů, různí přátelé Ukrajinců, věřící i nevěřící, se rozhodli je podpořit tím, že vstoupí do tohoto náboženského společenství a po jeho založení někteří zůstanou a jiní se vrátí do té církve, ve které jsou registrováni. Tímto chtěli Ukrajincům pomoci ubránit se fokolarínské diktatuře a monopolu moci. Když už byly stanovy a všechny formality splněny, stalo se něco nepředvídaného: vedení fokoláre se spojilo s vedením státního orgánu, který měl podle zákonů České republiky toto společenství zákonitě schválit. Český stát je tolerantní a zdánlivě nemá nic společného s klerikalismem. Jenže fokolaríni uměli zapůsobit na pracovnici Ministerstva kultury pí. RNDr. Řepovou tak, že byla ochotna se postavit i proti českým zákonům. Nejprve vymýšlela nejrůznější taktiku, jak věc zlikvidovat a pak začala bojovat proti údajné schizmě pomocí psychologické manipulace. Každému žádajícímu, koho pokládala za občana České republiky, napsala „misijní“ dopis, aby si neuvědomělý katolík uvědomil, že víru není možno měnit. Tato náboženská propaganda osoby, která se pokládá za ateistku, byla zázrakem „fokolarínské misie“. Škoda, že si nevzala dotyčná státní úřednice všechny římskokatolické matriky v ČR a těm, kdo ani neví, že jsou katolíky, napsala podobné dopisy, aby se probudili a zůstali věrni katolické církvi. To by bylo úžasné!

Lidé, kteří dobrovolně podali žádost o státní registraci, byli jejími dopisy psychologicky manipulováni a zastrašováni, aby svou dobrovolnou žádost o členství stáhli. Každý obyčejný člověk, když dostane z ministerstva takový výhružný dopis, lekne se, že se dopouští nějakého zločinu, který hrozí soudem, a proto raději zavčasu ustoupí. Je známo, že v ateistickém ČR státní orgány v zásadě nevycházejí vstříc církevním požadavkům. Jakou lásku i jednotu, zřejmě i po hmotné stránce, dokáží projevovat fokolaríni, když jde o jejich zájmy. Za normálních okolností netečný státní orgán, zpravidla reagující negativně, najednou vyvinul tak abnormální a navíc i osobní aktivitu, že pro „dobro“ církve porušil i české zákony a riskoval tím ztrátu zaměstnání na ministerstvu i případné tresty, aby dosáhl naplnění cíle fokolarínů, a tak odradil potřebný počet členů, aby společenství nebylo založeno. Tímto ubozí Ukrajinci v ČR ztratili poslední možnost, jak uhájit svá lidská a náboženská práva.

Tato ateistka nejenom, že pečovala o „blaho“ katolické církve, ale i předcházela možnému nebezpečí, že by mohla nastat údajná schizma. Pak se odvolávala na církevní hierarchii, která ji k tomu inspirovala. Ukrajinci si žádali organizaci nezávislou od české fokolarínské hierarchie. Každý člověk podle mezinárodních lidských práv i práv náboženských může jít do schizmy či do jakékoli církve a stát mu v tom nesmí bránit. V Česku neplatí muslimské zákony džihádu a český stát najednou udělá výjimku a postará se, aby tito Ukrajinci neupadli do údajné schizmy, ač nikdo z Ukrajinců tento úmysl neměl. Jak úžasná starost o katolické ovečky skrze ateistku, která tím překračuje lidskou a náboženskou svobodu a také české zákony. V té době napsal arcibiskup J. Graubner (fokolarín) dopis. Citace: „Máme důvěrné informace, že jde o nebezpečí schizmy.“ Toto vyjádření o „důvěrných informacích“ prozrazuje spojení arcibiskupa J. Graubnera a vedení fokoláre se státními orgány s cílem udržení vládního monopolu fokoláre i nad byzantskou církví! My jsme nesouhlasili s postupem vedení fokoláre vůči byzantské církvi – učinit ji prakticky svým vazalem a zbavit svobody i práva na svou identitu. Je to zločin proti církevnímu právu i proti náboženské menšině, která naopak i dle II. vatikánského koncilu má být podporována, a ne zneužívána a pozvolna asimilována římskokatolíky. Když jsme se zklamaných Ukrajinců zastali tím, že jsme psali dopisy a odvolávali na nejrůznější státní vysoké orgány, vše se vracelo zpět k paní Řepové a odpovědí byly stále stejné fráze. Tato osoba dobře věděla, že za žádnou cenu se to nesmí Ukrajincům podařit, protože to byla jediná cesta, jak se domoci v církvi práva pro náboženskou menšinu. Pro fokolaríny mající ducha světa není problém, aby vytvořili jednotu s lidmi nevěřícími, ba dokonce s výslovnými nepřáteli církve.

Jen několik příkladů, jak hnutí fokoláre prosazuje své lidi do církevních i státních orgánů, a to na klíčová místa.

V ČR je diktatura hnutí fokoláre v celé katolické a dnes i byzantské církvi! Co na Slovensku? Zde je jeden biskup fokolarín, a ten při autonehodě usmrtil člověka, a tak má určitý kříž. Ve vedení KBS (Konference biskupů Slovenska) je sekretářem ženatý řeckokatolický kněz ve věku asi něco přes 30 let a zároveň jsou zde dvě pracovnice z hnutí fokoláre. Na Ministerstvu vnitra bylo systematizováno místo pro kněze k duchovní službě. Sekretář KBS a fokoláre se postaralo, že se na toto místo dostal laik! Fokolarín pan Ch., tchán dotyčného sekretáře KBS, zde brzy po nastoupení prosadil i další dva fokolaríny. Oblékl uniformu, přestože ani na vojně nebyl, a dostává plat 50.000 Sk měsíčně. Průměrný plat na Slovensku je 10-12.000 Sk. Nejde o peníze, ale o vliv, který zde toto hnutí má, takový vliv není jen na tomto ministerstvu. Nakonec tyto machinace fokoláre budou připsány na hanbu krvácející církve, kterou toto hnutí vnitřně likviduje! Pokud se fokolaríni nedostanou k vládě, sledují tento cíl – prosadit své lidi k moci. Pokud se k moci v církvi už dostanou, např. L. Hučko v Česku, tak i proti církevním zákonům i proti nařízení nuncia prosazují své zájmy. Pak následuje nemilosrdná likvidace těch, kteří mají Božího Ducha, a nemají ducha foko – ducha světa. Fokolaríni se nebáli, protože za nimi stál kard. A. Sodano. Vystupovali ve jménu Svatého otce a nikdo se jim nepostavil na odpor, všechny v zárodku zlikvidovali psychologicky, anebo zneužitím církevní moci. Obrazem je především Česko. Na Slovensku ještě prostor plně neovládli. Pokud zde budou dáni Boží lidé na klíčová místa, pak může nastat pravdivá reforma církve, která spočívá především ve změně ducha. Proti takové vnitřní obrodě se však už duch fokoláre tvrdě postaví.

Závěr:

Výzvou k „pokání“ bohoslovce V.O. jsme byli přinuceni znovu se zabývat problematikou Ukrajinců a fokoláre. Prosíme, aby církevní soud celou záležitost spojenou se svěcením L. Hučka a otázkou křivdy na Ukrajincích řešil, a tím i naši údajnou vinu.

My jsme dali žalobu Libellus litis Svatému otci jak na exarchu L. Hučka, tak i na kard. M. Vlka (krytí apostaty prof. Halíka), na žalobě trváme, protože jde o záležitosti týkající se víry a mravů. Bez radikálního zásahu do duchovního systému, který vybudovalo fokoláre v církvi v ČR, nemůže nastat pravdivé duchovní probuzení.

V Kristu

o. ThDr. Eliáš A. Dohnal OSBM

o. Ing. ThDr. Cyril J. Špiřík OSBM

o. ThLic. Markian V. Hitiuk OSBM

Kopie:

-   Apoštolský nuncius ČR a SR

-   kard. Tarcisio Bertone, Státní sekretář Vatikánu

-   Kardinálové a biskupové katolické církve

Adresa: Klášter OSBM, 80 660 Pidhirci, Brodivský r-n, Lvovská obl., Ukrajina

www.community.org.ua