V slovenském tisku se objevila zpráva – citace: „Strana Sloboda a Solidarita dnes otvorila spoločenskú diskusiu na tému „eutanázia“. Do roka máme v pláne pripraviť návrh legislatívy, ktorá trpiacim ľuďom s nevyliečiteľnou chorobou umožní dôstojný odchod zo života.“

Ve skutečnosti nejde o „důstojný odchod ze života“, ale o sebevraždu a odchod z pozemského života do pekla. Pokud bude eutanazie uzákoněna, další změny v legislativě vnesou úpravy tak, že začne fungovat podobně, jak už je tomu v Holandsku a Belgii, kde může být provedena i dětem či lidem, kteří momentálně prožívají určitou depresi či psychickou krizi.

V Holandsku mobilní komanda s takzvaným lékařem přijíždějí do bytů a přímo zde provádějí popravy.

V Belgii polovina z usmrcených, jak dosvědčují zdravotníci, s eutanazií nesouhlasila.

Masmédia ovládaná ideology plánu redukce lidstva potřebují zavést tuto gilotinu masové smrti prostřednictvím legislativy.

Masové vraždění lidí se prosadí pod pozitivním termínem: „Umožnění lidem s nevyléčitelnou chorobou důstojného odchodu ze života.“ Při studiu medicíny u tématu „eutanazie“ kladou cílevědomou otázku: „Umíte si představit člověka v posledním stadiu rakoviny, kdy nezabírá morfium, má prokousané rty, okousané prsty do krve, atd.?“. Sugestivně vytvoří atmosféru, za níž je ale duch lži a smrti. Všichni pod tímto vlivem musí „milosrdně“ souhlasit s „pomocným“ prostředkem, kterým je eutanazie. Kdo by nesouhlasil, sám sebe postaví do světla cynického zločince a je ostatními vypískán. Málokdo by takový tlak vydržel.

Dá se očekávat, že na takzvané veřejné diskusi budou podplacení lékaři sugestivně ukazovat děsivé fotografie a na tzv. faktech vysvětlovat, jaké je to milosrdenství, tak beznadějným případům „pomoci“. Objednaný církevník to jistě podbarví frázemi, jak církev není proti vědě a že v určitých případech se musí počítat s nutnými výjimkami a přihlížet k okolnostem a projevovat milosrdenství všemi možnými způsoby. Tyto vznešené fráze poslouží k tomu, aby představitelé církve nemuseli jít proti proudu a vyhnuli se Kristovu kříži.

V této chvíli je třeba, aby ti, kteří se prezentují jako zástupci Boha na zemi, tlumočili zmanipulovaným věřícím i lidu Slovenska Boží postoj, který církev zastávala po dobu 2000 let. Mlčení církevní hierarchie či alibistické fráze jsou v této historické chvíli zradou Krista a Jeho evangelia.

Církevní hierarchie je v této době povinna napsat jasný pastýřský list, kterým nazve věci pravými jmény a dá lidem jasnou orientaci. Ze strany mocných tohoto světa za to bude pronásledována. Příkladem věrnosti Bohu a církvi ať jsou dnes odvážní biskupové 50. let minulého století.

Mnozí lidé, kteří v minulosti umírali, měli dlouhé a těžké nemoci. Nikoho by však ani nenapadlo umožnit jim takzvaný „důstojný odchod ze života“ do pekla.

Ptáme se: Je souhlas s ukončením života těžkým hříchem sebevraždy? Podle učení evangelia a tradice je odpověď jasná: Ano! V našem životě jde o jedno – abychom zachránili svou duši pro věčnost, a to za každou cenu. Copak Syn Boží netrpěl kruté bolesti při bičování, trním korunování, křížové cestě, při ukřižování? Na kříži prožíval nejen fyzická, ale i duchovní muka. Proto je třeba ukazovat na smysl utrpení, které můžeme spojovat s Kristovým utrpením. Stává se tak velkou misií za záchranu duší. Je misie slova, misie modlitby a misie utrpení. Člověk se eutanazií nevysvobodí od utrpení, ale naopak, vejde do věčného utrpení v pekle. Bůh dává věřícím v utrpení sílu a žádné utrpení není nad lidské síly. Vzpomeňme na mučedníky. Svatý Vavřinec, když jej opékali na rožni, hovořil tak, jako by žádné utrpení necítil.

Dnes před námi znovu stojí základní otázka smyslu života a smyslu utrpení. Svatý Augustin prosil: „Pane, zde na zemi, ať trpím, jen mě uchraň muk na věčnosti.“ Kazatel Busch vypráví o horníkovi, který byl po úrazu paralyzován a rouhal se Bohu. Když se obrátil, přijal utrpení a vyznal: „Až budu stát před Bohem řeknu Mu: Bože, celou věčnost Ti budu děkovat, žes dopustil na mě toto neštěstí.“ A pak dodal: „Lépe je být ochrnutým než oběma zdravýma nohama skočit do pekla.“ Smyslem života je hledat Boha, plnit Jeho přikázání a tím spasit svou duši. Sestra jedné z našich řeholnic má kromě dvou zdravých dětí i desetiletého chlapce, který má paralyzované ruce i nohy a je na vozíčku. Jeho utrpení sjednotilo celou rodinu. Manželé se nerozvádějí, jako jejich vrstevníci, a chlapec je i pro prarodiče jako anděl z nebe, který jim připomíná smysl života a realitu věčnosti.

Pozemský život je zkouškou, v níž rozhodujeme o svém věčném životě či o věčném utrpení, z něhož nás žádná eutanazie nevysvobodí – naopak, toto věčné utrpení nám připraví. Je třeba zdůraznit tento jasný postoj Písma a církevní tradice: Bůh nám dal život a On nás v pravý čas odvolá na věčnost. Nikdo nemá právo na sebevraždu! Eutanazie je sebevraždou. Ti, kteří ji globálně prosazují, nejsou služebníky Božími, ale služebníky ďábla. Lžou, maskují se pozitivními pojmy, ale pravdu o věčném utrpení zamlčují. Děje se to především prostřednictvím masmédií. Proto by je dnes měl křesťan omezit na minimum či úplně ze svého života odstranit. Jsou prostředkem masové manipulace. Televizor a rocková hudba nepřipravují duši pro spasení, ale uspávají ji. Nepřipravují cestu pro Krista, ale pro antikrista. Polož si otázku: Kolik hodin za týden věnuješ neplodným a škodlivým informacím a kolik hodin věnuješ modlitbě, četbě Písma, životů svatých a své rodině? Televizor, internet, nejsou sami o sobě zlými, ale i zde platí zlaté pravidlo: Natolik – nakolik. Natolik je používat, nakolik slouží dobru, pravdě a spáse. Natolik odmítnout, nakolik škodí mé duši pro čas i věčnost.

Výzva: Vážení biskupové a církevní představitelé, Bůh a křesťané Slovenska od vás čekají, že pronesete prorocké slovo ohledně eutanazie. Odměnu vám dá samotný Bůh. Buďte odváží, nemlčte a nestyďte se za Boží slovo a za Krista.

Kopie:

-  Prezidentu Slovenské republiky

-  Poslancům Parlamentu Slovenské republiky

-  Masmédiím