Dnes je svátek Krista Krále. Ježíš v evangeliu řekl: „Mé království není z tohoto světa.“ „Pilát se Ho ptá: Ty jsi král? Odpověděl mu Ježíš: Ty sám říkáš, že jsem král.“ (srov. J 18,36-37)

Každý si položme jednu nejdůležitější otázku: Je Ježíš králem v království mé duše? Je tam skutečně králem? Pokud jsme nepřijali Boží království, králem tam není. Ježíš říká, že máme nejprve hledat Boží království a všechno ostatní nám bude přidáno. První tedy je Boží království hledat. V Božím království je králem Ježíš. Kdo je králem v království tohoto světa? Tam je králem kníže tohoto světa. Ježíš mluví o pravdě, kdežto království ďáblovo je postaveno na lži. Ježíš je Pravda, jak sám říká: „Proto jsem se narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (J 18,37)

Od chvíle, kdy se Ježíš narodil a přišel na svět, Boží království v tomto světě trpí násilí. I my, pokud přijmeme Boží království a přijmeme Ježíše do svého srdce, zakusíme pronásledování. I přímo v nás samých, dědičný hřích, který je napojen na systém hříchu a světa, a nakonec i na toho, který je otcem lži, ďábla, nechce dovolit, aby v nás zavládlo Boží království. Je to tak proto, že dědičný hřích, tu svou starou přirozenost, která nás klame a táhne do neštěstí, milujeme a chráníme a cele jsme se ještě nedali Ježíšovi.

Ježíš přišel, aby nás z otroctví hříchu – z království temnoty – vysvobodil. Jeho království je královstvím pravdy, lásky. Zde na zemi není v plnosti, to bude až po smrti pro ty, kteří mu byli věrní. Budou s Ním kralovat v Boží slávě, v Jeho světle. Zde na zemi je tvrdý boj. Boží království je pronásledováno lidmi i duchem tohoto světa i těmi, kteří se s temnotou sjednotí a postaví se proti Božímu Synu a Jeho království. Tisíce a miliony mučedníků už pro Krista a Jeho království obětovaly své životy. Všichni apoštolé za Něj prolili svou krev.

V knize „Quo vadis“ je popsána působivá událost. První křesťané se v noci setkali, aby sloužili svatou liturgii. Bylo to někde ve starém domě na okraji Říma. Měsíc svítil, křesťané přicházeli tmou... Přišla jedna žena a řekla: „Pretoriáni zabili mého muže a mého syna“, pak se rozplakala a dodala: „a Bůh k tomu mlčel.“ Přišel další a řekl: „Měl jsem jedinou dceru, pretoriáni ji zneuctili a zabili a Bůh k tomu mlčel.“ Přicházeli další a další a všichni přinášeli své bolesti a problémy. Problémy proto, že přijali Ježíše a uvěřili v Něho. Pak vystoupil starý muž s bílými vlasy. Byl to apoštol Petr a řekl: „Já jsem byl na Golgotě, z povzdálí jsem viděl, jak křižovali Ježíše, Božího syna, slyšel jsem, jak se s bolestí modlil, slyšel jsem údery kladiva, byl jsem svědkem, jak ve velké bolesti umíral, opuštěn ode všech..., a Bůh k tomu mlčel. A pak svatý Petr zvolal: „Ale na třetí den vstal Ježíš Kristus z mrtvých! Ještě potoky poteče krev mučedníků, ale vy jste vítězi!“ Ukázal na zubožené křesťany, a řekl: „Tobě zneuctili dceru, ale v Boží slávě bude čistější než lilie, a tobě, ženo, zabili syna, ale ty se s ním setkáš v nekonečné radosti v nebeském království, v království světla!“ A znovu opakoval: „Ještě potoky poteče krev mučedníků, ale vy jste vítězi!“

A toto musíme vědět i my. Spisovatel v knize ukázal na realitu boje proti Božímu království, na to, jak se ďábel snaží hned zpočátku Boží království zlikvidovat. Boží slovo říká, že Boží království je mezi námi. Ano, ono je v nás i mezi námi, pokud jsme Ježíše přijali a byli pokřtěni. Přijali jsme Boží život a je v nás Boží království.

Dnes si připomínáme svátek Krista krále. Ve 20. letech 20. století bylo v Mexiku tvrdé pronásledování křesťanů. Mnoho lidí bylo zavražděno, byly to tisíce mučedníků, umučili i mnoho kněží. Většina z nich, když je postavili ke stěně, jejich posledním zvoláním bylo: „Ať žije Kristus král!“ S těmito slovy umírali, zazněl výstřel a padli mrtví na zem. Také tehdy Bůh jakoby mlčel. Ale celou věčnost k nim pak už nemlčí.

I dnes může království temnoty dále ničit ty, kteří jsou Ježíšovi věrni. Ježíš je ten, který nejenže zemřel za naše hříchy, On nás i vysvobozuje z otroctví hříchu. On chce být na prvním místě v našem srdci, aby skutečně mohl být našim králem, aby nám nevládl hřích anebo závislosti, kterým jsme se otevřeli a dobrovolně se dali do jejich otroctví. Ale pokud má být skutečně Ježíš našim králem, je potřebné, abychom se k Němu neustále obraceli a stále se jim nechávali vysvobozovat z různých pout, aby on byl na prvním místě v našem životě – a to je cesta, proces. Je to křížová cesta do Božího království. Je to nekrvavé mučednictví. Mladý i starší člověk, pokud chce jít pravdivě za Ježíšem, bude narážet, bude mít problémy, stále platí to: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou!“ Musíme vědět, že poslední slovo má On. On je králem všeho. I tento svět jednou pomine, ale jeho království je věčné. Kolik bylo různých království – v Babylónii, římské království, řecké království, kolik všelijakých království… A kde jsou teď? Všechna byla a skončila a i ta, která budou, pominou. Všechna mají společný jmenovatel – všechna bojují proti Božímu království. Jsou to království tohoto světa. Ale Ježíšovo království není z tohoto světa. On sám říká: „Mé království není z tohoto světa. Pokud by bylo z tohoto světa, moji sluhové by bojovali, abych nebyl vydán židům. Mé království není odtud.“ A když se jej Pilát zeptal: „Ty jsi král?“ Ježíš odpověděl: „Jsem král.“

Ano, Ježíš je král, a je třeba, abychom Ho i dnes znovu přijali za svého Pána a za svého krále a odevzdali Mu svou budoucnost i konkrétní problémy, které máme, do Jeho rukou. Tak, jak se modlíme – přijď Tvé království, aby skutečně dnes přišlo do našeho srdce a do naší duše, aby Ježíš byl na prvním místě v našem životě. A když On může řídit náš život, pak i když by přišly ty nejtěžší problémy, nemoc, cokoli, když dáme své problémy Ježíšovi do rukou, On vše promění na naše dobro. On nás miluje více, než my sami sebe. Ale je potřebné, abychom se se vším na Něj obraceli a vždy znovu řekli: „Ježíši, důvěřuji Ti!“ Abychom Mu v konkrétních situacích dokázali své problémy znovu dávat. Ano, budou přicházet zkoušky, budou přicházet pokušení, ale Ježíš v nich dává své vítězství. Proto je třeba, abychom Mu důvěřovali a Jemu dali všechny své i ty nejvnitřnější myšlenky a city. Všechno, co je v nás, abychom dali pod vládu Ježíše Krista, do Jeho rukou, aby byl skutečně našim Králem. On přišel na svět, aby nás nejen vysvobodil z našich hříchů, ale aby nás vysvobodil i z otroctví hříchu. Abychom byli svobodní lidé, abychom skutečně patřili Jemu – králi, Jehož království je věčné. Tedy i tento svátek je pro nás vážným momentem, abychom se zastavili a obnovili své křestní sliby a znovu přijali Ježíše za svého Spasitele a za svého Krále.

Podstatná otázka

Za koho já Ježíše pokládám? Je mým králem, nebo jen nějakou osobností, tím, koho znám z obrázku, reformátorem? My, jako křesťané, jsme povinni přijmout Ježíše a dát za Něj i svůj život, jako miliony mučedníků před námi, protože On je Bůh a jediný Spasitel. Kdo se Ho zřekne, toho se v hodině smrti zřekne On. To je vážná věc. To je nejpodstatnější věc v našem životě: Za koho pokládám Ježíše. Je mým králem a Bohem, anebo kým je?

Buďme věrní Ježíšovi, bojujme za pravdu, kterou je On, i kdyby nás tupili, i kdyby nás pozavírali do vězení, i kdyby nás očerňovali... Ano, není jednoduché bojovat za pravdu. Pravda se sama neprosadí. Vytrvej v tomto boji! Ve věčnosti je království Ježíše Krista plné slávy!