Antikristovský duch časopisu Meta

V náboženském časopise Meta 8/09 vyšel článek s názvem „Odpověď tzv. Pidhoreckým otcům“. K tomuto názvu dodáváme: My nejsme takzvaní pidhorečtí otci, ale jsme řádně vysvěcení biskupové a hájíme pravověrnost naší řeckokatolické církve.

Článek je nejen hanbou Mety, ale i autora, který se chlubí velkým náboženským vzděláním, ač zřejmě nemá ani titul magistra. Boží království není privilegováno pro ty, kdo mají tzv. náboženské vzdělání. Bohužel, právě mnozí z těchto jsou dnes autory a propagátory herezí. Dnes není pravověrnost vyjádřena tím, že někdo mechanicky odrecituje v liturgii Vyznání víry či „Jednorozený Synu...“. Rovněž není známkou pravověrnosti říci frázi: „Vyznávám tak, jak vyznává jediná svatá katolická církev.“ Dnes, kdy duchovní rakovina herezí zachvátila celý organismus Tajemného Těla Kristova, je třeba spojit pravdivé vyznání víry s odřeknutím se současných herezí, které tyto pravdy víry popírají. V dnešní době relativismu je třeba jasně vyjádřit, co si dotyčný pod určitým slovem či pojmem představuje.

Dnes je základní otázkou: Kdo je kdo? Kdo jsou pravdiví pastýři a kdo jsou pastýři – vlci – v ovčích kůžích? Pro pravé pastýře je normou evangelium, pro vlky v ovčích kůžích je normou hereze. Když například pastýř mluví o pastorační činnosti, znamená to vést ovce ke spáse. Když mluví „vlk“ o pastorační činnosti, znamená to usmrcovat ovce. Když pastýř mluví o církvi, myslí tím Tělo Kristovo. Když „vlk“ mluví o církvi, myslí antipapežskou a heretickou vládnoucí strukturu, která na Těle Kristově parazytuje. Dříve určitý pojem vyjadřoval určitou pravdu, dnes si však vlivem relativismu každý pod ním představuje to, co mu vyhovuje.

Mnozí heretici skrze relativismus vydávají hereze za všeobecné učení církve! Například je to hereze „o Kristu víry“, který už není pravým Bohem, ale je prý mýtickým výplodem první obce věřících. Tato hereze se hlásá už téměř ve všech seminářích. Toto ale neznamená, že hereze už není herezí, ale tzv. vývojem dogmatu či novým pohledem. Heretici používají nepřesnou terminologii (relativismus), a tím dávají prostor pro zpochybňování víry. Příkladem je L. Huzar svou knihou „Besedy s bl. L. Huzarem o postkonfesijním křesťanství“. Autor článku, kněz apostata Orest Vilčinský, tvrdí, že věří všemu, co věří církev, ale na druhé straně je plně sjednocen s herezemi kardinála L. Huzara, které pravověrné učení popírají. Toto je relativismus. L. Huzar zpochybňuje věčnost pekla, Božství Kristovo, panenství Bohorodičky, schvaluje homosexualitu, věští kyvadlem atd. Vilčinský bez jediného argumentu vyhlašuje, že Huzarovy hereze neexistují. Důkazem má být to, že on studoval u jezuitů: „Odborně mohu rozlišit, kde je hereze a kde není: Potvrzuji, že blaženější Lubomir se nedopustil zločinu ‚hereze‘, zatímco ve vašich dílech je jich moře.“ My jsme vydali na Ukrajině 5 knih. Ať ukáže na jednu konkrétní herezi. Všechny tyto knihy prosazují pravověrné učení, ne tmu, ale světlo. Autor nemá žádný argument ke svému tvrzení, že L. Huzar nehlásá hereze a rovněž nemá žádný argument k tomu, že v našich dílech je jich moře. „Argumentem“ autora však je umělý katalog vymyšlených možných i nemožných herezí, které nám bez nejmenšího důvodu připisuje.

Citujeme: „Vy jste přestupníci zákona, okultisti, satanisti, kabalisti, heretici, lháři...“

Odpověď: My nepřestupujeme zákon, protože zákon Boží respektujeme, a navíc ho i bráníme! Co se týče okultismu, satanismu, kabalismu a herezí, pak je realitou, že nikdo na Ukrajině proti této duchovní patologii nebojuje tak, jako bojujeme my. Toto tvrzení ze strany autora je veřejným hříchem proti Duchu svatému. Co se týče lhaní, autor je vzorem – veřejně a bez studu lže a očerňuje na každém řádku svého článku. Katalog „čestných titulů“ a nadávek, které nám připisuje, se nevztahují na nás, ale na autora.

Citace: „Je mi těžko odpustit vám poplivanou Boží tvář, rouhání se Bohorodičce.“

Odpověď: Autor na jiném místě tvrdí, že pokládáme Matku Boží za bohyni. A to je podle něho naše hereze. Jaká je realita? My ukazujeme, že učedník Jan přijal Ježíšovu Matku skrze víru do svého nitra, což vyjadřuje i řecký originál Písma slovy „eis ta idia“. Zdůrazňujeme, že ve slovech umírajícího Ježíše „Hle, tvá matka“ je dán testament celé církvi, tedy i každému učedníku osobně. A toto obojí je ve shodě s encyklikou Redemptoris Mater i s celou církevní tradicí. V tuto hodinu Ježíšovy smrti nešlo pouze o fyzické přijetí Ježíšovy Matky pod střechu, ale jde o duchovní skutečnost. Bohužel, tuto realitu popírají jehovisti a většina protestantů. A toto popírá i autor. My tvrdíme: Je třeba přijmout Bohorodičku tak, jak ji přijal učedník pod křížem (eis ta idia), nic víc a nic méně. Tak to vysvětluje i svatý Ambrož, učitel církve. Vilčinský tvrdí, že Bohorodičku nesmíme přijmout, pak je ale podle něj apoštol Jan největší heretik a rouhač. Tentýž Vilčinský však na konci liturgie přinutil konkrétní otázkou věřící vyslovit souhlas, že přijímají heretika L. Huzara.

Citace: „Vašeho proklínání se nebojím,... vy jste vyloučeni z církve.“

Odpověď: My, jako pravověrní biskupové, nejsme vyloučeni z církve, ale z církve je vyloučen autor článku, protože tvoří jednotu s herezemi ex-kardinála L.Huzara. On sám na sebe uvrhl Boží anathemu dle Gal 1,8. My pouze tuto realitu zveřejňujeme. Proto našeho „proklínání“ se odpadlý kněz Orest Vilčinský nemusí bát, protože žádné není, ale musí se bát Božího trestu anathemy za zradu Krista a Jeho Tajemného Těla církve.

Citace: „Budu Jej prosit o milosrdenství, aby vám dal milost poznat vaše omyly, vaši zlobu a dal vám spasitelné pokání.“

Odpověď: Jaké pokrytectví! Takové kněze, jakým je autor O.V., sv. Kateřina Sienská nazývala vtělení ďáblové. My jsme si vědomi, že u celého lidského rodu se následkem prvního hříchu narušila lidská přirozenost, takže každý člověk bez výjimky ustavičně dělá chyby a projevuje se zloba a zkaženost vycházející z duchovního jedu v duši (z tzv. starého člověka). Proto my stále zdůrazňujeme potřebu osobního obrácení a pokání, což heretici bojkotují; je to však jediná cesta ke spáse. Žádné teologické fráze o lásce, jednotě a humanismu nemohou tuto základní potřebu nahradit. A ten, kdo si v pokoře přizná tuto zkaženost porušené přirozenosti a upřímně s ní bojuje a v pravdě se staví před Boha, a činí neustálé pokání, má v Ježíši jistotu spasení! Ale ten, kdo z toho jen obviňuje druhé, je totálně slepý, a proto nevidí potřebu obrácení a pokání, takový už nese znaky věčného zavržení!

Hereze paralyzuje Tajemné Tělo Kristovo, takže už není schopné bojovat proti morálnímu rozkladu. Když se hereze projeví navenek, buď písemně nebo ústně, je to většinou už znakem, že duch hereze vnitřně a morálně rozložil církev. Ti, kteří jsou pod vládou heretického systému, nejsou pak schopni ani herezi nazvat herezí, protože jsou duchovně slepí. Přestali rozlišovat. Hereze se jim stala normou a evangelium frází! Pro ně je norma mrtvé křesťanství s tzv. vědeckou, teologickou, psychologickou, filosofickou úrovní a všechno, co se této falešné normě vymyká, ocejchují demagogickými hesly: fanatici, neposlušní, sekta, rozkolníci, psychicky nemocní atd. Cílem těchto zrádců je zastrašit poslední zbytky věřících, aby se náhodou někdo neobrátil k živému křesťanství a oni neztratili zdroj slávy a příjmů.

Citace Vilčinského: „Vyžadujete ode mě, abych se zřekl herezí kard. Huzara. Ale jak se mám zříci toho, co neexistuje.“

Odpověď: Toto je důkaz slepoty a toho, že sám v herezi je. Hereze se mu stala normou, a proto ji už ani nevidí. Je to podobné, jako když alkoholik nebo cizoložník už nepokládá své otroctví za nic zlého a tvrdí, že neexistuje. Ale my, kteří máme za normu evangelium a učení církve, okamžitě hereze vidíme a reagujeme na ně. Každý kněz nebo řeholník, který tyto markantní hereze L. Huzara nerozlišuje, dokazuje, že je včleněn do heretického systému, kterému slouží. Pro obrácené věřící je právě to rychlý poznávací znak, kdo z kněží je pravověrný a kdo je heretik.

Ovoce: Dotyčný autor nepíše jen články na objednávku do Mety a jiných církevních zdrojů, ale také provádí tzv. duchovní rekolekce v tomto duchu a se stejným cílem. O. Vilčinský plní funkci ideologického pracovníka a mluvčího heretického systému. 50 minut křičel ze staré kazatelny v Probižné na kontemplativní sestry, kde je přirovnával k prodejným ženám, nazýval sektou podobnou Bílému bratrstvu, a hrozil jim, že pod nimi hoří peklo a že nemají žádnou naději, aby dosáhly spásy, když konají takový rozkol (jakým je oddělení se od herezí a věrnost Ježíši Kristu). Několik zmatených a zfanatizovaných lidí se otevřelo těmto lžím a podle toho se začali k sestrám chovat. Všem, kteří chodili do chrámu, vydal pod trestem zákaz komunikovat se sestrami anebo jim cokoliv dát. Několika lidem proto zabránil podávat svaté přijímání. Po přečtení jeho článku v Metě zaútočili sousedé na jiný klášter starých sester a tvrdili jim, že jsou mohamedánky a že proto už jim nebudou v ničem pomáhat a že se od nich radikálně oddělují. Jak silný je duch nenávisti a smrti, kterého pouští odpadlý kněz Vilčinský! Tito sousedé znali sestry i v době ilegality a vždycky s nimi žili družně. A teď, po přečtení tohoto článku, je pokládají za největší zločince a nepřátele Ježíše Krista a Jeho církve. Ti, kteří nechodí na liturgie, a tak se nedostávají pod vliv kněze-heretika, jsou chráněni před tímto duchem nenávisti, hereze a strachu z obrácení i z pravověrnosti. Tyto nehorázné lži a očerňování mají proto takovou moc, že je říká kněz a to sugestivně, navíc obalené pobožnými frázemi, takže obyčejný věřící se zcela nekriticky otevře tomuto duchu lži. Kdyby stejnou lež tvrdil obyčejný člověk, ostatní by ho obvinili, že se dopouští očerňování vůči Bohu a Bohu zasvěceným lidem.

Vilčinský tvrdí, že v nás „působí duch antikrista a duch Jezábel“.

Odpověď: Kdybychom měli vyjádřit podlou a zákeřnou činnost odpadlíka Vilčinského a apostatické struktury, které slouží, neučinili bychom to tak přesně, jako to učinil on sám. Totiž ne v nás, ale v něm a v apostatické struktuře působí duch antikrista a duch Jezábel. Duch Jezábel likviduje pravé proroky a nedovoluje cestu obrácení národa k Bohu.

Jaká je to podlost autora, že na nás lživě vyjmenuje nejhorší nadávky a bezdůvodně nás očerní a pak pokrytecky řekne, že nám odpouští a že se modlí, bychom se obrátili. Ptáme se: Od čeho se máme obrátit? Snad od pravověrnosti k herezím, od Krista k antikristu? Od lásky k Bohu k lásce k penězům? Od následování Krista k církevní kariéře?

Nedivíme se, že lidé, kteří jsou v opozici vůči Bohu a mají ducha světa, snadno uvěří lžiproroku Vilčinskému a začnou nás nenávidět. Ale to je právě znak naší pravověrnosti.

Obracíme se na adresu Mety a jiných církevních časopisů a církevních web-stránek.

Pokud se v časopisu Meta a jiných církevních médiích otiskují články takového typu i s takovým duchem, pak je třeba položit základní otázky: Kdo zodpovídá za tento článek v Metě? V čím zájmu a na objednávku koho? Je vinen pouze autor či redaktor, anebo celé vedení tzv. oficiální církve UHKC, které je pod vládou herezí?

Metody lži a veřejného očerňování jsou zde podobné, jako v době komunismu, kdy nevinní byli bez všech důkazů odsouzeni k nejvyšším trestům, dokonce i trestu smrti. Daleko horší je, že toto heretické vedení vede svedené duše k trestu věčné smrti v pekle. To vše je pod tzv. poslušností oficiální církvi, která však skrze hereze odmítla Boží pravdy, které jsou nutné ke spáse.

biskupové stálého synodu Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve

+ Samuel OSBM, + Metoděj OSBM, + Markian OSBM, + Eliáš OSBM                                           Lvov 14.10.2009