V neděli před svátkem Useknutí hlavy Jana Křtitele se čte evangelium o vinařích, kteří zabíjeli proroky, které Bůh posílal na vinici, kterou byla starozákonní církev. Jedny zbili, druhé zabili, či vyhodili. Proto Ježíš řekl zákoníkům  a farizeům toto podobenství. Všichni věděli, že mluvil o nich. Ježíš říká, že On je ten úhelný kámen a kdo Ho zavrhne, tak nakonec sám sebe odsoudí. Poslední ze starozákonních a zároveň i první novozákonní prorok je Jan Křtitel. V evangeliu je napsáno, jak se vše odehrálo. Jan Křtitel řekl Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"(Mk 6,18) Řekl mu jednu větu, kterou přesně ukázal na jeho hřích. Král izraelský, který reprezentuje nejen vyvolený národ, ale který vystupuje i v Boží autoritě, dával pohoršení celému národu, tím, že si vzal za ženu  manželku svého bratra. Všichni lidé o tom věděli a hovořili, avšak nikdo mu to neřekl do očí. Ale Jan mu to odvážně řekl: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" (Mk 6,18) Jaká byla reakce? Evangelium říká: „Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho;“ (Mk 6,20)  Tedy on věděl, kdo je Jan. A dále: „když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.“ (Mk 6,20) Tu můžeme dodat: byl celý nejistý, ale nedělal pravdivé pokání. Kdyby udělal pravdivé pokání, jak mu říkal Jan, Bůh by mu dal sílu a skrze něho by Bůh mohl dát požehnání celému národu. To je ale to tajemství zla a hříchu v nás, že my máme strach před lidmi, ale nemáme strach před Bohem. My se bojíme, aby nás nějaký člověk neočernil nebo něco jiného se nám nestalo, ale nebojíme se, že Bůh nás bude soudit a nemáme strach ani z pekla, ani z věčného odsouzení. Lidí se bojíme. Jaká je to nespravedlnost vůči Bohu! A z toho vidíme, jak je potřebné, aby člověk udělal to, co Ježíš říká: „Zapři se!“ Tedy, aby udělal ten krok víry. Odvaha je vzít Boží slovo, jako Boží slovo. Mám strach. Dobře, mám mít strach, ale Boží – strach z Boha, strach z pekla. Takový člověk se nebojí lidí. Jakmile se někdo bojí lidí, tak ten nemá Boží strach. Když už byl Herodes takový nerozhodný a nejistý, tak kdyby byl takový nerozhodný a nejistý i tehdy, kdy mu Herodiada řekla, aby dal setnout Janovi hlavu. Je napsáno: „Král se velmi zarmoutil.“ To ale nestačí, měl říct: Neudělám to a hotovo! A Boží slovo pokračuje: „ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.“ (Mk 6,26)  Tak moment! Kdo je první? Dívka, hosté, anebo Bůh? Když např. stojíme na rozcestí, před rozhodnutím, máme něco řešit, nevíme co vybrat, co dělat a přemýšlíme. K tomu potřebujeme Ducha Božího, abychom měli jasno, znali pravdivou hierarchii hodnot. Ježíš říká: „Nevíte den ani hodinu.“ Kolik lidí je na onkologii a čekají na smrt. A kolik z nich je na ni připravených? Kdo z nich si uvědomuje, že stane na Boží soud a že potom bude věčnost? A jaká bude ta věčnost? Jak jsme hloupí! Do hrobu si nevezmeme ani jeden haléř. A k čemu ta lidská sláva, paráda? Jak je tomu např. s těmi, kteří jsou v čele, s významnými osobnostmi? Jeden den je chválí, mají slávu a na druhý den očerňují, ukazují na nějakou jejich chybu po všech časopisech a novinách. Tak jakou slávu, kariéru? Hanbu jim udělají po celém světě, a je to třeba i prezident. Co člověk chce? Jakou slávu? Co my chceme tady od tohoto světa? A co máme pravdivě chtít? První přikázání říká, že máme milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Co znamená milovat Boha? Tak jak opakujeme: „Miluji Tě celým srdcem, celou  duší a vší silou. Teď ztrácím svou duši, ne pro nějakou kariéru, ne ze strachu, ale pro Tebe a pro evangelium.“ To je ta čistá láska, to je podstata celého křesťanství – být stále připraveni na setkání s Bohem. Můžeme znát metry teologické literatury a životy svatých, je dobré, když je známe, anebo všelijaké informace světské, ale přijde rakovina, autohavárie, moment a je konec! A je věčnost! Ani jedna minuta se už nevrátí. Tak co tu chceme? Čím chceme být užiteční pro národ? Co potřebuje Ukrajina? Proroky, takové, jakým byl Jan Křtitel. Když nemá národ proroky, tak hyne.

A i ukrajinský národ potřebuje proroky. Dar prorokování může dostat i malé dítě, Duch Boží skrze ně opravdu může promluvit a řekne i prorocké slovo. Ale co je to proroctví? To není jen, že se řekne, co bude v budoucnosti, ale to je jasné slovo: Toto je toto. Je potřeba, abychom bránili pravdu, bojovali za ni. Nás zabíjejí, očerňují. Jakmile někdo chrání Boží zákony a chrání opravdu děti, rodinu, tak vyvstanou problémy. A jestliže  chráníme Boží zákony, tak jako Jan Křtitel, kterému padla hlava, tak ať padne i naše hlava. My jsme ale povinni do poslední chvíle svého života být svědky Ježíše Krista. „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky.“ Koho? Ježíše Krista! Plnost Ducha Svatého byla v tom, že všichni křesťané byli svědky Ježíše Krista. Jak jsem řekl, co teď nejvíce potřebuje církev v této době? Potřebuje prorockého ducha! Je třeba, abychom ho všichni, do jednoho, přijali. Prosme Boha, aby nám ho dal. A svědek je zároveň martyr – mučedník. Krev mučedníků  je semenem nových křesťanů. Krev Jana Křtitele, ať je semenem dalších ještě větších proroků, kteří budou chránit spravedlivé zákony, které vnesou ráj a harmonii na tuto zem. Jakmile se naruší zákony, přichází rozval, automaticky přichází destrukce a autogenocida. Proto nesmíme být lhostejní.

Když svědčíme o Ježíšovi, tak kolikrát jsme bití i ve vlastní rodině. Ježíš to říká, že budou dva proti třem i ve vlastní rodině. A tu bolest musíme nést. Na prvním místě musí být Ježíš. Na prvním místě v našem životě musí být Bůh. A když bude On na prvním místě, potom nastane harmonie i v našem srdci i tam, kde my jsme. Ale je třeba, abychom se odvážně postavili  za Ježíše i za cenu, že padne hlava.

Apoštol Pavel říká: Stále jsme vydávánі do Kristovy smrti, v nás pracuje smrt a ve vás život. (srov. 2 Kor 4,10) A to znamená, že my máme i v malých věcech vcházet do Boží přítomnosti, hledat vůli Boží a potom necouvnout z požadavků  evangelia, z Božích zákonů, i když je to spojeno s obětí. Musíme být moudří a pamatovat, že přijde smrt a potom Boží soud. Dnes je těžké být spravedlivým křesťanem, ale potom nás čeká  odměna, jak se říká: Těžce se žije, ale lehce se umírá. I když jsou těžkosti, Bůh dává  pokoj, dává sílu a je s námi, že pak i ten kříž, který je součástí následování Krista, bychom nevyměnili za slávu, kterou dává svět, to vše je polní tráva, k ničemu.

Prorok je tedy ten, který vidí pravdu, podstatné věci. Prorocké slovo musíme ale nejdříve zaměřit na sebe. „Pane, očisti mě, udělej pořádek v mém srdci, abys Ty byl na prvním místě a ne nějaká závislost na lidech, na věcech ani na nějakém strachu o své zdraví, budoucnost, kariéru... Ty musíš být na prvním místě. V Tvých rukách je moje budoucnost.“ Ani o jeden den si nikdo neprodlouží život. Bůh zná den, kdy se skončí život každého z nás. My máme žít z víry, tzn. počítat s Bohem, dát vládu Ježíšovi ve svém srdci, ve svých myšlenkách, ve svých citech... Žít z víry tak, aby ta víra skutečně přinesla plody pro nás, ale také potom, kdy tu už nebudeme, naše tělo bude na hřbitově a naše duše v Božím náručí, aby z toho požehnání mohli žít i jiní v budoucnosti.

Jak máme prakticky žít z víry? Tak, že počítáme s Ježíšem ve všech situacích, kdy na nás něco doléhá, kdy přijde strach: Co a jak bude... Vzpomeňme si na smrt, na Boží soud a na věčnost. A když přichází nějaká lživá myšlenka, aby nás stáhnula k nějaké zradě, postavme se ve víře proti ní: „Ne, toto je lež. Pane, já chci dodržet tvá přikázání.  Já chci svědčit o Tobě.“

Duch Boží působí skrze proroky a jestliže my přijmeme ducha prorockého, tak On, který dává život, bude pak skrze nás duchovně křísit mrtvé lidi, kteří se obrátí skrze naše svědectví. Duch Boží dává moc a sílu každému, kdo má  ducha modlitby a živé víry, která působí, i když to nevidíme. My máme být apoštoly:  svědčit buď modlitbou, slovem, utrpením, anebo i svým životem tak, že ho obětujeme. Ježíš říká: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky.“ První prorok, který ukazoval na Ježíše, byl Jan Křtitel. Druhý prorok, jiný Jan, který stál pod křížem, na kterém umíral Ježíš, také svědčil o Něm. Jemu hlava nepadla, ale vhodili ho v Říme do kotle s vařícím olejem, aby ho upekli. Stal se však zázrak – zůstal živý.  Potom ho pustili a na ostrově Patmos napsal knihu Zjevení. Tedy Bůh někdy udělá zázrak a jindy ne. On ví proč. Miluje nás více než my sami sebe. Bůh ví, kdy je potřeba na nás dopustit utrpení k našemu očištění, abychom se naučili v utrpení obracet na Boha a důvěřovat Mu. On dopouští utrpení, ale mnohdy tu špinavou práci dělá ďábel, anebo nám ji způsobují naši nejbližší, že nás očišťují. Je třeba děkovat Bohu, tak jako Job, za vše, co On dává. „Nerozumím, ale děkuji!“ Všem odpouštět a znovu jít věrně za Ježíšem. „Odpouštím a děkuji.“ Potom Bůh bude dělat zázraky a přijde Boží požehnání.

Ježíš říká: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání.“ Máme se snažit zachovat Boží přikázání a neustoupit ani nalevo ani napravo. K tomu potřebujeme Boží moc. V naší přirozenosti je dobráctví, zbabělost...uděláme jeden krok, otočíme  se  a padáme, jako Petr, když šel po vodě. My jsme všichni stejní, ale když máme Boží víru, tak i hory démonů, které chtějí zničit celou Ukrajinu, se zvednou a skrze víru budou hozeny do pekla. Stane se to pro tvou víru, když ty se budeš modlit i pro tvé utrpení, když budeš mít tu bolest nad tím, že se děje nespravedlnost, že se připravuje genocida nejen Ukrajiny, ale celosvětová skrze redukci lidstva. To je ďábelská politika, zabíjet lidi. Jakým právem? Bůh se vždy postará o budoucnost, ta je v jeho rukách. Ďábel ale oklame pár lidí, kteří pak podlým způsobem dělají tuto práci tzv. autogenocidy a ani to neskrývají. Tak kdybychom i ztratili tento život, ale hlavní je, abychom zachránili život věčný a abychom tu na zemi svědčili o Božích zákonech, o duchovních hodnotách. I když budeme za to  trpět, či utrpíme ztráty, ale národ potřebuje hrdiny, potřebuje proroky. Kéž jimi bude každý z nás. Prosme, abychom na přímluvu svatého Jana Křtitele měli i my takovou odvahu, kterou měl on. Abychom byli také jako evangelista Jan, apoštol a prorok, který stál pod křížem. A královna proroků je Přesvatá Bohorodička, ať ona nám vyprosí tu odvahu, ať vyprosí generaci nových žen, které budou chránit děti, rodinu a které budou příkladem pravé feminizace. Vy všichni jste ji přijali za matku, tak buďte jako ona, abyste odvážně šlapali na hlavu ďáblu, bojovali proti lži, hájili Kristovo evangelium, nebáli se stát pod Kristovým křížem a zůstali věrni Ježíšovi za každou cenu. Maria stála pod křížem, duchovně spolu s Ježíšem zemřela a s Ním byla také spoluvzkříšena. Ona je naše Matka, je plná milosti. Ať ona vyprosí Ukrajině svaté ženy, prorokyně, které se nebudou stydět za Ježíše, za Jeho evangelium, za morální hodnoty. A svatý Jan Křtitel ať vyprosí odvážné muže, kteří budou takový jako on a celá generace proroků, muže, kteří dají i svůj život za Boha, Boží slovo a vpravdě i za národ.

Stáhnout: Slovo otce patriarcha Eliáše na Useknutí hlavy Jana Křtitele