Ve svátek Povýšení svatého kříže máme znovu upřít svůj pohled na Kristův kříž, v němž je naše záchrana. Boží slovo říká: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“(J 3,14-16)

Bůh vysvobodil Izraelity z otroctví Egypta, udělal sérii zázraků. Největší zázrak byl, že přešli suchou nohou přes Rudé moře. Takový zázrak! Člověk by si myslel, že až do smrti si budou vědomi toho, že Bůh je všemohoucí a dělá zázraky. Ale tak tomu nebylo. Přišly první zkoušky a Izraelité se začali bouřit proti Bohu a Mojžíšovi. To je znak dědičného hříchu v nás, toho jedu, vzpoury proti Bohu. Když přijde problém, člověk se nevzbouří proti ďáblu, který nám dává sugestivní myšlenky a je příčinou hříchu a našeho neštěstí. Začne se však bouřit proti Bohu, urážet Ho a reptat. Izraelité také reptali, uráželi Boha. Proto na ně Bůh poslal jedovaté hady, jejichž uštknutí bylo smrtelné. Tehdy se začali kát a prosit Boha o smilování, aby byli zachráněni před smrtí. Mojžíš se modlil a Bůh dal řešení. Řekl Mojžíšovi, aby vztyčil na žerď měděného hada na znak toho, že se smiloval a dává vítězství nad hadem, který přinášel smrt. Lidé, kteří umírali v následku jedovatého uštknutí, se měli s vírou podívat na hada pověšeného na žerdi. Jakoby člověk měl vyznat: Tento had je zabitý, přemožený, a tím je přemožený i ve mně jeho jed. Kdo se s vírou na něj podíval, tak v něm jed přestal působit a byl uzdravený. Bůh dal takový lék, takovou podmínku. Mohl dát něco jiného..., ale Izraelité měli přijat od Něho právě tento způsob uzdravení. Ten, kdo nepřijal s vírou Boží způsob záchrany, ale měl o tom své představy, umíral, třebaže mohl zůstat naživu.

Měděný had je předobrazem Kristova Kříže. Sám Ježíš používá přirovnání: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (J 3,14-15)

My se máme s vírou dívat na Kristův kříž. Ježíš na kříži přemohl pekelného hada – ďábla, který uštkl lidi dědičným hříchem. My všichni jsme jím otráveni. V nás všech progresuje smrt – smrt časná i smrt věčná jako následek prvního hříchu. Ale Bůh – Ježíš se z lásky k nám stal člověkem, ve své poslušnosti Otci přijal na sebe toto odsouzení na smrt, které se podle spravedlnosti vztahovalo na nás. On bez hříchu vzal na sebe jed dědičného hříchu i naše osobní hříchy, kterých jsme se dopustili a zaplatil za ně na kříži. Za mě i za tebe Ježíš zemřel a svou smrtí smrt přemohl. Bůh dokazuje svou lásku k tobě, že Kristus zemřel za tebe. Ježíš prolil svoji krev za tebe, za tvé hříchy, abys ty byl spasen a měl věčný život. Uvědom si to!

Kříž je znakem spásy, znakem, před kterým ďáblové utíkají. V něm je naše záchrana od věčné záhuby. Ježíš na kříži přemohl hřích, smrt a ďábla a dává nám věčný život. Když my přijmeme Ježíše za svého Spasitele a Pána, tak v Něm přijímáme i vítězství, které nám na kříži získal.

Uvědom si Boží lásku. Bůh má k tobě osobní vztah, i ty máš mít osobní vztah k Němu. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.“ (J 3,16) Místo slova svět si dej své jméno –  Petr, Jan, Anna... Neboť Bůh tak miloval Petra, Jana, že dal svého jednorozeného Syna, aby Petr, Jan, který věří v něho, nezahynul, ale – to slovo ALE –  měl věčný život. Jde buď o věčný život anebo o věčné zahynutí v pekle. Podmínka záchrany je věřit v Ježíše. Aby žádný,– znovu si dodej své jméno – aby Jan, Petr, který věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.

Nevíme den ani hodinu. Na světě je kolem 7 miliard lidí a stále někdo umírá, každou minutu. Jde skrze most smrti na věčnost a už nikdy se nevrátí nazpět. Během hodiny jsou to tisíce lidí. Představme si takový koridor, kterým duše stále jdou a jdou na věčnost, před Boží soud. Člověk může jít večer spát a nemusí se dočkat rána. Kolikrát lidi umírají i u televize. Dívají se na ni, najednou přijde smrt – mozková mrtvice či infarkt, a už jsou na věčnosti. Nebo někdo sedne do auta, nastane autohavárie a už se nevrátí. Kolik je takových případů! Tak smrt bere všechny bez výjimky, každého. Hlavní problém není v tom jestli tu budeme 40, 60 či 80 let, ale hlavní věc je, abychom byli připraveni na setkání s Bohem.

Smrt, Boží soud a věčnost – to je realita! Lidé však žijí v irealitě, nechtějí slyšet a znát pravdu, nechtějí si uvědomit, co je čeká. Říkají: „Až potom, potom...“ Avšak spoléhat na „potom“ je hloupost. Moment smrti, minuta, kdy člověk odchází z života před Boží soud do věčnosti, je poslední šancí, aby člověk vzbudil dokonalou lítost. A právě tehdy bude ďábel silně atakovat člověka, aby ho dostal do nevěry a vzpoury proti Bohu. Ježíš říká: „Nevíte den ani hodinu, proto buďte  připraveni.“ Máme být připraveni. A jak máme být připraveni? Každý den znovu máme dávat své hříchy do Božího světla. Dívat se s vírou na Kristův kříž, do Ježíšových ran, do Jeho obličeje a opakovat: «Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!». V tom momentu, kdy se s vírou podíváme na kříž Ježíše Krista a s vírou opakujeme Jeho jméno, jsme ospravedlněni, Jeho krev nás očišťuje od každého hříchu.

My se připravujeme na smrt i tím, že se sedmkrát za den zastavujeme, vzbuzujeme dokonalou lítost, vzýváme Ježíšovo jméno a upíráme svůj pohled víry na ukřižovaného Krista. On nás svou smrtí na kříži zachránil od věčného zahynutí a otevřel nám bránu do věčného života.

Ježíšův kříž je znakem Jeho lásky k nám hříšným.

Stáhnout: Slovo otce patriarcha na Povýšení svatého kříže